STO ČTYŘICÁTÝ DRUHÝ DIALOG

25. května 2000

Peter: Vnímám to tak, že bys rád pokračoval v dalším rozpracovávání tématu ‚já jsem‘ oproti ‚egu‘ a ‚přepínacího mechanismu‘. Také jsem obdržel nějaké otázky od Erin Martzové z USA a Borise Belly ze Slovenska. Erininy otázky jsou následující: Abych rozuměla mostu mezi starými a novými pojetími, Swedenborg popsal ‚proprium‘ jako stav sobeckosti, který existuje před duchovní regenerací. Jak se tento pojem odlišuje od ego stavů popsaných v Novém zjevení Pána Ježíše Krista, kterých se jedinci musí zbavit, aby žili ze svého ‚já jsem‘? A kromě toho, z pohledu dopadu Jeho/Její Nové Přirozenosti na celé Stvoření, byl koncept ‚manželské lásky‘ od Tebe tak nutný, že ho tehdy bylo nutné diskutovat, nebo byl povětšinou tvořen ze Swedenborgova mentálního a morálního hlediska (někteří se přou, jestli to byla božsky inspirovaná kniha)? V konceptu manželské lásky Swedenborg probírá postup manžela a manželky, kteří se poznají nejprve z nitra a potom ze zevnějšku, což odráží správný duchovní řád. Ale současně mnohá pojetí napsaná Swedenborgem v jeho knize Manželská láska se jeví jako zaujatá vůči ženám. Odráželo to sociální klima jeho doby, nebo byl tento koncept nutným krokem, aby se vytvořil most k diskusi Nového zjevení o probíhání a významu sexuality v pozitivním stavu? Konec Erininých otázek.

Otázky Borise Belly jsou následující (překládám je): V Dialogu 130. byl diskutován pojem universalita-všeho. Rád bych z pozice mnohovesmírného významu věděl, jak by mohlo být pro kohokoli užitečné mít potřebu dostat do své pozornosti cokoli v dalším cyklu, co bylo prožito během současného cyklu času/stavu/procesu, tím, že vstoupí do universality-všeho a znovu prožije a vyvolá si všechno, co je potřebné prožít a pamatovat si o tom, co nevolit a jakým nebýt, a pokud idea odmítnutí Pána Ježíše Krista jako jediného Zdroje věčného života byla odstraněna a eliminována z myslí všech sentientních entit ve Stvoření? A s tím je spojena ještě jedna otázka: Můžeme se dozvědět o tom, jaké bude využití universality-všeho pro věčné ponaučení sentientních entit, které se zúčastnily současného cyklu času (a které už prožily to, co nevolit a jakými nebýt, a které se naučily nikdy nevolit ideu odmítnutí pravého života Pána Ježíše Krista) nebo co to znamená pro možnost, že se entity budou opět učit a opět si budou připomínat to, co si nezvolit do své otevřené paměti? Mimochodem, co víme o paměti jako takové? Bude každá nově stvořená sentientní entita v novém cyklu času/stavu/procesu zažívat z universality-všeho postup poučení o neživotě negativního stavu, aby idea odmítnutí pravého života nebo touha zažít neživot negativního stavu neměla místo v plnosti pozitivního stavu, zrovna jako proces ponaučení, který bude k dispozici v universalitě- všeho? Konec Borisových otázek. Jak chceš v tomto ohledu postupovat?

Pán Ježíš Kristus: Rozpracujeme nejprve trochu více záležitosti ‚já jsem‘, ‚ega‘, ‚vy‘ a ‚přepínacího mechanismu‘. (Mirkova původní otázka zaznamenaná v Dialogu 141.). Je to extrémně obtížné pro lidskou vědomou mysl pojmout nebo pochopit takové teoretické výtvory, jako ‚já jsem‘, ‚ego‘, ‚vy‘, ‚přepínací mechanismus‘ a podobné zdánlivě abstraktní pojmy. Ve zkušenostním režimu lidské mysli o nich není nic zjevné. Jejich manifestace se odehrává nebo se odráží v chování každého, v jeho postoji a životním stylu. Je ale velmi důležité tyto pojmy náležitě chápat, aby se ustanovila nejpotřebnější a nejžádoucnější pozice, ze které si každý volí fungovat. Kdo nebo co z nich je koordinujícím anebo řídícím faktorem? Kdo nebo co má odpovědnost za rozhodovací proces a za následné výsledky jakýchkoliv jednání, chování, postojů, vztahů nebo čehokoliv, co máte? Je něco v celku systému lidské mysli nebo lidské individuality, co má takovou důležitou roli nebo funkci? V tomto okamžiku vylučuji z tohoto rozpracování jakékoliv sentientní entity umístěné v pozitivním stavu, protože v jejich případě postrádají plně aktivní ego stavy, které by jim vládly a ovládaly jejich rozhodovací postup. Co přesto mají, je potenciál pro vývoj ego stavů. Tento potenciál vyvěrá z ideje, že smí, pokud si to přejí a zvolí si tak svojí svobodnou vůlí a volbou, odmítnout Mne jako zdroj svých životů, stejně tak jako jakéhokoliv života. V takové schopnosti je v nich zakořeněna možnost aktivovat ego stavy. Samozřejmě, pokud si tak zvolí, v tom případě se budou nacházet v negativním stavu nebo vypadnou do negativního stavu, nabývajíce stejné strukturální utvoření svých myslí, jako má kdokoliv jiný v negativním stavu a lidském neživotě.

Avšak v tomto bodě budeme hovořit pouze o lidské mysli nebo lidské individualitě, protože uvnitř té mysli nebo individuality jsou takzvané abstraktní výtvory ve formě ‚já jsem‘, ‚ega‘, ‚vy‘ a ‚přepínacího mechanismu‘ nejvýraznější a nejhmatatelněji se manifestují. Ještě jednou: otázkou je, jestli je něco uvnitř lidského sytému (nebo systému jakékoliv sentientní mysli), co přesahuje jakékoliv tyto manifestace a co je plně kontroluje, a tedy je odpovědné za rozhodovací postupy a jejich rozličné výsledky. Pamatujete si něco, co bylo zaznamenané v jednom z dřívějších dialogů o Mé Absolutní Přirozenosti a o tom, jak tu je ta integrální část Mé Přirozenosti, kterou nemůže žádná relativní sentientní mysl pojmenovat anebo vyslovit anebo pochopit či pojmout? Bylo to pojmenováno jako ‚Nepojmenovatelné Jádro Mé Absolutní Přirozenosti‘, které se pojímá jako sjednocující, vytvářející, udržující, řídící, vládnoucí a ovládající Zdroj všech a všeho v jsoucnu a bytí a pseudojsoucnu a pseudobytí (v pseudojsoucnu a pseudobytí s výjimkou vytváření nebo bytí zdrojem). Pokud vezmete v úvahu, že původní relativní sentientní mysl byla utvořena a uspořádána podle Absolutního vzoru Mé Absolutní Sentientní Mysli, potom v tom případě, logicky řečeno, musí podobně obsahovat něco ve své struktuře, co přesahuje celek všech komponent té mysli a co integruje, koordinuje, ovládá, kontroluje, upravuje a řídí všechny aspekty té mysli ve všech jejích manifestacích. Lidská mysl není výjimkou z tohoto pravidla.

