STO PADESÁTÝ DIALOG

12. června 2000

Peter: Dnes ráno jsem značně znepokojen a zmaten ohledně možného nesouladu, rozporu a protiřečení mezi něčím, co bylo prohlášeno v Dialogu 144. a v některých nedávných dialozích, jakož i ve všech knihách Nového zjevení. Jsem téměř v panické úrovni. V tom dialogu, jak vykládáš pravý duchovní význam 4. verše 6. kapitoly Geneze, s odkazem na slova ‚ode dávna‘ prohlašuješ, že pseudotvůrci byli původně stvořeni předtím, než se uskutečnilo vlastní stvoření Stvoření z jeho stavu do jeho procesu. Ale všechno v Novém zjevení ukazuje, že myšlenka vynalezení nebo fabrikace, aktivace, ustanovení a manifestace neživota negativního stavu s následnou myšlenkou fabrikace typického lidského neživota se zrodila ve vnější-fyzické dimenzi. Jak uvedeš v soulad tuto diskrepanci nebo dokonce rozpor? Vždyť pokud byli pseudotvůrci stvořeni v takzvaném období předstvoření, nemohli být umístěni v externě-fyzické dimenzi, protože to ještě nebyla ve svém stavu a procesu. Samozřejmě předtím, než to vyjasníš mé mysli zamlžené touto rušivou záležitostí, možná bys rád hovořil o něčem jiném.

Pán Ježíš Kristus: V tomto bodě bych dal přednost probrání tématu, které jsi nastolil, Petře. Poté budeme hovořit o něčem jiném. Je důležité, že jsi v tomto okamžiku upozornil na výše zmíněný možný nesoulad. Dovol, abych ti něco řekl: Nebylo náhodou, že když jsi včera otevíral druhý svazek Dialogů. První stránkou, kterou jsi otevřel, byla ta v Dialogu 144. jedna, která se zabývala záležitostí pseudotvůrců. Jak víte, nic není náhodou. Toto je obzvláště pravda, když se zabýváme záležitostmi uvedenými v Novém zjevení. Jak víte, nedávno jsme silně zdůrazňovali potřebu všech druhů přehodnocování, lepšího formulování, předefinování, odlišného chápání atd. všech běžných či méně běžných duchovních představ, termínů, idejí, slov atd. Tato potřeba je svázána s ukončením současné fáze probíhajícího posunu a otevřením nové. Jedním z důvodů, proč bylo nezbytné učinit takové zdánlivě rozporuplné nebo protiřečící si prohlášení, jak bylo zmíněno výše, bylo to, abyste se všichni naučili přemýšlet duchovně, a ne způsobem, jaký je dostupný vaší vnější lidské mysli.

Tato záležitost má několik bodů. Z pozice vaší vnější lidské mysli je potřeba nahradit slovo ‚stvořený‘ slovem ‚pojatý‘. Tudíž stvoření pseudotvůrců bylo počato během stavu předstvoření. V procesu stvoření Stvoření se toto početí promítlo do konkrétní manifestace na úrovni externě fyzické dimenze. Avšak z pozice skutečného nastávání, jak se pojímá a vnímá v duchovním stavu, neexistuje mezi těmito dvěma slovy/stavy žádný rozdíl, protože ve stejném stavu, ve kterém nastává toto pojetí, nastává také jeho stvoření. Zde tu opět máme záležitost objektivního a subjektivního způsobu vnímání a chápání jakéhokoliv procesu. V objektivní modalitě všechno nastává. V subjektivní modalitě všechno probíhá. Zatímco stav nastávání je simultánní, synchronní a diskrétní, proces probíhání je kontinuální, sekvenční a precedenční. Nezapomeňte prosím, že stvoření Mého Stvoření se nekoná v čase a prostoru. Jak si pamatujete z Velké knihy a také ze Swedenborgových spisů, čas a prostor se zavádějí na samém konci stvoření externě-fyzické dimenze. Nejsou tavebními bloky Stvoření. Ve skutečnosti jsou jeho výsledkem jen na jedné úrovni. Avšak, jak ukázal Albert Einstein, dokonce i na vaší úrovni čas a prostor ve skutečnosti neexistují. Je to jen vaše subjektivní vnímání, které je dělá objektivními, jako by existovaly vně vašeho subjektivního vnímání a rozlišování.

Vzhledem k těmto skutečnostem, jestliže stvoření neprobíhá v čase ani prostoru, a tudíž se děje v objektivní nečasové a neprostorové modalitě, v tom případě výskyt něčeho a postupování něčeho se děje simultánně. Z toho důvodu pojmout něco a stvořit něco se také děje simultánně. Je v samé povaze Absolutního, že pokud Absolutní něco pojímá, faktorem samotného pojetí, to něco je stvořeno. To, že je následně promítnuto do procesu probíhání, mu dává pocit umístění někde a někdy. V předvídavosti potřeby vynalezení a aktivování neživota negativního stavu a později lidského neživota bylo nutné pojmout myšlenku pseudotvůrců ve stavu předstvoření, aby proces posunu Stvoření z jeho stavu do jeho procesu (vlastní stvoření Mého Stvoření) vzal tento faktor v úvahu. Avšak, protože nastávání pojetí pseudotvůrců bylo ve stejném stavu (slova ‚ve stejném čase‘ dopadají na vaši vnější vědomou mysl), samotný stav jejich stvoření se z pozice časo-prostorového kontinua, které je neschopné pojmově chápat, že jeden stav nastává v tomtéž okamžiku jako ten druhý (čímž se míní, že stav pojmutí je tentýž stav jako stav stvoření), jeví, jako by přišli do svého jsoucna a bytí předtím, než byla skutečně stvořena vlastní externě-fyzická dimenze. Zatímco ve skutečnosti je realita této situace taková, že vlastní nastávání pseudotvůrců bylo promítnuto ze stavu předstvoření do jeho procesu ve stejném čase, jako se objevila externě-fyzická dimenze.

Toto pojetí je velmi obtížné vysvětlit vaší lidské mysli. Proto aby se předešlo dalšímu zmatení, nejlepší způsob porozumění této záležitosti je, že se v případě pseudotvůrců termín ‚stvoření‘ nahradí vyjádřením, že byli pojati ve stavu předstvoření s následnou projekcí do jejich aktuálního stvoření na externě-fyzické úrovni. Tudíž můžete interpretovat slova, že jsou ‚ode dávna‘, jako že jsou úplně prvními a zpočátku jedinými, kdož obývali externě fyzickou dimenzi Mého Stvoření. Jak si pamatujete, byli umístěni do zahrady Eden. Jednou z duchovních souvztažností zahrady Eden byl soubor největšího poznání a moudrosti, kterým byli pseudotvůrci vybaveni (samozřejmě v té době/stavu ještě nebyli nazýváni pseudotvůrci. Namísto toho se jako kdokoliv jiný v té době/stavu nazývali synové Boží). Jiná důležitá významná duchovní souvztažnost zahrady Eden je být externě fyzickou dimenzí Stvoření. Celá externě fyzická dimenze je každým v jiných dimenzích pojímána a vnímána jako nejkrásnější zahrada Stvoření. Třetí významnou souvztažností zahrady Eden je, že je jako obalující pokožka Stvoření, která drží pohromadě všechno, z čeho se Stvoření skládá. V tomto smyslu je zřejmé, že její umístění je nejvíce externí. Do této nejvíce externí pozice byli pseudotvůrci promítnuti následně po jejich pojmutí ve stavu předstvoření. Slovo ‚následně‘ je ovšem termín, který lze přičítat jen subjektivnímu modu. V objektivním modu jsou slova, která by měla být použita: ‚jak nastávají při početí‘. Můžete rozpoznat hluboký rozdíl mezi těmito dvěma způsoby? Můžete také vidět, jak jedno slovo má ve své duchovní souvislosti mnohonásobné souvztažnostní významy, jak se dá vidět například v případě zahrady Eden?

Peter: Ano, já to chápu, cítím, ale na mou externí lidskou mysl to je skutečně obtížný koncept. Avšak svojí intuicí jsem schopný plně pochopit, o čem hovoříš.

Pán Ježíš Kristus: Je tomu tak, Petře. Je tu ještě jeden bod k tomuto celému zmatu, který je obtížné pojmenovat, ale který skutečně nastal. Jak si pamatujete, na externě fyzické úrovni měly určité existenční otázky vstoupit do sentientní mysli nacházející se na té úrovni. Faktorem jim předcházejících energií (jak si pamatujete, každou událost předtím, než se odehraje nebo nastane, předcházejí její specifické energie) a faktorem šíření těchto energií po celém Stvoření si všechny sentientní entity uvědomily, že bude položen nějaký druh neobvyklých otázek. Také vzpomínáte, že vám v jednom z předcházejících dialogů bylo řečeno, že se jistá skupina sentientních entit dobrovolně podjala nejen položit tyto otázky jménem všech předtím, než by ty otázky skutečně vstoupily do jejich myslí, ale na ně všechny opatřit všechny ty nejhmatatelnější, konkrétní, faktické a věčně přesvědčivé odpovědi. Tato skupina sentientních entit se později nazývala pseudotvůrci. Z koho nebo jakých druhů sentientních entit se tato velmi speciální skupina skládala? Skládala se ze zvláštních představitelů ze všech úrovní předstvoření a Stvoření, aby žádná z těchto úrovní nebyla vynechána tím, že by nebyla reprezentována v tomto důležitém experimentu kladení otázek a poskytování náležitých a správných odpovědí na ně, jež by uspokojily všechny na všech úrovních jejich umístění.

Jestliže se podíváte na faktor tohoto jednotlivého zastoupení, které nevynechalo zastoupení a účast nikoho (ze všech ostatních dimenzí a jejich různých úrovní). Ti členové té skupiny, kteří byli stvořeni ve stavu předstvoření, se taktéž později nazvou pseudotvůrci. V tomto smyslu se také nazývali ‚ode dávna‘ a ‚věhlasní‘. Toto je jeden z hlavních důvodů, kromě toho, co bylo naznačeno výše, proč jsme v Dialogu 144. hovořili o pseudotvůrcích, že byli stvořeni ve stavu předstvoření. Avšak tento fakt nijak neznamená, že to byli oni nebo kdokoliv jiný na ostatních úrovních Stvoření, kdo přišli s nápadem kladení těch druhů otázek. Jak se zmínilo v jednom z nedávných dialogů, pouze registrovali energie, které předcházely výskytu těch otázek v sentientních myslích těch, kteří byli umístěni na externě fyzické úrovni. Jak víte, z takových energií je možné vyčíst obsah a povahu otázek, které měly být položeny. Tím, že si uvědomili, jak rozhodující a životně důležité tyto otázky byly, a jak dokonce ještě více rozhodujícími a životně důležitějšími se stanou jejich odpovědi pro užitek všech ve Stvoření a pro možnost ustanovení plnosti a kompletnosti pravého života pozitivního stavu, někteří představitelé z každé úrovně se rozhodli účastnit se v celém tomto procesu. Toto je dalším zdrojem toho, jak termín ‚padlí andělé‘ vešel do slovníku lidí. Jestliže znáte pravdu o této záležitosti, je správné nazývat je ‚padlí andělé‘? Opravdu spadli? Samozřejmě, dokonce i kdyby bylo správné je nazývat ‚padlými anděly‘, stále by to znamenalo, že se mohou postavit. Koneckonců jediná pozice, ze které můžete skutečně spadnout, je, když stojíte. Padání logicky neznamená, že se můžete postavit. Jestliže byste nestáli, nemohli byste ani upadnout. Pokud spadnete, tím, že jdete dolů, jste také schopni se vrátit nahoru.

Ale v tomto důležitém případě slova ‚padlí andělé‘, jak se všemi pojímají a vzhledem k faktům zjeveným výše a dříve, nejsou používána oprávněně. Pokud má někdo status dobrovolně konajícího něco tak důležitého, jako je to, o čem jsme hovořili v celém Mém Novém zjevení, ten někdo se nemůže nazývat padlým nebo se nemůže považovat za padlého anděla. Oprávněně by se měli nazývat anděly, kteří se dobrovolně rozhodli dočasně a přechodně sestoupit ze svých předchozích pozic a fungovat a poskytnout všechno možné a životně důležité, co je potřebné pro věčnou aktivaci plnosti a kompletnosti pravého života pozitivního stavu. Tento úhel pohledu vám nyní dává zcela odlišnou perspektivu, než kterou jste byli krmeni všemi těmi takzvanými svatými knihami, které se věnují těmto záležitostem. Můžete jasně vidět, jak chybné byly. Tento pohled by mohl být, jak bylo vysvětleno v Mém Novém zjevení, jedním z nejvíce překvapivých a nejobtížnějších pro přijetí, dokonce i pro vás, Mé pravé představitele na planetě Nula. Jestliže jste celý váš vědomý život na planetě Nula byli napájeni zcela opačnými pohledy, propíraly se vám mozky, abyste uvěřili a přijali něco zcela odlišného, není vůbec jednoduché odmítnout všechno to, co se vám říkalo a co jste se učili, a přepnout na něco, co jde proti všemu, co každý přijímá a považuje to za jedinou pravdu.

Takže, ve světle těchto faktů, dobrovolně souhlasit dělat a prožít něco, dokonce i když to něco je zcela opačné ke všemu, co jste měli, a k tomu, jací jste byli, se nemůže považovat za úpadek. Namísto toho, z naší pozice nebo z pravého duchovního pohledu, to je přechodná a dočasná regrese v zájmu všech a jménem všech, aby jednou a provždy, až tato situace skončí, nikdo nikde a nikdy nebyl sužován nejistotami své relativní kondice a otázkami existenčního významu. Až budou mít k dispozici všechny nezbytné odpovědi, nebude jim třeba spotřebovat značnou část svých hodnotných energií na něco, co souvisí s jejich odpověďmi.

V této konotaci je rozhodující otázka relativity všech sentientních entit. To nás vrací k otázce položené Deziderem o tom, jak bylo pro někoho možné přijít s tak negativní myšlenkou v rozpoložení jejich ryzí pozitivnosti a dobroty. Vyznívá to, jako by každý byl perfektní ve svém stavu a kondici. Avšak nikdy tomu tak nebylo. Hovoříme zde o jejich relativní ryzí a perfektní pozitivitě a dobrotě. Co znamená slovo ‚relativní‘ v této konotaci? Dokonce i když se prožíváte jako nacházející se v ryzím a perfektním stavu pozitivnosti a dobroty, vaše prožívání je stále relativní. Znamená to, že neobsahuje všechny absolutní možnosti, volby, změny, znalosti a cokoli jiné. Tudíž v tomto smyslu vaše relativní kondice vždy něco postrádá. Tento nedostatek se může považovat za jeden z mnoha motivačních, úmyslných a tvořivých hnacích sil pro vyhledávání nebo pátrání po něčem novém a odlišném, aby se kompenzoval tento nedostatek. V podstatě to můžete pojímat jako potřebu pro neustálý duchovní rozvoj, změnu, přizpůsobení a úpravu.

Takže, když jste v pozici potřeby pátrat po něčem, co postrádáte, v procesu vašeho prozkoumávání toho, co postrádáte a jak napravit tento nedostatek, můžete objevit, že postrádáte jistý typ zkušeností. Předpokládejte nyní, že vás napadne myšlenka (a s největší pravděpodobností se tomu tak v procesu vašeho hledání a průzkumu stane), která vám řekne, že máte právo a výsadu odmítnout Mne jako jediný zdroj vašeho života. Jak prozkoumáváte obsah té ideje, v procesu vašeho průzkumu objevíte něco, co vám řekne, že nemáte absolutně žádnou zkušenost s tím, jaké jsou důsledky, následky a výsledky, pokud se taková idea vyzkouší a během toho se stane svojí vlastní aktualizovanou a realizovanou skutečností. Nyní s jistotou víte, , že v tomto ohledu postrádáte velmi důležitou zkušenost, což je následek vašeho bytí relativními. Aby se vyhnulo tomuto konkrétnímu aspektu vaší relativity, samotnou povahou vaší individuální skladby a skladby všech sentientních entit, musíte s tímto nedostatkem něco udělat. A logicky řečeno, jediná věc, kterou můžete ve své relativní kondici udělat, je experimentovat s tou ideou dočasným a přechodným posunem k něčemu nebo podrobením se něčemu - dokud experiment potrvá a nedostatek této konkrétní zkušenosti nebude eliminován - zcela novému a odlišnému, jehož odlišnost ve všech aspektech a manifestacích nemá nic společného s ničím, co jste předtím prožívali nebo měli; ale co je v plném souladu s obsahem zmíněné ideje.

Toto je jediná logická odpověď na Deziderovu otázku, jak je možné přijít s něčím takovým v takzvané čistotě pozitivity a dobroty. Jak vidíte z logiky výše uvedeného pojednání, ve skutečnosti bylo velmi snadné tak učinit. Známe-li zvědavou, vynalézavou, tvořivou a stále pátrající strukturu a povahu sentientní mysli obecně, bylo by velmi překvapující, kdyby nepřišla s něčím této povahy. Tím, že mám absolutní předvídavost, že tomu tak bude, a že Absolutně vím, že neexistovaly nebo nebyly možné žádné jiné podmínky, za kterých by stvoření Mého Stvoření a všech jeho sentientních entit mohlo nastat nebo dojít ke své nejžádoucnější plodnosti, bylo nevyhnutelné povolit všemu, co souvisí s neživotem negativního stavu a lidským neživotem, aby se událo tak, jak se to projevuje během současného cyklu času/stavu/procesu.