Ve stejném rozsahu, v jakém je tento faktor ve Mně nepojmenovatelný a nepochopitelný, můžete pojímat, že tento přesahující stav uvnitř systému sentientní mysli, stejně jako i v lidském systému, je také nepojmenovatelný a nepochopitelný. Přinejmenším, pokud se to týká systému sentientní mysli a lidského sytému, až do současnosti tomu tak nebylo. V Mém Absolutním Stavu a Kondici zůstane tento faktor kvůli své Absolutní Přirozenosti nepojmenovatelným a nepochopitelným na věčnost. Na druhé straně v případě relativní sentientní mysli a lidské mysli z důvodu jejich relativity mohou být některé aspekty tohoto přesahujícího činitele pojmenovány a v omezeném smyslu mohou být pochopitelné.

Jak vidíte z těchto faktů, hovoříme zde o něčem novém a odlišném. Do tohoto okamžiku nikdo nevěděl, že sentientní mysl, jakož i lidská mysl, obsahují uvnitř svých systémů něco, co se může pojmout jako přesahující, koordinující, integrující, řídící, regulující a vládnoucí činitel všeho, z čeho se tyto systémy skládají. Ale nyní je čas zjevit tento důležitý fakt. Aktuálnost tohoto zjevení byla určena tím, že někdo z Mých představitelů, v tomto případě Mirko, přišel s otázkou této důležité velikosti a významu.

Tento přesahující faktor uvnitř systému sentientních entit, stejně jako i lidí, má přímou spojitost a souvztažnost s Mým Nepojmenovatelným a Nepochopitelným Jádrem. Bez toho, že by tu bylo, by se všechny komponenty, aspekty, části či cokoliv, co máte uvnitř systémů sentientních entit a lidí, rozložily a rozpadly. Přesahující pozice tohoto činitele také slouží jako ‚přepínací mechanismus‘ mezi tou či onou komponentou, stránkou, stupněm nebo úrovní jednotlivé sentientní entity a člověka. Pouze z pozice tohoto přesažení, kdy dohlížíte, koordinujete, vládnete, ovládáte a určujete každou jednotlivou částici zmíněných sentientních systémů, se může takové přepnutí uskutečnit. Takže, jak můžete pojmout tohoto činitele v lidských termínech? Je možné najít něco v lidském slovníku, co by mohlo dát nějakou představu o tom, o čem hovoříme? Pokud vůbec něco přesahuje své nakupené stavy, procesy a kondice a je v pozici jejich koordinování, integrování, určování, ovládání a vládnutí jim, ať to má jakýkoliv účel, v tom případě je velmi obtížné, ne-li nemožné, najít něco v lidském slovníku, co by bylo schopné byť i jen vzdáleně popsat jeho povahu. Konec konců takový slovník je v lidském systému a je jednou z mnoha komponent systému, který je řízen zmíněným přesahujícím činitelem. Nemůžeme dosti dobře popsat něco, co přesahuje vaše schopnosti chápat a co je odvozeninou nějaké druhé součásti v povšechnosti vašeho systému.

Nejbližší termín, který se může pro tento účel použít a který se může považovat pouze jako orientační bod pro lidskou mysl, aby mohla vycítit, co to vůbec je, by byl prozatímní termín ‚zvláštní a jedinečná individualita‘, která funguje a disponuje všemi komponentami, aspekty, úrovněmi, stupni, částmi a vším ostatním, co obsahuje sentientní entita obecně a lidská entita zvlášť. Současně všechno toto přesahuje přesně tak, jak Můj Absolutní Nepojmenovatelný Stav překračuje všechno a všechny v absolutním smyslu. Tato specifická individualita se může rovnat termínu ‚ty‘. Takže kdykoliv říkáte, že ‚ty jsi odpovědný a zodpovědný za všechno‘, myslíte tím tuto specifickou individualitu, která obsahuje vše potřebné pro dělání správných voleb a rozhodnutí. Jistým způsobem můžete říci, že vrozená schopnost každého racionálně rozeznat mezi správným a špatným (v lidském neživotě a v neživotě negativního stavu) a vybrat si mezi nimi, je nejpřímějším projevem této specifické individuality.

I když tato specifická individualita zůstává v lidském neživotě a neživotě negativního stavu na jejich nevědomé úrovni, přesto ji tím, že mají vědomé uvědomění si této své schopnosti volit, lze považovat za její nejpřímější manifestaci. Nic není zřejmější než tento fakt. Takže kdykoliv říkáme něco jako ‚jste odpovědní a zodpovědní za všechny své skutky nebo za to, z jaké pozice fungujete (zda z vašeho pravého ‚já jsem‘, nebo z vašeho umělého ‚ega‘), odkazujeme přímo na tuto vaši specifickou individualitu. Je to tato individualita, která je v konečném výsledku svých voleb, funkcí a manifestací souzena a posuzována. Takže v tomto smyslu skutečně nezáleží na tom, zda si někdo v lidském neživotě a v neživotě negativního stavu je, nebo není vědomě vědom existence tohoto přesahujícího činitele, který se prozatím jmenuje ‚zvláštní a jedinečná individualita‘. Díky faktu, že každý si je vědomě vědom své schopnosti volit a měnit se, tím, že má tuto schopnost, každý funguje z pozice této specifické a jedinečné individuality. Koneckonců je tato schopnost jednou z mnoha forem nebo prostředků konkrétní manifestace této individuality. To je důvod, proč jsme tolikrát řekli, že každý je odpovědný a zodpovědný za všechno, co se stane v jeho životě - bez ohledu na to, co to je a kdy a za jakých podmínek se tak stalo.

Ve své přesahující, koordinující, integrující, řídící, rozhodovací, ovládací, dohlížející a volící pozici je tato specifická individualita každé sentientní entity, stejně tak i každé lidské entity, umístěna do stavu neutrality. Tento stav jí umožňuje směrovat její energie jakýmkoliv směrem, kterým ona chce či se jí žádá. Jestliže volba je pro fungování z pozice svého ‚já jsem‘ a z pravé sentientní mysli obecně (z nitra Duchovní mysli, skrze vnitřní mysl do zevnější mysli), v tom případě je volbou fungovat z pozice pozitivního stavu neboli ze Mne. Na druhé straně, jestliže volbou je z nějakého či jiného důvodu fungovat z pozice ‚ega‘ a falešné pseudomysli (skrze její vlastní tři aspekty), v tom případě je volbou fungovat z pozice negativního stavu neboli z pozice typické lidské povahy. V obou případech odpovědnost vždy spočívá v přesahující individualitě každého.

Jako Mým pravým představitelům na planetě Nula, kteří obdrželi výsadu poprvé poznat tato fakta, a kteří jsou proto v pozici přímého vědomého uvědomění si existence tohoto uspořádání, je vám dána příležitost řídit na základě této nové znalosti svůj život. Otázkou zde je, s čím nebo s kým ve vás nebo v povšechnosti vaší vlastní jedinečné podoby chcete nebo toužíte ustanovit tuto identitu. Jakmile o tomto přesahujícím činiteli vaší přirozenosti víte, smíte, pokud si tak přejete, vložit celou svoji plnou totožnost do své individuality a z této pozice směrovat její energie pouze a pouze k fungování z pozice vašeho pravého ‚já jsem‘. Avšak z času na čas, dokud jste v lidském životě, pokud je potřeba, abyste fungovali z pozice ego stavu, a tak poskytli nějaké důležité ponaučení, a aby se ku prospěchu všech ilustrovala a demonstrovala specifická povaha vašeho vlastního zvláštního ega, je v tomto případě nutné, aby se tyto energie sdílely s egem. Bez těchto specifických energií, poskytnutých vaší individualitou, se kterou jste nyní ve stavu plné totožnosti, nemůže ve vašem životě nic fungovat. I když je však někdy nezbytné opatřit tyto energie pro vaše ego nebo pro manifestaci nějakých aspektů vaší typické lidské povahy, přesto nikdy této věci nemáte věnovat všechny energie. Smíte je sdílet jen do určitého stupně. Kdybyste nasměrovali tyto všechny tyto energie pouze k záležitostem ega, V tom případě byste se nalezli v totálním otroctví negativního stavu, ze kterého by nebyla snadná cesta ven. Namísto toho, převážná část těchto energií by měla směřovat k fungování z pozice vašeho pravého ‚já jsem‘. V tom případě, i když některé energie půjdou do vašeho ega nebo do manifestace aspektů vaší typické lidské povahy - nakonec jak jinak byste mohli naplnit účel, pro který jste souhlasili se inkarnovat do lidského neživota a plně zobrazit přirozenost toho neživota? - protože většina jich půjde k vašemu pravému ‚já jsem‘, z pozice ztotožnění se s vaší specifickou individualitou ovládnete v tomto uspořádání všechny aspekty svých ego funkcí a manifestací. Tedy v tomto případě vaše ego nebude řídit a ovládat vás, ale vy budete ovládat a řídit své ego.

Aby se dosáhlo tohoto cíle, tak se vám radí požádat Mne, abych převzal vaši specifickou individualitu a z této pozice vám umožnil ovládat, řídit, vládnout, dirigovat, koordinovat, volit, rozhodovat a všechno ostatní z Mé Absolutní Specifické a Jedinečné Individuality ve všech Jejích Přesahujících Aspektech. V tomto smyslu, abyste mohli ustanovit svoji plnou totožnost se vším, co je obsažené v této přesahující individualitě, nebo se svojí individualitou jako takovou, nejprve potřebujete požádat Mne, abych vám pomohl ustanovit tuto totožnost založenou v tomto ohledu na Mé Absolutní Totožnosti. Pouze z pozice Absolutního Stavu je takový výkon možný. Jakmile předložíte svoji žádost o takovou totožnost, na základě motivujících faktorů té prosby vás vybavím všemi nutnými prostředky, abyste v tomto úsilí uspěli. Toto zaopatření se bude částečně realizovat buď během vašeho současného lidského neživota, zatímco jste stále na planetě Nula, nebo kompletně poté, co ji opustíte. Avšak ať tomu bude jakkoli, vaše prosba poslouží jako základ, na kterém se vůbec někdy taková plná totožnost založí na věčnost. Mezitím, pokud bude potřeba a bude to nutné, vám bude udělena částečná totožnost, abyste mohli úspěšně ovládat své ego stavy a negativní aspekty své lidské přirozenosti obecně. Co se bude v tomto ohledu počítat, je vaše čestná a upřímná touha vždy fungovat z pozice vašeho pravého ‚já jsem‘, a z toho důvodu budou všechny energie vaší specifické a jedinečné individuality primárně směrovány k fungování z vašeho pravého ‚já jsem‘. V tomto časovém okamžiku, dokud jste ve svém lidském neživotě, nelze požadovat nebo dokonce dosáhnout o mnoho více. To bylo dohodnuté uspořádání. A to je vše, čím Jsem chtěl dnes přispět. Kdyby v budoucnosti vyvstala potřeba toto důležité téma šířeji rozpracovat, učiníme tak.

Peter: Velmi, velmi Ti děkuji za toto plodné zjevení. Smíme přistoupit k zodpovězení položených otázek?

Pán Ježíš Kristus: Ano, Petře, smíme; a budeme postupovat v takovém pořadí, v jakém přišly. Nejprve se věnujme pojmu, který vymyslel Swedenborg, ‚proprium‘. Jak víte, tento termín je latinské slovo, jehož význam se přibližuje něčemu, co se vztahuje výhradně k tomu, co je jednomu vlastní, bez jakéhokoliv ohledu na kohokoliv nebo cokoliv vně toho vlastního. Ve Swedenborgově pojetí to znamená stav sobeckosti, kde nejsou brány žádné ohledy na blaho kohokoliv jiného, ale jen na své vlastní. Ve Swedenborgově době nebyl termín ‚ego‘ definován nebo ustanoven. Tento pojem se do lidské psychologie zavedl později na konci XIX. Století. Význam obou termínů - ‚proprium‘ a ‚ego‘ - je vzájemně zaměnitelný. Z toho důvodu můžeme s jistotou říci, že proprium a ego jsou v našem pojetí shodné, co se týká jejich pravého významu a obsahu.