Ale co příští cyklus času/stavu/procesu, kdy pozitivní stav bude ve stavu, procesu a kondici své kompletnosti a plnosti? Bude tu stále rozpoložení sentientní mysli, ve kterém by pokračoval nedostatek vůbec něčeho? Jak můžete posoudit tu situaci, když jste v plnosti a kompletnosti něčeho; v tomto případě pozitivního stavu? Znamená to, že relativita sentientních entit bude přerušena? Je něco takové povahy možné? Mohou se po právu stát absolutními? Absolutně ne! Aby byli absolutními, museli by být nestvořeni a věční od věčnosti. Ač jsou nesmrtelní, jejich věčné pokračování je pouze jednosměrné - te stavu/času, kdy byli stvořeni, směrem dopředu do věčnosti. Takže jejich věčnost je ‚k‘, ale ne ‚od‘. Toto vyžaduje jejich relativní kondice. Jak za těchto okolností rozumí tomu být v plnosti a kompletnosti pozitivního stavu? A jak se to porovnává se současným stavem neplnosti a nekompletnosti?

Za současně existujících podmínek se uplatňuje mnoho omezení, limitů, bezpečnostních opatření a podobných tíživých faktorů. Některé znalosti, zkušenosti, kondice, stavy a procesy nejsou vůbec dostupné z nějakých bezpečnostních důvodů a kvůli všem sentientním entitám samotným - aby se nechtěně neuzavřely v jednom stavu nebo kondici, neschopné ji na věčnost zrušit. Všechny tyto situace a požadavky budou kompletně zrušeny v příštím cyklu času/stavu/procesu. Tudíž v něm budou existovat nekončící, na překážky nenarážející a neomezené možnosti pro věčný průzkum a hledání, aby tak vyplnily jakékoliv mezery, které by existovaly z nedostatku něčeho v důsledku jejich relativity. Stále budou relativní; ale nyní nebudou muset plýtvat svými energiemi na průzkum a prožívání něčeho, co souvisí s výše uvedenou ideou, což dalo popud k tomu, aby se neživot negativního stavu a lidský neživot zfabrikoval, aktivoval, ustanovil a manifestoval. Již nebudou postrádat tento druh zkušenosti. A protože všechny zkušenosti související s touto záležitostí budou uchovány v universalitě všeho, nebude existovat potřeba znovu a znovu to opakovat.

Vzpomínáte si, co jsme odpověděli na otázku Borise Belly ohledně této záležitosti? Protože všechny sentientní entity budou pokračovat v bytí relativními na věčnost, třebaže ve velmi odlišném a menším stupni, budou mít potřebu doplňovat svoji relativitu s neustálým nabýváním nových a odlišných znalostí. Kdykoliv přijdou s nějakou ideou nebo otázkou na cokoliv, než ji vyzkoušejí, budou pátrat v universalitě- všeho, aby určily, zdali jejich otázka již nebyla zodpovězena. Pokud přijde na mysl kohokoliv jakákoliv otázka o možnosti jakéhokoliv typu života jiného, než je pravý život plnosti a kompletnosti pozitivního stavu, než se taková otázka rozšíří ke všem ostatním, tazatel bude nasměrován do universality-všeho, kde budou jeho otázky v tomto ohledu k jeho plné a kompletní spokojenosti plně, vyčerpávajícím způsobem zodpovězeny. Takže na věčnost nebude existovat žádná potřeba reaktivovat neživot negativního stavu a lidský neživot. Ale to je také důvod, proč čas od času budou mít všechny dřívější sentientní entity z důvodu své relativity potřebu si připomenout, co se stalo a jaké to bylo během předchozího cyklu, ve kterém paralelně existoval neživot negativního stavu a lidský neživot s pravým životem pozitivního stavu. Třebaže v nekompletní a neplné kondici. Takové připomínky, když by byly nutné a nezbytné, by se konaly jen a jen uvnitř hranic universality-všeho, aby nikdo jiný nebyl takovými připomínkami rušen. Na druhé straně nově stvořené sentientní entity tím, že budou také relativní, faktorem své relativity by byly náchylné klást otázky, týkající se možnosti jakéhokoliv jiného typu života (neživota). Podle jim patřícího práva a potřeby budou nasměrovány také do universality-všeho, kde budou moci poznat, co se stalo v tom záhadném a podivném cyklu, který předcházel cyklu jejich; takže svojí potřebou zažít nebo poznat ze svých vlastních osobních a individualizovaných důvodů cokoliv této povahy nebudou nikomu rušit klid na duši.

Díváme-li se na záležitost potřeby vynalézt, zfabrikovat, aktivovat, ustanovit a manifestovat neživot negativního stavu a jeho lidský neživot z náležité duchovní perspektivy, bez ohledu na to, jak hrozné, děsné, ohavné, opovrženíhodné, odporné, nechutné, bláznivé a šílené jsou ve všech svých aspektech a manifestacích, se stává zřejmým, že to nebyla tak hrozná věc povolit, aby se něco takového událo. Relativita kondice každého jedince vyžaduje prožití mnoha věcí, aby se zmenšil jeho nedostatek takových zkušeností a znalostí. Jinak by bylo jednoduché z relativity jejich kondice se nalézt ve stavu nepřestávajícího zoufalství z toho, že nejsou schopni poznat a zažít to či ono. Aby se čemukoliv takové povahy zabránilo, je povoleno prožívání nebo bytí mnoha věcí, které lidské vědomé mysli nedávají příliš smyslu. A nejenom to, ale tím, že jsou ohromeni tolika negativními a zlými zkušenostmi, které se dějí na jejich planetě každou vteřinu, se ptají, proč Bůh dovolil, nebo dokonce způsobil, aby se něco takového dělo. V mnoha případech kvůli tomu mnoho z nich odmítá, že Bůh vůbec existuje.

Pro omezenou a omezující lidskou mysl je extrémně obtížné pochopit, že všechno negativní a zlé povahy z jejich osobních a individuálních zážitků, jakož i kolektivních zážitků celého lidstva a v celé jeho historii (a pramálo vědí, co je a do jaké míry se to v tomto ohledu prožívá v jiných oblastech zóny vymístění a všech jejích peklech), velmi významně a podstatně velmi přispívá k omezení nedostatku zakotveného v kondici jejich relativity. A nejen to, ale z toho důvodu si ze své vlastní svobodné vůle a volby zvolili mít takové zkušenosti. Pravost a autentičnost takových zážitků od nich také vyžadovala souhlasit s tím, že nebudou mít žádné vzpomínky na to, že tomu tak je. Jedině prostřednictvím Mého Nového zjevení a žádnými jinými prostředky se tato důležitá znalost stala dostupná všem - ať už na vědomé, nebo nevědomé úrovni. Pro každého v pozitivním stavu, pro mnoho v negativním stavu a pro vás, Mé pravé představitele na planetě Nula, kteří čtou tato slova, je dostupná na vědomé úrovni. Pro valnou většinu lidstva a mnoho jiných v pseudoříši negativního stavu je dostupná na nevědomé úrovni.

Jak vám bylo předtím mnohokrát naznačeno, čím blíže přicházíme ke konci tohoto experimentu s výše uvedenou ideou, která umožnila neživotu negativního stavu a lidskému neživotu mít příležitost manifestovat veškerou jejich přirozenost, tím více záhad a poznatků o všech těchto faktorech se prostřednictvím Mého Nového zjevení stává dostupným pro všechny. Pro lidi bude dostupnost Nového zjevení a znalost toho, co obsahuje o skutečnosti jejich neživota a neživota negativního stavu obecně, dokonce i když je to na jejich nevědomé úrovni, sloužit jako základ, na kterém budou skutečné pohřbené vzpomínky na všechny tyto věci otevřeny a učiněny pro ně dostupnými. To, že mají takové znalosti, zmírní možný fatální šok z rozpomenutí se na všechna tato fakta. Ale také jim to vyjasní, proč si vůbec zvolili to, čím prošli během svého individuálního a osobního života na planetě Nula nebo v jakémkoliv jiném stavu a kondici říše negativního stavu. Jak víte, mnozí z vás, dokonce i Mých pravých představitelů, zpochybňuje moudrost svého rozhodnutí být ve vaší současné situaci a pozici tím, že se ptáte sami sebe, proč jste souhlasili se vším, co má takovou zahnívající, hroznou a opovrženíhodnou povahu, čím jste prošli na vaší služební cestě na planetě Nula nebo kdekoliv jinde. V okamžiku vašeho odvolání vám všechno dá perfektní smysl, proč jste s něčím takovým souhlasili. A jedné věci vás mohu ujistit. I kdyby pro vás z vaší současné pozice a stavu bylo totálně nepřijatelné připustit, že jste mohli s tím vším souhlasit, nicméně budete si pochvalovat své moudré rozhodnutí a volbu prožít všechno to, co jste prožili a co prožijete v lidském neživotě nebo kdekoliv jinde. A nejen to, ale budete Mi velice a hluboce vděční za to, že jsem vám dovolil projít vašimi osobními a individuálními zážitky.