Poněkud komplikovanější situace existuje se Swedenborgovým pojmem ‚manželská láska‘ (‚conjugal love‘, Swedenborg píše ‚conjugial‘. Anglický slovník však neobsahuje tento pravopis). Předtím, než si vysvětlíme důvody pro Swedenborgovo uvedení tohoto pojmu do svých spisů, uvažme na okamžik pravý význam slova ‚conjugal‘ nebo ‚conjugial‘ - manželská. Tento pojem se opět odvozuje z latinského slova ‚congugalis‘. Vlastně se toto slovo skládá ze dvou samostatných slov: ‚conju(n)x‘ - manžel. ‚Con‘ = manželský. Ju(n)x se odvozuje od slova 'jugum', což znamená jařmo. Máme tu tedy to, že pravý význam conjugal nebo conjugial značí manžele navzájem ujařmené. Ve vašich moderních termínech se tento význam odráží ve slovech ‚manželský svazek‘. Co vám tento význam říká? Jestliže pečlivě zanalyzujete tento význam, pak musíte dojít k závěru, že v pravé realitě jeho významu není žádná taková věc jako pravá manželská láska. Namísto toho je to pseudoláska založená na otroctví, vlastnictví, sebevýjimečnosti, vzájemné závislosti, nízké motivaci a na podobných, povětšinou zcela negativních faktorech. Cokoliv má takovou negativní konotaci, nemůže být pravou láskou. Proto se neodvozuje u pozitivního stavu nebo v tomto případě ze Mne. Samozřejmě to neznamená, že by dva lidé, kteří dobrovolně (v některých kulturách dokonce i nedobrovolně) vstupují do tohoto svazku nebo jařma, nemohli míz nebo by neměli hlubokou lásku, ocenění, respekt nebo přátelství jeden k druhému. Tato jejich kondice a kondice mezi nimi však nemá nic společného s takzvanou ‚manželskou láskou‘. Namísto toho pochází nebo se odvozuje z jejich pozitivních sklonů a ze stavu jejich pravého ‚já jsem‘. Že v tomto ohledu ustupují požadavkům a očekáváním jejich kultury nebo společnosti z jakýchkoliv jejich vlastních individuálních záměrů a důvodů, je věcí zcela jinou.

Nezapomeňte, co bylo o této záležitosti naznačeno ve Velké knize a v některých předcházejících dialozích. Typické lidské manželství má negativní konotaci a bylo vynalezeno v peklech. Že je tomu tak, můžete vidět ve skutečnosti, že většina z nejnásilnějších a vražedných zločinů je spáchána v manželském vztahu nebo mezi manželi (například manželské zneužívání). Jestliže jakýkoliv vztah není založen na pravé lásce, respektu, ocenění, vzájemném pochopení, laskavosti, toleranci, trpělivosti, přijetí, soucitu, empatii, nezávislosti, a větší nezávislosti, a všech podobných pozitivních charakteristikách, takzvané kulturní a sociální požadavky a očekávání v tomto ohledu v mnoha případech povedou jen k pohromě nebo tragédii.

Jak tedy z tohoto popisu vidíte, takzvaná ‚manželská láska‘ není nic než past nastražená silami negativního stavu, aby lidi udržovala ve vzájemném otroctví a závislosti. Jak víte, aby se manželství, ať jakákoliv dodržovala, byla prohlášena všemi náboženskými systémy, rovněž i všemi právními zákony, za svatá, schválená Bohem. Byla uvedena do pozice nejžádoucnějšího a nejpotřebnějšího stavu, rozpoložení a postupu. Jak jinak by negativní stav mohl rozšířit svoji sféru vlivu a nadvlády? Vezměte si například duchovní nepravdu prohlášení, které uvádí, že dva, kteří vstoupí do manželského svazku, se stanou jedním a už nikdy více dvěma. Jaký je správný význam této nepravdy a jak k ní došlo? Je vůbec možné opustit svoji jedinečnou individualitu, duchovnost, mentalitu, odlišnost a svoje pravé ‚já jsem‘, aby došlo ke splynutí s někým jiným, a jako výsledek toho se vytvořil zcela jiný stav? Opustit něco takového se rovná zničení té specifické, odlišné, jedinečné a nenapodobitelné součásti, kterou Jsem nadělil každému jedinci a kterou je ta individualita tím, čím skutečně je. Kdyby něco takového bylo vůbec možné, v tom případě by Moje Stvoření bylo připraveno o něco velmi důležitého, vztahujícího se k Mé Absolutní Přirozenosti, co je dostupné jen a pouze skrze každého jednotlivého jedince v jeho relativní kondici. Jistým způsobem by se to rovnalo existenční sebevraždě. Negativní dopad takové možnosti by byl nevypočitatelný. Nemáte vůbec ponětí, co by se v tomto případě stalo.

Původ významu vyjádření, že ‚ dva se stanou jedním‘, tedy vychází z překroucení a úmyslné falzifikace původního pojetí sjednocení, integrace, jednoty a absolutní rovnosti všech principů maskulinity a feminity a feminity a maskulinity. Tyto principy nijak nesouvisí s pohlavím nebo s unifikací, integrací a jedností dvou odlišných jedinců - jednoho, jenž je mužem, a druhého, jímž je žena. Namísto toho to souvisí s vlastní vnitřní maskulinitou a feminitou a feminitou a maskulinitou každé individuality, jak je obsažena jak v muži, tak i v ženě. Opakuje se tedy, že tento pojem nemá žádnou souvislost s vnějším pohlavím. Avšak v průběhu vynalézání, aktivace, ustanovování a manifestace neživota negativního stavu a lidského neživota byly tyto koncepty a stavy využity původními pseudotvůrci takovým způsobem, že je použili na jakékoli dva jedince opačného pohlaví. Pro ně to bylo velmi vhodné použití, protože to otevřelo dveře k ustanovení něčeho, co bylo/je nemyslitelné v pravém životě negativního stavu - otroctví, útlaku, potlačování vlastní individuality, odlišnosti a jedinečnosti, vzájemné závislosti nebo závislosti na zevnějšnostech (koneckonců dva lidé se nacházejí v odlišných zevnějších stavech a nikdy nemohou zaujímat stejný prostor nebo být ve stejném stavu niternosti) a všech podobných negativních faktorech.

V době Swedenborga, jakož i v celé historii lidstva na planetě Nula, a až do nedávné doby nebylo takové pojetí, že každý jedinec obsahuje uvnitř sebe oba principy - maskulinitu a feminitu nebo feminitu a maskulinitu nehledě na pohlaví, vůbec známé nebo se o něm vůbec neuvažovalo. Až když C. G. Jung přišel s tou ideou, začal vědomé vědomí lidí prostupovat faktor tohoto strukturálního uspořádání sentientní mysli nebo všech sentientních entit.