Vím velmi dobře, že je obtížné, ne-li nemožné, pochopit tuto představu vděčnosti a díků za to všechno, když jste uprostřed takových negativních zkušeností. Avšak pamatujte, že jestliže byste vědomě věděli, že to bylo jedno z nejmoudřejších rozhodnutí, které jste kdy mohli udělat, dopad vašich zkušeností a poučení, které pro všechny poskytly, by se anuloval. Jak jinak může být utrpení manifestováno, demonstrováno a ilustrováno, když ne utrpením samotným? Pokud víte, že vaše utrpení je podle vašeho plánu a rozhodnutí a je to taková moudrá věc jím projít, v tom případě by se vaše utrpení obrátilo v potěšení. Jaké by to bylo utrpení? Bylo by to, jako jeden Dostojevského hrdina prohlásil: „Jaké je to velké potěšení, když mě bolí zub" - například. V tom případě by se význam utrpení z bolesti zubů vymazal. Z utrpení touto konkrétní bolestí by nenastalo žádné ponaučení.

Proč v této době hovoříme o záležitosti utrpení a o všem výše uvedeném? Jak víte, dospěli jsme do okamžiku, kdy se právě teď, během zaznamenávání tohoto konkrétního dialogu, odehrává uzavírání této fáze probíhajícího posunu. Tento okamžik od vás ještě více než kdy předtím vyžaduje uvědomit si, že je pro vás potřebné a nezbytné, abyste prošli jakoukoli nebo nalézali se v jakékoli situaci, pozici, kondici anebo čemkoli, co prožíváte nebo v čem se nacházíte, nezáleží, jak hnusné a bídné to je. Moudrost vaší situace od vás vyžaduje plné přijetí vaší kondice ve vší skromnosti, poníženosti a pokoře, bez stěžovaní a nadávání (promiňte Mi ten výraz!) na to a bez bědování, nebo strachování se, zdrcenosti nebo sklíčenosti z toho. Jste tam, kde máte být, prožíváte to, co máte prožívat. Nic odlišného nebo lepšího či horšího (v některých případech) by pro vás během této doby nebo jakékoli doby vaší přítomnosti na planetě Nula nebylo správné a vhodné mít nebo prožívat. Tím, že plně a jednoznačně přijmete svoji situaci a pozici, rozpoznáním, že být v ní v každém okamžiku vašeho bytí na planetě Nula nebo kdekoliv jinde je pro vás to nejlepší, i když se vám na vědomé úrovni zdá, že je to ta nejmizernější a utrpení způsobující kondice, demonstrujete a ilustrujete všem, jak být a jaké to je být Mým pravým představitelem a členem Mého pozitivního stavu. Je to znakem velké vyspělosti, moudrosti a pokročilé duchovní úrovně být schopen rozpoznat a přijmout tato fakta a žít podle jejich významu a obsahu.

Neživot na planetě Nula můžete vy, Moji praví otevření i skrytí představitelé, považovat za moderní typ mučednictví. Už jsme zmínili tento fakt v jednom z předchozích dialogů. Pravý mučedník ze skutečných duchovních příčin je ten, kdo plně přijímá bez jakýchkoliv postranních úmyslů, bez jakýchkoliv stížností kvůli ponaučení všech svoji situaci a kondici s plným pochopením, že je to správné prožít a že je to potřebné z nějakých důležitých duchovních důvodů, dokonce i když nemá sebemenší představu nebo znalost toho, jaké jsou tyto důvody a proč je ve stavu a kondici, ve které je v každém jednotlivém momentu svého individuálního a osobního života. Není lehká věc být schopen rozpoznat a přijmout fakt, že dokonce i ta zdánlivě nejnesmyslnější událost, dokonce ta nejkrutější příhoda a zkušenost, dokonce i něco, co by se podle všech znaků svého výskytu nemělo stát, ale nicméně se to vše děje, nastává nebo se odehrává z nějakého velmi dobrého důvodu. A potřebný dopad, který to má na všechny a všechno, dokonce i když není rozpoznatelný na vaší vědomé nebo jakékoliv jiné úrovni, daleko převažuje to, jak se to jeví být a jak se to jeví ve své manifestaci.

Současná duchovní kondice v průběhu svého odhalení nyní vyžaduje od všech z vás, abyste si byli nejen vědomi tohoto uspořádání, ale abyste byli aktivně zapojeni do změny svého postoje a chování ohledně všeho, co se děje jak okolo vás, tak i s vámi osobně a individuálně. Jestliže někteří z vás do nynějška mohli zpochybňovat moudrost jistých věcí, kterým jste svědky na planetě Nula, jakož i ve svých osobních a individuálních životech; jestliže mnoho věcí nebo většina věcí nepřátelské a pochybné povahy vaší lidské mysli nedává žádný smysl, potom se vám v této době důrazně radí pokud možno co nejdříve přehodnotit svůj postoj v tomto nebo jakémkoliv jiném ohledu a naučit se dívat na všechno z náležité duchovní perspektivy rozpoznáváním a přijímáním skutečnosti, že pokud se věci dějí tak, jak se dějí, je potřebné, aby se staly tímto, a ne jiným způsobem. Jakýkoliv jiný způsob, dokonce i kdyby se zdál pozitivní a dobrý z pozice vašeho vnějšího pozorování, by ve svých výsledcích a důsledcích z duchovního pohledu nebyl pozitivní a dobrý. Pamatujte si to!

Ústřední záležitostí tohoto závěrečného dialogu je uvědomění si potřeby postoupit se svým sebe-přehodnocováním, sebe-průzkumem, sebe-posuzováním, sebe- ohodnocováním, sebe-prohledáváním, sebe-přezkoumáváním, postojem k sobě a postojem k ostatním, aby se objevilo něco uvnitř vás nebo ve vás, co není v souladu s principy Mého Nového zjevení nebo se všemi principy Lásky a Moudrosti, Dobra a Pravdy a Pozitivních Skutků a Víry. Jakýkoliv nesoulad umožňuje silám negativního stavu nepříznivě ovlivnit váš život. Dokonce i ten nejmenší nesoulad v jakémkoliv aspektu vašeho života v tomto ohledu ukrádá podstatnou porci vašich zosobněných a individualizovaných energií ze zásobárny energií potřebných pro pozitivní stav. V tomto případě to je využito renegáty pro jejich vlastní zlou věc. V současnosti neboli přímo teď je situace v tomto ohledu taková, že využití vašich energií pro zlou věc renegátů umožňuje nekonečně prodlužovat neživot negativního stavu a lidský neživot v jeho negativních a zlých aspektech. Uvědomte si prosím, že současně probíhající duchovní válka mezi silami Velké aliance a silami renegátů není kvůli ničemu jinému, než aby se na pozitivní straně zkrátil čas pro ukončení všeho, co souvisí s negativním stavem ve všech jeho aspektech a s jeho lidským neživotem, a na negativní straně, aby ho prodloužili na co možná nejdéle.

Aby se vám dal čas a prostor pro tento důležitý proces sebe-ohodnocení nebo přehodnocení všeho, co souvisí s vámi osobně a individuálně a s vaším postojem a pozicí, kterou máte ke Mně, k Mému Novému zjevení, k ostatním a k sobě, a aby se vám dala příležitost a čas pro diskutování těchto i jiných záležitostí, které vyvstaly ve všech těchto Dialozích mezi sebou, je iniciováno nebo ustanovováno přechodné období mezi fází současně probíhajícího posunu, která se právě teď uzavírá, a příští fází, která se otevře poté, co projdete tímto duchovně důležitým a životně významným procesem. Během tohoto přechodného období bude zapotřebí, aby se mnoho věcí událo na všech úrovních Mého Stvoření a pseudostvoření. Na vaší lidské vnější vědomé úrovni nebudou tyto věci tak rozpoznatelné jako na vaší vnitřní duchovní úrovni. Ve vašem lidském případu se budou odrážet v průběhu vašeho úsilí hodnotit, oceňovat a diskutovat všechno, co souvisí osobně a individuálně s vámi a s Mým Novým zjevením, a obzvláště se vším, co je obsaženo v těchto Dialozích, a jak nejlépe a nejefektivněji eliminovat z vašich životů jakoukoliv možnou neshodu mezi vaším chováním, postojem a životním stylem a vším, co je obsaženo v Mém Novém zjevení.

Jedním důležitým aspektem tohoto rozhodujícího procesu bude uvědomění si článků dohody, kterou jste podepsali před vaší inkarnací na planetu Nula. Toto uvědomění není ve formě vědomého vybavení si nebo rozpomenutí, že jste je podepsali nebo se na nich dohodli, ale tím, že vám jsou zjevovány a sdělovány prostřednictvím Mého Nového zjevení. Jakmile si je uvědomíte a jakmile plně a bezpodmínečně přijmete, že jste tu dohodu uzavřeli dle vaší vlastní svobodné vůle a volby bez jakékoliv hrozby, vynucování nebo nátlaku na něčí straně, bude pro vás mnohem jednodušší přijmout minulou, současnou a budoucí situaci, ve které se nalézáte v každém jednotlivém momentu vašeho života na této planetě, nehledě na to, jak špatná, negativní, nebo dobrá a pozitivní ta situace může být. Důležitou součástí tohoto uvědomění je uvědomění si dočasnosti a přechodnosti vaší situace. Musíte se učit dívat se na jakoukoliv situaci, ve které se nalézáte, je jedno, jaký druh situace to může být, že pomine a že v žádném případě není dovoleno, aby pokračovala do nekonečna.