Takže, co to bylo, o čem Swedenborg v tomto ohledu hovořil? Jak víte, v knihách Mého Nového zjevení bylo jasně uvedeno, že Swedenborg a jeho spisy představují povahu a obsah přechodného období, které bylo v jeho době založeno - od Temných věků k Věkům osvícenosti neboli ze starého k novému. Jak si pamatujete z Mého Nového zjevení, jakékoliv přechodné období obsahuje ve svých ideách něco velmi nového a odlišného spolu se značným uchováním starých konceptů, interpretací a chápání všech faktorů, které vládly tomu starému. Kvůli tomu některé ze Swedenborgových spisů odrážejí tuto situaci. Avšak zároveň byl Swedenborg první, kdo rozpoznal absolutní integraci všech principů lásky a moudrosti, dobra a pravdy a pozitivních skutků (v jeho výrazu dobročinnosti) a víry a jejich duchovní souvztažnostní vztah k jedincům. Jeho problémem v tomto ohledu bylo, že tyto atributy připisoval takovým stylem, který byl vytvořen na základě starého pojetí, tak, že tyto atributy byly zahrnuty ve své separaci - jeden byl v muži a druhý v ženě. Aby se dosáhlo jejich nezbytné integrace, vymyslel pojem manželské lásky, který byl založen na chybném pochopení faktu, že to není muž a žena, kteří potřebují vstoupit do takového stavu, ale je to maskulinita a feminita a feminita a maskulinita uvnitř každého jedince bez ohledu na to, jestli je mužem nebo ženou, které potřebují do stavu svého plného spojení a sjednocení.

Takže v odpověď na Erininu otázku můžeme v tomto ohledu říci, že oba předpoklady jsou správné. Swedenborg odrážel sociální klima své doby a zároveň stavěl nezbytný most k pojímání postupu a významu této záležitosti v pozitivním stavu Novým zjevením (aniž by si tehdy vědomě uvědomoval, že tomu tak je). Ale většina obsahu jeho knihy Manželská láska byla výsledkem jeho vlastních duševních a morálních stanovisek. Nebyla tedy přímo inspirována Mnou. Tato jeho kniha obsahovala, třebaže v poněkud překroucené pozici, některé elementy pravdy, které vydedukoval z těch knih, jež byly božsky inspirovány.

Musíte rozumět jedné důležité věci: Tím, že jste lidé, faktorem typické lidské přirozenosti máte všichni silnou a téměř neodolatelnou tendenci se řídit nebo přinejmenším být ovlivňováni všemi tradicemi, zvyky, sociálními mravy, obyčeji, očekáváními atd., kterým podléhá pseudoživot vaší země, společnosti, obce, sousedství a jejich příslušné kultury. Je téměř nemožné nebýt kontaminován takovými požadavky. Swedenborg neunikl této situaci. Tím, že byl také typickým člověkem, i on jako kdokoliv jiný podlehl zvykům své doby. A vy také často podléháte zvykům vaší doby. Dokud jste v lidském životě, takové situace jsou nevyhnutelné. Z toho důvodu tu vždy bude tendence vysvětlovat mnoho věcí, stejně jako se i chovat, jednat, navazovat vztahy, hovořit atd. z pozice těchto kulturních mravů, zvyků, tradic, očekávání nebo čehokoliv, co tam máte v takové hojnosti. Objektivně řečeno, v rozpoložení vašeho typického lidského neživota bude pro vás velmi obtížné a nepřijatelné existovat jakýmkoliv jiným způsobem. V jistém smyslu vaše přežití v typickém lidském neživotě závisí na vaší schopnosti a ochotě souhlasit nebo se přizpůsobit tomu, co vaše společnost nebo země nebo komunita nebo kultura nebo cokoliv, ať už místně, nebo obecně, od vás vyžaduje a požaduje.

Jestliže vaše společnost od vás vyžaduje a v té či oné době očekává, že kupříkladu vstoupíte do manželství a budete mít děti, bude velmi silný tlak podřídit se těmto požadavkům a očekáváním. Nechcete se nalézt v pozici vyvrhele, vyděděnce a podivína, na kterého každý ukazuje prstem. Chcete se připojit a být integrální součástí života vaší komunity. Takové sklony, jako například vstoupit do manželství a mít děti, jsou do vás nebo do vaší lidské přirozenosti téměř geneticky vštípeny, abyste se skutečně podřídili všemu, co vaše společnost vyžaduje a co od vás očekává. Být takovým je pro lidi tak přirozené, jako je dýchání. Kdo může odolávat něčemu tak přirozenému?

Takto byla nastražena past lidského neživota. Není to lehké pro nikoho, včetně někoho tak osvíceného a inspirovaného Bohem, jako byl Swedenborg, aby se vyhnul takovým pastím. Tak či onak budete odrážet tuto kondici lidského neživota ve všem, co prožijete nebo co si osvojíte. Stane se to integrální součástí všeho, co řeknete nebo napíšete nebo o čem budete přemýšlet. To je důvod, proč jsem ti, Petře, před mnoha lety předtím, než jsi věděl, že budeš přenašečem Mého Nového zjevení, řekl, že lidský život se skládá z myriád a myriád překroucenin a zkreslení a že je na nich postaven nebo založen. Jinak by typický lidský neživot nebyl vůbec možný. Samozřejmě, vy, jako Moji praví představitelé, nejste vyloučeni z této situace. Jediným rozdílem mezi vámi a všemi ostatními, včetně Swedenborga, bylo, že prostřednictvím Mého Nového zjevení si vědomě uvědomujete tato důležitá duchovní fakta. Tato vědomá vědomost vás uvádí do zcela jiné pozice a stupně odpovědnosti a zodpovědnosti. Kvůli tomu, třebaže z času na čas je pro vás nemožné nespadnout do této pasti, můžete uvnitř sebe ustanovit zcela odlišný postoj k tomuto všemu. Vaše odpovědnost v tomto ohledu není až tak ve schopnosti se totálně a kompletně vyhýbat této pasti, neboli nechovat se, nejednat, nemít vztah nebo cokoliv jiného v souladu s požadavky a očekáváními vaší společnosti (což je stejně zcela nemožné - dokud jste v lidském neživotě), ale v tom, že se niterně nikdy neztotožníte s čímkoliv, co od vás očekává lidský neživot ve formě svých kulturních mravů, požadavků a všeho jiného.