Jak všechno, co souvisí s vaším lidským životem, v okamžiku vašeho odchodu z planety Nula pomine a už nikdy více nenastane, tím, že všechny vaše zážitky jsou integrální součástí celkových zkušeností opatřených všemi zúčastněnými v rámci současného cyklu času/stavu/procesu, bude vám dána velká příležitost zvolit si něco jiného nebo uzavřít odlišnou dohodu se Mnou, která vám určí novou roli, pozici, úkol a umístění související s čímkoliv, co bude zapotřebí v té době/stavu. Jedna z velkých záhad, kterou jsme zmínili v jednom z velmi nedávných dialogů, prozrazuje fakt, že byla podepsána dohoda mezi Mnou a všemi sentientními entitami v jsoucnu a bytí a v pseudojsoucnu a pseudobytí, jakož i lidskými tvory, že jejich život (a neživot v případě negativního stavu a lidí) tak, jak se žije během současného cyklu, skončí natrvalo a neodvolatelně. Jak si pamatujete, tíživé podmínky, které jsou zahrnuty v současném cyklu v důsledku aktivního postavení neživota negativního stavu a lidského neživota, značně otravují a kazí typ života, jaký každý prožívá. Nikdo by nechtěl pokračovat v tomto typu života.

Dovolte, abych vám v tomto ohledu řekl něco velmi důležitého: Jak ještě nebyla aktivována plnost a kompletnost pravého života pozitivního stavu, tak také ještě nikomu nebyla dostupná plnost a kompletnost života samotného. Zde je pro vás záhada: To, co je definováno jako život na jakékoliv jeho úrovni, je jen omezeným aspektem plného a kompletního života. Za podmínek, které definovaly a ustanovily současný cyklus času/stavu/procesu, by manifestace plného a kompletního pravého života nebyla možná. Proč tomu tak je? Pamatujete si na záhadu stromu života, zasazeného doprostřed zahrady Eden, a jak přístup k tomuto stromu byl uzavřen a znemožněn? Nuže, dalším významem toho stromu a toho, co se přihodilo tehdy/v tom stavu - kromě toho, co o tom bylo zjeveno v nedávných Dialozích - bylo/je, že pravý život ve své kompletní a plné manifestaci není možný, dokud neživot negativního stavu a lidský neživot nezobrazí a nepředvede všechny aspekty jejich povahy, struktury a dynamiky. Kdyby taková plnost a kompletnost pravého života byla za těchto podmínek možná, v tom případě by bylo pro síly negativního stavu snadné ji vyčíst a úspěšně aplikovat na jejich kondici a učinily by, že jejich neživot by trval navěky a tímto faktorem by také na věčnost zablokovaly jakoukoliv možnost pro aktivaci plnosti a kompletnosti pravého života pozitivního stavu. V tom případě by současný tíživý cyklus nemohl být uzavřen a musel by i on pokračovat na věčnost.

Jeden z pravých významů výroku zaznamenaného v Genezi 3:22-23 odkazuje na tuto situaci: Potom Pán Bůh řekl: „Hle, člověk se stal jakoby jedním z Nás, aby poznal dobro a zlo. A nyní aby nevztáhl ruku a nevzal si také ze stromu života a nejedl a nežil navěky“ - proto ho Pán Bůh vyhnal ze zahrady Eden obdělávat zem, ze které byl vzatý. Že ‚člověk se stal jakoby jedním z Nás, aby poznal dobro a zlo‘ v současné konotaci významu těchto slov znamená, že byla položena otázka o možnosti jiného typu života (neživota), než je život pozitivního stavu, a že Já jsem vysvětlil všechny důsledky, výsledky a následky toho neživota (‚aby poznal dobro a zlo‘) a tyto byly přijaty všemi, kteří se dobrovolně zúčastnit fabrikace, aktivace, ustanovení a manifestace toho neživota. ‚Člověk‘ zde znamená všechny ty, kteří byli umístěni v externě fyzické dimenzi Stvoření, která se nazývala, jak si pamatujete, zahrada Eden. ‚Aby nevztáhl ruku‘ značí jejich schopnost silou vlastního průzkumu a pátrání (‚vztáhnout ruku‘) objevit tajemství plného a kompletního stavu života (‚a aby si nevzal také ze stromu života‘) a přivlastnit si tento stav ke svému vlastnímu stavu, procesu a kondici a učinit je nesmrtelnými a věčnými. ‚Pán Bůh ho vyhnal ze zahrady Eden‘ znamená opuštění sféry a atmosféry pravého Stvoření na jeho externě fyzické úrovni a usídlení se v zóně vymístění popsané zde slovy ‚obdělávat zem, ze které byl vzatý‘. ‚Obdělávat zem‘ znamená být ve vnějšnostech a z těchto zevnějšností všechno odvozovat. ‚Ze které byl vzaty‘ v této konkrétní konotaci znamená ukončení tohoto druhu života a veškerého života, který během toho cyklu nebyl ve své plnosti a kompletnosti, a aby se po eliminaci všeho, co souvisí s neživotem negativního stavu a lidským neživotem, umožnilo všem poskytnout nový typ života, aby se mohl manifestovat ve své plnosti a kompletnosti.

Slova ‚ze které byl vzatý‘ také znamenají kondici extrémní a nejzazší relativity, do které byli obyvatelé externě fyzické dimenze umístěni. Jak si pamatujete, tato jejich extrémní a nejzazší relativita dala impuls, aby se položily všechny tyto otázky a aby se nalezly způsoby pro jejich zodpovězení prostřednictvím neživota negativního stavu a lidského neživota. ‚Země‘ zde značí tuto extrémní a nejzazší relativitu, do které byli zpět odkázáni, aby se znemožnilo jejich schopnosti zjistit, jak učinit jejich neživot nesmrtelným a věčným.

Takže za těchto podmínek nebylo vůbec proveditelné nadělit všem sentientním entitám kondice plnosti a kompletnosti života samotného. Takové podmínky by byly škodlivé pro plný a kompletní život. Aby se tomu během současného cyklu času/ stavu/procesu zabránilo, bylo nutné uvolnit jen tolik života a takovou úroveň životních kvalit z Mého Absolutního Života a Jeho Absolutní Kvality, která by byla dostatečná k udržování života všech sentientních entit, ale která by jim nedala příležitost prodloužit ho do nekonečna. Na základě této nutnosti byla všemi z nás podepsána smlouva, že onen typ života a neživota vyprší s kompletností manifestace všeho, čemu je dovoleno tu být během tohoto cyklu.

Ještě jiný důvod pro uvolnění jen omezeného aspektu pravého života ze Mne byl v mnohokrát předtím zmiňovaném faktoru svobodné vůle a svobodné volby. Předtím, než by se mohla ustanovit plnost a kompletnost pravého života jako takového a dobrovolně s ním plnost a kompletnost pravého života pozitivního stavu, bylo nutné nejprve všem opatřit různé vzorky života a neživota, aby se všichni mohli rozhodnout, na základě své vlastní svobodné vůle a svobodné volby, jaký druh života si chtějí vybrat, ve kterém mohou žít na věčnost neboli nadobro a navždy. Toto je jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, jestli ne nejdůležitější, které ustanovuje trvalost a neodvolatelnost plnosti a kompletnosti života jako takového. Předtím, než se můžete rozhodnout pro něco, co potrvá na věčnost, potřebujete mít příležitost uvážit, zažít a mít příklady všech forem, tvarů, kondicí, povah, struktur a dynamik mnoha rozličných manifestací života a neživota, abyste mohli mít pevný základ, na kterém můžete taková svoje rozhodnutí učinit. Opravdu chcete být v plnosti a kompletnosti pravého života jako takového a spolu s tím v plnosti a kompletnosti pravého života pozitivního stavu, který do tohoto bodu byl dostupný v nekompletní a neplné formě a kondici?

Jak porovnáte jeden vzorek s druhým, vyberete si ten, který je nejvhodnější, nejpříjemnější, nejpodnětnější, nejvíce motivující, nejtvořivější, nejsmysluplnější, nejvíce naplňující a nejuspokojivější, dávající vám nejvíce stimulů a největší smysl. Jestliže dostupné vzorky pravého života a života pozitivního stavu jsou tak bohaté, tak inspirující, tak nádherné, tak překrásné, tak povznášející, tak produktivní, tak žádoucí a tak všechno ostatní bez výjimky a výluky, dokonce i ve své současné nekompletní a neplné kondici, jakož i v porovnání se vším k tomu opačným, co je dostupné ve vzorcích neživota a lidského neživota, není zřejmé, jak nepopsatelně mnohem více by byly ve všech svých možných aspektech ve stavu své plnosti a kompletnosti? A není zřejmé, že pokud porovnáte ten život s neživotem negativního stavu a lidským neživotem, že byste si nikdy nechtěli zvolit něco jiného, než co vám může nabídnout pravý život jako takový a pravý život pozitivního stavu?