Tak jak to uděláte? Vezměme si například vaši potřebu uzavřít manželství v typicky lidském stylu a po sňatku mít děti. V některých případech je nemožné vyhnout se tomu, aby se neprošlo těmi všemi tradičními a zvykovými rituály kolem manželství a vychovávání dětí. Avšak vnitřně neboli uvnitř vás můžete odmítnout jakýkoliv sklon ztotožnit se se stejným pojímáním těchto okolností nebo ustanovení, jak to činí většina lidí. Díváte se na ně a na jejich význam z pozice všech principů Mého Nového zjevení. Protože se vnitřně neztotožníte s ničím, co musíte dělat, nebo s tím, jakým musíte být, dokud žijete v rámci všech požadavků a očekávání lidského neživota, nic této povahy vám nebude přisouzeno ani přivlastněno. V tom případě po vašem odchodu z lidského neživota a po vstupu do pravého života pozitivního stavu takové věci od vás odpadnou natrvalo a vy nebudete shledáni odpovědnými a zodpovědnými za nic takové povahy. Samozřejmě by bylo úplně něco jiného, kdybyste se plně a kompletně ztotožnili se všemi takovými očekáváními a požadavky, jako to činí většina lidí. V tom případě byste je považovali za jedinou uskutečnitelnou a možnou pravdu a životní styl a nic jiného nebo odlišného by nemohlo být a existovat. Kdyby se něco takového stalo integrální součástí vašeho myšlení a totožnosti, stali byste se za ně plně odpovědní a zodpovědní. A podle toho byste byli souzeni.

Vaše ohromná výhoda v porovnání s kýmkoliv jiným je, že prostřednictvím Mého Nového zjevení vlastníte skutečnou pravdu o všech aspektech, stránkách, kondicích, stavech, dynamikách, procesech a povaze lidského neživota, jakož i neživota negativního stavu obecně. Mohu vás ujistit o jedné velmi důležité skutečnosti: Nikdo jiný v celé historii lidstva včetně všech Mých proroků, učedníků, následovníků, Swedenborga nebo vůbec kohokoliv nevlastnil a neznal tato fakta nebo tyto pravdy o lidském neživotě a neživotě negativního stavu. Proto neměli sebemenší potuchu, co byl lidský neživot (pro ně lidský život) vůbec zač nebo proč především bylo vůbec možné, aby se negativní stav a jeho druh neživota vyskytl. Tím, že byli v takové kondici, všichni před vámi předpokládali, že lidský neživot byl skutečný život a že, například ve Swedenborgově případu, to byl jediný život vůbec, ze kterého se odvozuje život všech sentientních entit v pozitivním stavu, protože lidský život jím byl považován za školku pro všechny ostatní formy života v pozitivním stavu i ve stavu negativním.

S takovým nesprávným nebo hrubě překrouceným chápáním lidského neživota a se vším, co s tím souvisí, nebylo vůbec možné považovat takový neživot za svatý a jedině možný. Ale nejenom to, ale považovat ho za vycházející od Boha Samého, Kdož stvořil všechny lidi k podobě a obrazu Svému. Do této doby nebo do doby dostupnosti Mého Nového zjevení bylo dovoleno se držet takového pohledu na lidský neživot jako na jediný pravý život, ze kterého se všechno ostatní odvozuje. Důvodem pro toto povolení, jak víte, bylo poskytnutí možnosti, aby se udála plná manifestace, poučení, ilustrace a demonstrace všech aspektů tohoto neživota v porovnání s pravým životem pozitivního stavu. Jak také víte, kdyby lidé od samého počátku věděli, co je zač jejich neživot, nikdy by nenásledovali tento strašný, opovrženíhodný, bídný, odporný a hnusný život. V tom případě by původně položené otázky nikdy nebyly zodpovězeny a jako důsledek by všechny sentientní mysli byly souženy nejistotou o čemkoli vůbec. Ale s dostupností Mého Nového zjevení byly rozptýleny všechny bajky, fantazie, iluze, nepravdy, překrouceniny a všechno ostatní o lidském neživotě, jakož i o neživotě negativního stavu, a byly uvedeny do náležité perspektivy. Vy, Moji praví představitelé, jste způsobem vašich vlastních zosobněných a individualizovaných životů v souladu s principy Mého Nového zjevení v procesu ustavování důležitého rozpoložení v lidském neživotě, které je nakonec povede k plnému uvědomění si těchto faktů týkajících se jejich takzvaného neživota. V tom momentě (v nečasovém významu!) budou moci zrušit volbu svého způsobu neživota a namísto toho si zvolí pravý život Mého pozitivního stavu. Jakmile si plně uvědomí tato fakta, bude to znamenat, že všechno o jejich a v jejich lidském neživotě vyčerpalo svoji užitečnost, dosloužilo svému účelu a už více nebude nutné a potřebné. V tom okamžiku již lidského neživota ve všech jeho negativních aspektech více nebude.

Peter: Abych Ti na mou duši řekl pravdu, nemohu se už dočkat, aby se to stalo. Někdy se cítím tak sklíčený a unavený ze všeho v lidském neživotě nebo ze všech aspektů mé osobní a individuální lidské přirozenosti a křehkosti svého lidského těla, že se téměř dusím.

Pán Ježíš Kristus: To je zcela pochopitelné. Avšak nezapomeň na důležitost svého poslání, které máš ode Mne (a nejen tvého, Petře, ale všech ostatních, kteří čtou tyto Dialogy). Také prosím nezapomeň na dočasnost a přechodnost nejen negativního stavu a lidského neživota, ale na velmi krátkou služební povinnost, kterou každý z vás, jako samostatný jednotlivec, má na planetě Nula a ve svém lidském těle. Jak dlouho váš lidský neživot potrvá? V porovnání se všemi ostatními modalitami života, které mohou trvat na věčnost (zvláště a konkrétně v pozitivním stavu), trvání vašeho lidského neživota je jako nic, jakoby téměř neexistující. Je to jako velmi malý zlomek mrknutí oka. Kdo na vaší planetě žije déle než 100 let? Můžeš ty lidi spočítat téměř na prstech tvé ruky. Tak nezoufej, tvůj lidský neživot brzy pomine. Dokonce i kdybys měl žít dalších 66 let ke tvým současným 66, Petře, stále by to bylo jen méně než mrknutí tvého oka. Proč si myslíte, že jsem každému povolil vstoupit do lidského neživota za takových podmínek (žít tak krátkou a nepatrnou dobu)? Takový způsob během služební povinnosti každého na planetě Nula jsem kromě mnoha jiného ustanovil proto, aby nikdo příliš dlouho netrpěl všemi těmito bědami, bolestmi, nepříjemnostmi a vším ostatním velmi negativní povahy, čím je lidský neživot tak hojně zamořený.

Takže v podstatě můžete pojímat svůj lidský neživot jako něco, co je tak časově nevýznamné, že ve schématu událostí, které mohou trvat mnohá tisíciletí nebo dokonce navždy, jako by to neexistovalo. Samozřejmě, jak bylo zmíněno v jednom z dřívějších dialogů, když jste uprostřed plynutí vašeho lidského času neboli uvnitř toho velmi malého zlomku mrknutí oka, zdá se vám, že jste ve své nesnázi, ať už je to cokoliv, téměř nekonečně - jako by nemělo žádný dohledný konec. Je to otázkou perspektivy - z jaké pozice pohlížíte na svou lidskou situaci. Z objektivního způsobu vnímání se všechno v ní děje jakoby simultánně a ve stejném čase. Při tomto vnímání se tudíž trvání vašeho lidského života například rovná jedné nanosekundě. Z toho důvodu se všechno, co prožíváte během vašeho lidského neživota, děje v rámci této nanosekundy. Na druhé straně, ve vašem subjektivním způsobu, váš lidský neživot z pozice vaší vlastní subjektivní a hmatatelné zkušenosti trvá mnoho let neboli po dobu přidělenou vašemu bytí na planetě Nula ve vašem lidském těle. I když to není lehké myslet v objektivní modalitě toho, jak prožíváte a vnímáte váš lidský neživot, radí se vám, abyste si kdykoliv, kdy jste v nějaké bídné nebo bolestivé nebo nepříjemné a frustrující situaci, byli vědomi této skutečnosti a přemýšleli, pokud můžete, v objektivním módu. Je docela možné se vytrénovat v myšlení tímto způsobem. Pokud toho můžete dosáhnout, bude pro vás o mnoho snazší snášet váš lidský neživot.

Věnujme se nyní Borisovým otázkám. Proč je někdy nutné kohokoliv upozornit na něco nebo vědět o něčem, co se stalo během současného cyklu času nebo co souvisí s negativním stavem a jeho lidským neživotem nebo tou ideou, která umožňuje jedinci odmítnout Mne jako jediný Absolutní Zdroj Života, když všechno toto bylo takříkajíc odebráno z mysli a paměti všech a umístěno do universality-všeho pro věčné poučení? Nebo poté, co se vše o tom, co se nemá volit, náležitě zodpovědělo a hmatatelně ilustrovalo? Jsou tu přinejmenším dva důležité důvody; nebo lépe řečeno, v současnosti mohou být zjeveny a rozvinuty pouze dva důvody. Prvním je, že musíte rozlišovat mezi stavem vědění něčeho a toho, že něco máte jako integrální součást svého života, čím se musíte neustále dennodenně zabývat, a co proto značně ovlivňuje, nebo dokonce komplikuje váš život, žádající vaši pozornost a energii. Tedy vědět něco či o něčem nebo mít ideje o něčem není totéž, jako mít to něco ve svém životě jako integrální součást. Jakmile se získá jakákoli znalost o čemkoli, nelze to navěky eliminovat. Může to vypadnout z vlastní paměti nebo z vlastního vědomého uvědomění, ale nelze to vymazat z veškeré paměti, která obsahuje všechny dostupné znalosti a která je umístěna v universalitě-všeho.

Pokud by byla možná taková věc jako trvalá eliminace jakékoliv nabyté znalosti a zkušenosti ze jsoucna a bytí, v tom případě by se nemohlo uskutečnit žádné trvalé poučení o ničem. Museli byste stále získávat stejnou znalost znovu a znovu. To by vám bránilo v získání jakékoliv nové znalosti, , protože byste zapadli do neustálého opětovného získávání téže věci. Takže, jak vidíte, jednou věcí je mít znalost a ideje i zkušenosti s nimi související nebo mít plný přístup k takové znalosti, k idejím a k jejich individuálním zkušenostem - kdykoliv je to zapotřebí a nutné, a zcela jinou věcí je být v pozici přijetí a ztotožnění se s nimi do takové míry, že se stanou vládnoucí silou vašeho individuálního a osobního života. Proč by bylo pro někoho nezbytné mít čas od času potřebu vstoupit do universality-všeho a připomenout si nebo znovu prožít vůbec cokoliv, co bylo eliminováno z paměti sentientních entit a co již nikdy nebude mít místo v žádném budoucím cyklu času? Tato potřeba souvisí se strukturálním rozvržením jakékoliv sentientní mysli, která ve své relativní kondici odráží Absolutní Strukturální Rozvržení Mé Absolutní Sentientní Mysli. Toto rozvržení vyžaduje, že jakákoliv znalost, zkušenost, stav, proces a cokoliv, co bylo, je a bude získáno, je neustále k dispozici každému, aby se předešlo možné nadbytečnosti a zpětnému pohybu nebo regresi nebo mrhání energie na hledání nebo na vynakládání všemožného úsilí na objevování jakékoli znalosti, zkušenosti, stavu, procesu a čehokoli jiného, co již bylo objeveno, získáno, a ustanoveno. Jinými slovy, taková dostupnost je nezbytná, aby se zachoval neustálý duchovní vývoj vpřed u každého v jsoucnu a bytí.

Musíte rozumět jedné věci: Strukturální rozvržení každé sentientní mysli je takové, že se neustále snaží objevovat nové poznatky, nové zkušenosti a všechno ostatní, co je nové. V průběhu jakéhokoliv takového objevování sentientní mysl nejprve prohledává universalitu-všeho, aby zjistila, zdali jakákoliv taková znalost nebo zkušenost nebo vůbec cokoliv jiného, co je potřebné pro její účel, je již k dispozici. Za druhé, během tohoto pátrání, jak prochází všechny dostupné znalosti a zkušenosti, smí a může si zkušenostním modem své přirozenosti vyvolat cokoliv, co souvisí s tímto cyklem času/stavu/procesu nebo s jejím osobním životem, za účelem zhodnocení a stanovení, zda vůbec cokoliv z toho cyklu času/stavu/procesu by mohlo být užitečné jako základ, na kterém by se mohlo dosáhnout nového objevu. Tato situace zdaleka neznamená, že cokoli vyvolané nebo znovu prožité během takového hledání převezme nebo tomu dovolí proniknout do své mysli či udržet se v jejím životě do takové míry, že by byla nucena cokoliv z tohoto učinit součástí své jedinečné totožnosti. Jakmile se všechno této povahy umístí do universalit-všeho, tímto se to už nikdy nemůže stát integrální součástí jedincovy totožnosti, ani to již nikdy nemůže mít jakýkoliv nepříznivý vliv na vlastní současný život. Je to dostupné pouze ve formě znalosti nebo idejí a jejích zážitků jako takových, aniž by někoho ovládaly. Tak je provedeno toto uspořádání.