Takto se dělají rozhodnutí. Takto se činí volby. Teoretické faktory jsou samy o sobě a samy sebou pro taková rozhodnutí a výběry nedostačující. Musí být doprovázeny experimentálními, faktickými, aktuálními a skutečnými modalitami, které každému dávají jasnou praktickou zkušenost, vnímání a základ, na kterém se mohou dělat taková rozhodnutí a volby s absolutní jistotou a rozhodností. Takto to je!

Peter: A co dřívější cykly, které tomuto předcházely? Je v nich nějaký rozdíl, pokud se týká plnosti a kompletnosti života jako takového a plnosti a kompletnosti pravého života pozitivního stavu v porovnání s tím, co je dostupné během tohoto cyklu?

Pán Ježíš Kristus: Nuže, Petře, máme to tu znovu. Vše závisí na tom, z jaké modality vnímání reality se na to díváte. V objektivní modalitě, protože se vyskytují simultánně a synchronně, pro ně platí stejná pravidla jako na tento cyklus s výjimkou toho, že v jejich případech negativní stav a lidský život nejsou v aktivním modu, ale v modu jejich potenciálu stát se aktivními. Jejich potenciálnost být aktivními by taktéž nedovolovala, aby tu byla plnost a kompletnost. Jestliže se na to podíváte ze subjektivní modality vnímání reality, ve které se to jeví, jako že byla minulost, je současnost a bude budoucnost následným a pokračujícím způsobem, kvůli faktoru závislosti, že jedno předchází to následující a jedno následuje to předešlé, by se také použilo stejné pravidlo. Takže v tomto smyslu můžete vidět, že obě modality vyžadují aplikaci stejného pravidla, jaké existuje během tohoto cyklu času/procesu.

Pro vás je extrémně obtížné pojmout problém nečasu. Jak vidíte, jak hovoříme o těchto důležitých životních tématech, používáním vašeho lidského jazyka se ve vás vytváří dojem, že něco bylo, něco je a něco bude. Ve vašich lidských podmínkách nemůžeme dosti dobře mluvit v nějakém jiném modu než v subjektivním. Je správné hovořit v termínech tohoto modu, protože koneckonců jste současně umístěni v dimenzi, která je časoprostorově svázaná. Abyste vůbec něčemu rozuměli, je nezbytné hovořit o těchto záležitostech, nebo vůbec o čemkoliv, z vaší pozice, a ne z naší. Samozřejmě v naší pozici bereme plně v úvahu obě modality a jejich příslušné faktory a podle toho přizpůsobujeme přenos našich idejí jejich povaze, struktuře a dynamice. Zatímco se v subjektivní modalitě většinou věnujeme tomu, jak se realita jeví, v objektivní modalitě se zabýváme realitou skutečnou. Ale pro obyvatele dimenze, která se řídí tím, jak se realita jeví, jsou tyto projevy tak reálné jako pro obyvatele dimenzí, které se řídí skutečnou realitou.

Tak jak urovnáme fakt, že ve skutečné realitě neexistují žádné koncepty nebo zkušenosti z minulosti, současnosti a budoucnosti? Předtím zmíněným principem skládání neboli ruskou matrjoškou. Jestliže umístíte na plochý kousek papíru současnost, minulost a budoucnost, které se jeví být daleko od sebe, a potom ten papír jistým způsobem ohneme a přehneme, pak náhle budou minulost, současnost a budoucnost na stejném bodu, jedna na druhé, přesto zřetelně oddělené jedna od druhé. Nebo pokud si můžete představit ruskou matrjošku a v ní minulost, současnost a budoucnost, potom můžete jasně spatřit, že jsou všechny ve stejném obalu jedna v druhé, ale nicméně jsou zřetelně a viditelně jedna od druhé odděleny, postřehnutelně uzavřeny ve své vlastní sféře. Hlavním faktorem v tomto vjemu je, že jsou vymezeny jako zřetelně odlišné jedna od druhé neboli v technickém vyjádření jsou jedna k druhé diskrétní, aniž by se jedna druhé dotýkaly. Jsou všechny obklopeny svojí vlastní sférou a atmosférou, mající svůj vlastní život a svoje vlastní události a dění bez jakékoliv zřejmé souvislosti s jakýmkoliv jiným životem a jeho vlastními událostmi a děními. Podíváme-li se na ten kousek papíru shora, můžete současně vidět minulost, současnost a budoucnost. Toto je objektivní modalita vašeho vnímání. Podíváme-li se na ruskou matrjošku z vnějšku, můžete vidět jen jednu vnější matrjošku. Nemáte tušení, že uvnitř té matrjošky je několik jiných matrjošek. Museli byste je rozebrat, abyste mohli vidět ty ostatní. Toto je subjektivní modalita vašeho vnímání. Takto můžete ve svých omezených a omezujících lidských termínech pojmout tyto dvě modality.

Takže, jak vidíte z této rozmluvy, nezáleží na tom, za jaké pozice se na jakýkoliv cyklus času/stavu/procesu díváte, , přesně do téhož okamžiku pro ně všechny platí stejné pravidlo, pokud se týká záležitosti kompletnosti a plnosti života jako takového a pravého života pozitivního stavu. Všechny tyto cykly můžete považovat za přípravné stavy/etapy pro rozhodovací a volební proces, jak se vztahuje k záležitosti věčnosti a nesmrtelnosti konečných a závěrečných voleb sentientních entit jediného typu života - plného a úplného života a jím provázeného plného a úplného pravého života pozitivního stavu.

Peter: Ale co následující cyklus času/stavu/procesu z pozice těch dvou modalit vnímání?

Pán Ježíš Kristus: Ke vám zapotřebí připomenout dvě důležité věci. Jednou je stav Stvoření a druhou je proces Stvoření. Příští cyklus je v Mém Absolutním Stavu, ale ne ve svém procesu. Proto ono je, ale ještě není ve svém procesu. Je pouze ve svém stavu. Stav nepojímá představu minulosti, současnosti ani budoucnosti. Proces ano. Stav je objektivní modalitou vnímání a proces je subjektivní modalitou. Ve Mně jsou vždy oba dva. Kdykoliv vyvstane potřeba, Já přesunu vše potřebné z jeho stavu do jeho procesu. V každé individuální sentientní entitě, protože je sama sebou uzavřeným vesmírem, se stav pojímá jako jeho proces z důvodu relativní kondice toho individualizovaného a zosobněného vesmíru. Ve vztahu ke Mně je takový jedinec vždy ve svém procesu. Uvnitř něho je z pohledu jeho vlastního sebevnímání v kondici svého vlastního stavu a tímto ve svém vlastním relativním stavu odrážejícím Můj Absolutní Stav ve svém vlastním relativním stavu. Kdykoliv se nějaký jedinec obrací do sebe, je ve svém vlastním stavu. Kdykoliv obrací svoji pozornost vně sebe, je ve svém procesu. Ve stavu jeho nitra neplatí žádné časové faktory. Jednoduše řečeno, on/ona je - tečka. Avšak v momentě, kdy se posune ze stavu zabrání do sebe neboli ze svého vlastního stavu niterností do stavu zevnějšností neboli do někoho či něčeho jiného, přesně v tom okamžiku se stává svým vlastním procesem. Původní bod všeho je vždy stav. Jeho manifestace vně toho stavu se stává jeho realistickým procesem. Zatímco ve stavu samotném nejsou žádné časové ani prostorové kategorie možné anebo myslitelné, celý proces samotný je postaven na faktorech časo-prostorových kategorií. Jinak byste nemohli navázat žádný vztah. Jakýkoliv vztah, aby byl smysluplný a postřehnutelný, musí mít představu, že se vztahuje odněkud nebo z někoho k něčemu nebo někomu vně svého stavu. A protože je tu určitě plynutí v průběhu toho vztahu, zabere to nějakou dobu, než se zaznamená, že vztah začíná.

Takže, co se stane, až se stav příštího cyklu ve Mně posune ze svého stavu do svého procesu a až se stane svojí vlastní realitou jak v objektivní, tak i subjektivní modalitě vnímání? Protože kvalita a obsah toho cyklu nemá absolutně nic společného s jakýmkoliv jiným cyklem v jakékoliv modalitě, svojí samotnou povahou, strukturou a dynamikou zruší jejich vlastní jsoucno a bytí. Jednoduše řečeno, všechny ty cykly se všemi svými zkušenostmi a událostmi i se vším, co obsahují, budou pro věčné zachování umístěny do universality-všeho. Protože universalita-všeho je samostatnou, diskrétní a sebou uzavřenou entitou, cokoliv uvnitř sebe obsahuje, nemůže mít žádný vliv nebo dopad na cokoliv nebo kohokoliv mimo její sféru a atmosféru. Pouze po vstupu do ní se její obsah stane dostupným komukoliv, kdo do ní vstupuje správně definovaným a dobře stanoveným účelem. Vzpomínky jejich předchozího jsoucna a bytí se odstraní ze všech sentientních entit, aby takové vzpomínky nezasahovaly do ničeho, co bude obsaženo v novém cyklu. Takové vzpomínky také budou v universalitě-všeho. Kdykoliv bude za jakýmkoliv účelem zapotřebí si vyvolat cokoliv z ostatních cyklů či z vašich vlastních předchozích osobních a individuálních zkušeností, bude vám dovoleno vstoupit do universality-všeho a uvnitř jejích hranic budete moci dosáhnout svých cílů bez jakýchkoliv problémů a bez rušení kohokoliv mimo tyto hranice.

Díváme-li se z této perspektivy na strukturální plán multivesmíru, stává se zřejmým, proč bylo v některých předchozích dialozích naznačeno, že nic, absolutně nic se nemůže přesunout ani přenést z jakéhokoliv jiného cyklu do příštího cyklu. Kdyby se vůbec cokoliv přeneslo do příštího cyklu, nakazilo a otrávilo by to čistotu obsahu toho cyklu vědomím něčeho, co souvisí s neživotem negativního stavu a lidským neživotem. Nezapomeňte na jednu věc: Dokonce i kdybyste přenesli do příštího cyklu něco pozitivního a příjemného bez modifikace či odstranění z něho všeho, co souvisí s povahou a kondicí, ve které se to událo, pořád byste přenášeli něco, jež je charakteristické pro nekompletní a neplnou povahu. Takže byste do příštího cyklu přenášeli něco, co tam nepatří a co se získalo za kondice paralelní existence pozitivního a negativního stavu. V podstatě, protože jsou do povahy nekompletnosti a neplnosti samotné zahrnuty otisky elementů negativního stavu a lidského stavu, byste samotným faktorem tohoto začlenění do příštího cyklu přenášeli něco z negativního stavu. Protože v tom něčem se odrážejí totalita pseudopřirozenosti negativního stavu a lidského stavu, přenášeli byste do toho cyklu veškerost negativního stavu. Jak víte, pravidlem je, že jakákoliv část z celku obsahuje všechny aspekty toho celku, protože celek se skládá ze svých částí. Z toho můžete vidět ohromné nebezpečí takového přenosu nebo přesunu. Je to jako hra s ohněm. Jestliže si s ním budete hrát dosti dlouho, v jednom okamžiku se můžete spálit. Může vás dokonce zcela zničit. Takové jsou kontaminující efekty jakékoliv součásti negativního stavu a lidského stavu.

Ze všeho výše uvedeného můžete vidět důvod, proč se nic nemůže přenést, přesunout nebo převést z jakéhokoliv předcházejícího cyklu do příštího a proč se všechno, co je obsaženo uvnitř jejich sféry a atmosféry, musí umístit do universality-všeho a proč musí být universalita-všeho uzavřená uvnitř svých hranic, aniž by měla jakékoliv spojení s něčím nebo někým v novém cyklu. Pouze za těchto typů podmínek by mohla být ustanovena plnost a kompletnost života jako takového, doprovázená plností a kompletností pravého života pozitivního stavu.

Jak vidíte z výše uvedeného, poprvé jasně rozlišujeme mezi plností a kompletností života jako takového a plností a kompletností pravého života pozitivního stavu. Tyto dvě mají jasně odlišný charakter. Zatímco život jako takový má všezahrnující obecnou konotaci jako zdroj každého nebo všeho žijícího a živého, a tedy to je Absolutní Kondice JSEM KDO JSEM - Mne, pravý život pozitivního stavu je odvozenina a forma manifestace Života jako takového neboli Mého Absolutního JSEM KDO JSEM. Pravý život pozitivního stavu je absolutně závislý na Životě jako takovém, jaký je ve své Absolutní Kondici - ve Mně, zatímco Život jako takový nezávisí na nikom nebo ničem, protože to jsem Já. Jak víte, Já jsem v Absolutním Stavu a Procesu Absolutní Nezávislosti.

Současná duchovní situace je taková, že od vás vyžaduje znalost tohoto rozhodujícího rozlišení. A třebaže v minulosti jsme často hovořili o životě jako takovém a pravém životě pozitivního stavu, nikdy jsme se nezmínili, že život jako takový není ve své plné a kompletní manifestaci. Jen jsme konkrétně hovořili o nekompletnosti a neplnosti pravého života pozitivního stavu. Tajemství této záhady bylo zakotveno ve skutečnosti zjevené teprve nedávno, že na základě rozhodnutí každého nikdo nežije plný a kompletní život, a proto jejich současný typ života vyprší s uzavřením současného cyklu času/stavu/procesu. Důvod pro tuto situaci nebo dohodu byl zjeven výše. Avšak nyní je pro vás doba vědět o těchto záhadách a jejich tajemstvích. Současně existující duchovní rozvoj je zralý pro toto zjevení, A vy, jako Moji praví představitelé na planetě Nula, dostáváte tuto informaci společně s kýmkoliv jiným v pozitivním stavu a kdekoliv jinde, aby se lidstvo a všichni ostatní v neživotě negativního stavu připravili na svoji budoucí spásu. Tím, že máte dostupné tyto informace, čtením těchto slov se stávají vlastnictvím nevědomých částí lidské zásobárny znalostí, jakož i součástí povšechnosti zásobárny znalostí negativního stavu, které, až přijde vhodný čas, budou z té zásobárny vyjmuty a přesunuty do jejich vědomého vědomí, poskytujíce jim tak příležitost nabýt skutečnou pravdu o všech těchto záležitostech a na základě toho nezvolit jejich typ neživota. Důležitost tohoto zjevení nemůže být dostatečně zdůrazněna. Třebaže se na první pohled zdá příliš nepraktické a příliš teoretické a abstraktní, mohu vás ujistit, že jeho skutečný konkrétní dopad na všechny bude nevypočitatelný.

Peter: Jak uvedeš do souladu Své sdělení učiněné v Dialogu 130. s tím, co jsi právě teď naznačil? Dovol mi citovat Tvůj výrok v Dialogu130.: Na druhé straně, jak si vzpomínáte, struktura, povaha, dynamika a manifestace předchozích a následujících cyklů, které neobsahují nic, co souvisí s neživotem negativního stavu, lidským neživotem a jejich egy, by mohly být uchovány v otevřených vzpomínkách nebo pamětech každého. Jestliže vstoupí do universality-všeho z pozice všech jiných cyklů než ze současného, nevstoupí do stavu oddělenosti a izolace. Z toho důvodu by jejich vzpomínky neměly na nikoho žádný rušivý dopad. Vlastně by takové vzpomínky byly všemi vítané, protože by procesem sdílení takových vzpomínek se všemi obohatily jejich individuální životy - v čistě pozitivní konotaci, která neobsahuje nic, co souvisí s negativním stavem a lidským neživotem. Není tento výrok v rozporu s výše uvedeným výrokem týkajícím se této záležitosti?

Pán Ježíš Kristus: Na první pohled by se tak zdálo. Ale v pravé realitě tohoto uspořádání se na to musíte dívat způsobem typického stanoviska metafyzické kosmologie. Jak jste si všimli ve sdělení Dialogu 130., je zřejmé, že předchozí cykly neobsahovaly nic z neživota negativního stavu a lidského neživota. Nebyly ve stavu separace a izolace. V těchto cyklech byly tyto stavy jen v kondici potenciálnosti, ale ne ve skutečnosti. Z toho důvodu byly ve stavu integrace a jednoty. Jak si pamatujete z metafyzické kosmologie, aby se vynalezlo, zfabrikovalo, aktivovalo, ustanovilo a manifestovalo vůbec cokoliv, co je obsaženo v povaze, struktuře, dynamice a procesu negativního stavu a jeho lidského neživota, bylo nutné zrušit (dočasně neboli jen na určitou dobu) stavy integrace a jednoty, a namísto toho ustanovit stavy izolace a separace. Protože stavy integrace a jednoty jsou čistě pozitivní povahy, jejich představa jako taková by mohla být využita, pokud by to bylo nutné a nezbytné, během procesu posuzování strukturálních typů integrace a jednoty, které by byly vzaty v úvahu pro budování příštího cyklu. Avšak, jak je zřejmé z výše uvedeného prohlášení v Dialogu (150.), aby se tak mohlo učinit, museli byste modifikovat a odstranit z těchto cyklů všechno, co souvisí s povahou a kondicí, ve které fungovaly ve svém vlastním typu jednoty a integrace. Jinými slovy, museli byste z nich odejmout všechno, co souvisí se záležitostí potenciálnosti, že negativní stavu bude vymyšlen a zfabrikován, jakož i představu bytí v neplnosti a nekompletnosti života jako takového a v typu života pozitivního stavu, za kterého působily a fungovaly.