Dovolte Mi vám v tomto ohledu něco připomenout: V původním strukturálním rozvržení sentientní mysli, která ve své relativní kondici odráží Moji Absolutní Sentientní Mysl, je oblast, , kterou lze nazvat multiversální vědomí. Tato oblast je přímo napojena na universalitu-všeho, ze které získává jakékoliv vstupy potřebné za jakýmkoliv účelem. Ve vzájemném vztahu jsou stále v komunikační modalitě. V jednom smyslu multiversální vědomé každého obsahuje všechny znalosti a zkušenosti, jakož i všechno ostatní, co kdy bylo získáno od doby, kdy Mé Stvoření bylo stvořeno nebo uvedeno do svého procesu. Tuto oblast můžete považovat za svůj vlastní individuální a osobní klíč k universalitě-všeho, který otevírá dveře ke všemu v ní obsaženému. Rozdíl mezi těmito dvěma je ten, že v universalitě-všeho je zahrnut bezčasový faktor. Znamená to, že všechno v ní existuje, jako by se to stále a stále odehrávalo ve své vlastní pravé realitě v jakémkoliv momentě svého výskytu.

Na druhé straně, v osobním a individuálním multiversálním vědomí každému jsou tytéž věci ve stavu dostupné znalosti a zkušenosti, ale ne v jejich aktuálním výskytu. Aby se umožnilo tyto znalosti a zkušenosti poznávat a prožívat v jejich pravé povaze takové, jaké jsou ve své esenci a substanci a v jakémkoliv běžném zkušenostním modu jejich vyskytování se, multiversální vědomí skrze své přímé spojení s universalitou- všeho a samotnou povahou universality-všeho je schopno si osvojit samotnou esenci a substanci jakékoliv takové znalosti a zkušenosti nebo čehokoliv, co je v tomto ohledu potřebné, nanejvýš konkrétním a zkušenostním způsobem. Tato možnost odhalí každému, kdo vstoupí do tohoto modu, pravou povahu a strukturu jakékoliv znalosti a zkušenosti, která nastala před jakýmkoliv aktuálním cyklem času/stavu/procesu. Tímto způsobem není nutné opětovné objevování něčeho, co již bylo objeveno. Tímto může věčný duchovní pokrok nepřerušovaně plynout.

Druhá záležitost se v tomto ohledu vztahuje k pojmu relativita. Jak víte, jakákoliv sentientní entita je relativní, a ne absolutní. Kvůli tomu, jak si pamatujete z Velké knihy, nikdo nemůže být dokonalý v absolutním smyslu. Tato kondice nastoluje příznačnou možnost, která může každého vést k tomu, aby příležitostně dělal chyby. Multiversální zákon vyžaduje, že každý, kdo chybuje, musí nést následky takových chybných sklonů. Aby se vyhnulo jakékoliv možnosti ztotožnit se s vlastními chybnými závěry, ať už jsou jakékoliv, a tímto se předešlo opětovné aktivaci negativního stavu, ten, kdo dělá takové chyby, je momentálně umístěn do universality-všeho, kde může prožít všechny důsledky, následky a výsledky nejen svých vlastních osobních chyb, ale jakýchkoli a všech ostatních chyb, které byly spáchány v jakýchkoliv jiných cyklech času/stavu/procesu (se všemi jejich vlastními důsledky, následky a výsledky). Důvodem, proč se může uskutečnit taková všezahrnující zkušenost (pokud je to potřebné a nutné), jsou preventivní opatření. Jedinci to pomáhá se v budoucnosti vyhnout dělání jakýchkoliv chyb, které se staly před jeho časem/stavem/kondicí. V širším smyslu to pomáhá zabránit opětovnému výskytu nebo opětovné aktivaci negativního stavu a typického lidského neživota v jeho negativních aspektech. Kvůli vlastní nedokonalosti mohou nastat nové a odlišné omyly. Avšak na základě zkušenostní znalosti vytažené z universality-všeho a svého vlastního individuálního a osobního multiversálního vědomí, je jedinec schopen je napravit takříkajíc na místě.

Pojem paměti má z našeho duchovního hlediska, a ne ze stanoviska lidských psychologických znalostí, v tomto ohledu přímou spojitost a příbuznost s vaším osobním a individuálním multiversálním vědomím. Mohou se rovnat. V tomto ohledu je paměť stavem nebo integrální složkou veškeré sentientní mysli za účelem uchování všech znalostí a zkušeností, které nastaly a nastanou během celé historie jsoucna a bytí sentientního života. Jsou potřebné za účelem zachování a pokračování duchovního pokroku každého, aby neexistovala žádná potřeba opětovného vynalezení nebo opětovného prožití něčeho, co již předtím bylo vynalezeno a prožito; totiž, aby tu nikdy nebyla možnost výskytu jakéhokoliv typu regrese. A to je vše, co se v současnosti může zjevit k Borisovým otázkám.

Peter: Velmi Ti děkuji za toto zjevení. Jak si uvědomuješ, na samotném konci zaznamenávání tohoto dialogu jsem obdržel poněkud delší dopis od Dana Barby, který obsahuje poněkud delší otázky, ve kterých se dotazuje na Tvůj Osobní vztah k nám ve dvou jeho úrovních - z Tvého Absolutního Stavu a z naší relativní kondice. Přeješ si teď poskytnout nějaké odpovědi na jeho otázky?

Pán Ježíš Kristus: Třebaže jeho otázky jsou důležité a významné, je předčasné na ně nyní odpovědět. Je tu tajemství, jehož znalost by za současně existujících podmínek mohla být pro vás duchovně nebezpečná. Později přehodnotíme možnost Mých odpovědí. Je potřebné, aby se předtím událo něco jiného. Ale nyní potřebuješ delší přestávku a udělat odlišnou práci. Takže příště - pokud to vůbec bude potřebné a možné.

Zdroj: http://triangulum.cz/dialog2.html

ÚVOD | DUCHOVNO | KONTAKTY | MAPOVÁNÍ STRÁNKY | ZPĚT