Během zaznamenávání Dialogu 130. byla duchovní situace taková, že zahrnovala potřebu posoudit vůbec všechno, co bylo integrální komponentou předchozích cyklů. V průběhu posuzování bylo objeveno něco, co souviselo se záležitostí integrace a sjednocení. Představilo se to sentientním myslím k jejich uvážení a možnému využití během vývoje stavebních plánů pro příští cyklus času (až nastane čas ta učinit). Z pozice toho posuzování se v té době/stavu zdálo jako dobrý nápad vzít tyto představy a zahrnout je do procesu budoucího vývoje těchto plánů. Avšak jak se uskutečňoval další duchovní rozvoj a progrese a jak probíhalo odhalování některých tajemství a záhad (jak je například obsaženo v tomto dialogu), v průběhu jejich posuzování se stalo zřejmé, že mnohem lepší v tomto ohledu bude nevyužít nic z žádného z předcházejících cyklů kvůli představě nekompletnosti a neplnosti, za níž působily a fungovaly.

Aby se tomto učinila pravá a správná volba, bylo nezbytné dát každému představu, že jisté věci související se stavem integrace a sjednocení, bez všeho, co souviselo s podmínkami, za kterých byl založen život (neplnost a nekompletnost), mohly být vzaty v úvahu v procesu budoucího plánování výstavby příštího cyklu. Jakmile všichni zvážili tuto možnost a jak bylo zaznamenáno více dialogů, všem se stalo zřejmým, že nebude žádná potřeba uchovat cokoliv z oněch cyklů, aby se využily pro něco, co souvisí s příštím cyklem.

Jak vidíte z výše uvedeného příkladu, dává vám to velmi dobrou představu o tom, jak nastávají změny a jak jsou manifestovány a využívány principy duchovní progrese; a jak každý může a smí změnit svůj názor vůbec na všechno. Toto je jeden z důležitých důvodů, proč bylo takovým zdánlivým rozporům a nesrovnalostem dovoleno se udát dokonce na platformě těchto dialogů. Je to, kromě jiného, pro jasnou ilustraci a demonstraci tohoto důležitého duchovního faktoru. Také to pomáhá vyhnout se upadnutí do dogmatického, zkostnatělého a stagnujícího stavu ohledně principů duchovního rozvoje nebo duchovních záležitostí obecně.

Navíc, a to je nejdůležitější, výrok v Dialogu 130. hovoří o nabytí těch vzpomínek týkajících se předchozích cyklů z universality-všeho, a ne o jejich uchování přímo v jejich paměti, kterou budou mít v následujícím cyklu. Takže, v tomto smyslu neexistuje žádný rozpor mezi tím, co vám bylo sděleno v Dialogu 130. a v tomto dialogu.

Peter: Jak smysluplné a plodné zjevení! Je nemožné, abych Ti dostatečně poděkoval za všechno nám sdělené v tomto, jakož i ve všech ostatních Dialozích od toho úplně prvního až po ten současný. Je tu ještě něco jiného, co bys rád přidal nebo nám sdělil na platformě tohoto dialogu?

Pán Ježíš Kristus: Ano, Petře, je. Je to moje potěšení říci Mým dětem o všech těchto věcech. Nyní, Petře, s tímto 150. dialogem uzavřeme tento druhý svazek našich Dialogů. Jak bylo již zmíněno, uzavření současné fáze stávajícího posunu je spojeno s ukončením druhého svazku našich Dialogů. Mohu vám sdělit, že dnes se toto uzavření událo. Jak je zmíněno výše, na této křižovatce uzavření a před otevřením následující fáze se ustanovuje přechodné období. Během této přechodné periody bude nezbytné, aby se podnikly jisté věci; aby se dovolilo jistým událostem se projevit; aby se podnikly jisté kroky učinila jistá rozhodnutí a určité důležité volby; aby se prošlo určitým ohodnocením a oceněním; aby se hluboce studovalo všechno, co je obsaženo v těchto Dialozích a v Mém Novém zjevení obecně; abyste měly mezi sebou navzájem jisté důležité rozpravy; ab\ se podniklo něco určitého v některých vašich osobních a individualizovaných životech a udělalo mnoho jiného důležitého, co se stane zřejmé, jak budete během této přechodné doby postupovat ve svých životech.

Příští fáze tohoto posunu nemůže být otevřena, dokud se nestanou všechny tyto věci. Jak se předtím zmínilo, zevně nebudete muset zažít žádné zjevné změny ve svém lidském životě. Někteří z vás mohou a někteří ne. Nebo někteří z vás nepocítí příliš velký rozdíl a někteří z vás se budou cítit značně odlišně. Ať je to jakýkoliv případ, pamatujte, jak bylo poznamenáno výše, že v jakémkoliv případě vašich individualizovaných a zosobněných životů to je tak, jak to má být. Nic lepšího nebo odlišného by pro vás nebylo správné zažít nebo tím projít. Aby se vám učinilo o mnoho snazším projít tím vším, přijměte prosím tento fakt ve vší skromnosti, pokoře a poníženosti. Jinak by se váš život mohl nadmíru zkomplikovat. Co je od vás nyní potřebné, je plné přijetí těchto faktů bez ztěžování si na vlastní situaci nehledě na to, jaká je - ať duchovní, mentální, fyzická, finanční, vztahová, manželská, sociální, nebo jakákoliv jiná.

Můžete sdílet vlastní situaci s kýmkoliv, s kým si přejete, a s kýmkoliv, kdo je ochoten naslouchat vašim problémům, ale bez jejich vnucování komukoli a bez zatrpklosti, bez rozmrzelosti a zklamání z nich. Takové sdílení by bylo za účelem ilustrace a demonstrace vašeho plného bezpodmínečného přijetí vaší situace a jejích problémů, ukazující tak všem, že máte plnou důvěru, víru a spolehnutí se ohledně Mojí Božské Prozřetelnosti a že takové věci jsou povoleny pro velmi dobrý důvod. A ve vašich případech jsou povoleny ne jako prostředky pro nějaký druh trestu nebo odplaty za něco, co jste udělali špatně nebo jste si to nesprávně vybrali, ale jednoduše proto, že duchovní potřeby od vás vyžadují, abyste prošli tím vším, a že jste s tím vším souhlasili, třebaže si zjevně nebo vědomě nepamatujete, že tomu tak bylo. Jestliže tak učiníte, budete skutečně odrážet fakt, že jste Mými pravými představiteli na planetě Nula.

Budou naše dialogy pokračovat jejich třetím svazkem? To bude záležet na tom, co se stane během této přechodné doby a jaké budou potřeby nové fáze tohoto posunu. Mohou a nemusí. Bude to také záležet na tvé osobní situaci a kondici, Petře, stejně tak jako na tvém fyzickém zdraví a na volbách, které budou učiněny za našim plotem. Je dobrý nápad připravit se na obě možnosti. V této přechodné periodě bude nutné, aby ses angažoval v jistých akcích, získal jisté zkušenosti, nastavil jisté duchovní podmínky, kdekoli se v tomto období budeš nacházet - ať už je to ve fyzické, nebo duchovní říši. Jaké budou, ti dopředu nemůže být zjeveno. Stanou se zřejmými, až se kdykoliv nalezneš v jakékoliv situaci a kondici.

Zatím, abys nasbíral svoji duchovní, mentální a fyzickou sílu, která byla značně vyčerpána našimi nedávnými dialogy (šly do nich všechny tvé dostupné energie), uděláme pauzu v poskytování dalších dialogů. Nejen ty, ale všichni jejich čtenáři si potřebují vzít přestávku, aby mohli hluboce studovat a zvažovat jejich obsah a význam. V příštích dvou, třech měsících, pokud potrvá dočasná perioda, buď nepřijdou žádné dialogy, nebo pokud přijdou někdy v průběhu tohoto období, nestanou se nikomu dostupnými až do podzimu.

Jestliže nebudou přicházet žádné dialogy po této přechodné době, nebo jestliže k nim během tohoto období nedojde, bude to znamenat důležitý posun ve struktuře Stvoření a pseudostvoření, který od vás bude vyžadovat zcela jinou pozici. Ve tvém případě, Petře, to bude znamenat, že buď budeš odvolán z planety Nula, nebo ti bude přidělena jiná duchovně důležitá práce. Ať už to bude jakýkoliv případ, bude to tak, jak to má být. Jak bylo zmíněno výše, nic jiného nebo lepšího by nefungovalo.

Pokud bude zapotřebí zaznamenat některé další dialogy otevřením třetího svazku našich Dialogů, Dám ti vědět nebo poznáš prostřednictvím své intuice, že je čas pokračovat v této práci. Zatím odpočívej, neznepokojuj se, užívej si života, buď dobré nálady a připrav se na podstoupení nadcházejících akcí - ať už jsou jakékoliv. Přerušuji naše rozhovory. Jdi v pokoji.

Peter: Velmi Ti děkuji za tento hluboký dialog. Třebaže si plně uvědomuji potřebu pro tuto důležitou přestávku, nicméně mě nějak skličuje vědomost, že už se nebudou konat žádné rozhovory - přinejmenším po nějakou dobu, pokud vůbec.

Zdroj: http://triangulum.cz/dialog2.html

ÚVOD | DUCHOVNO | KONTAKTY | MAPOVÁNÍ STRÁNKY | ZPĚT