STO DVACÁTÝ DEVÁTÝ DIALOG

29. března 2000

Peter: Nemám osobně žádné otázky multiverzálního významu. Vnímám, že bys rád něco přidal k tématu diskutovanému v Dialogu 128. Také Leilani Henry má nějaké otázky. Budeš chtít přistoupit k těmto záležitostem, nebo k něčemu jinému, co se týká našich současných duchovních potřeb?

Pán Ježíš Kristus: Děkuji ti, Petře, že mi dáváš příležitost věnovat se některým dalším informacím souvisejícím s tématy některých předchozích dialogů. V podstatě bych chtěl nabídnout nějaká objasnění týkající se pojmu nebo výrazu ‚ego‘, jakož i informace ohledně záležitosti všech těch otázek, které měly vstoupit do všech sentientních myslí, na které ale byly odpovědi poskytnuty před jejich skutečným nástupem do jejich myslí. Jinými slovy předtím, než se formulovaly ve vlastních myslích. Potom se budeme věnovat otázkám od Leilani.

Jak se pamatujete z minulého dialogu, byla v něm položena otázka týkající se konceptu ‚já jsem‘, zdali uvnitř pravého života pozitivního stavu je něco jako kolektivní ‚já jsem‘. Jak víte, pravý život pozitivního stavu je založen na principech individualizace, osobitosti, jedinečnosti a nekonečné odlišnosti všech, kteří se nacházejí uvnitř toho života. Díky tomuto faktoru by představa něčeho takového jako kolektivní ‚já jsem‘ nebo čehokoli kolektivního nikdy nemohla nikomu vstoupit na mysl. Jediné, co tam v tomto ohledu mají, jsou některé společné cíle a účely, o které usilují jistým specifickým způsobem, který zakládá specifičnost života jejich skupiny, společnosti nebo země. Jak se však zmínilo v tomto dialogu, dokonce i v této konkrétní situaci je funkce každého uvnitř takových takzvaných sociálních entit kompletně a totálně individualizovaná, zosobněná a je velmi jedinečná a odlišná. Žádná uniformnost, formálnost nebo použitelnost nějakých druhů pravidel na všechny a každého uvnitř jejich sféry vlivu nemůže být ani nesmí existovat. Takže v tomto smyslu jsme na základě těchto faktorů došli k závěru, že uvnitř pravého života pozitivního stavu neexistuje žádná taková věc jako kolektivní ‚já jsem‘.

Otázkou však je: Je ve sféře pseudojsoucna a pseudobytí negativního stavu a jeho lidského pseudoživota něco takového jako kolektivní ‚ego‘? Jestliže vezmete v úvahu, že pseudoživot nebo neživot negativního stavu a jeho lidský neživot je založen na všem, co je opakem k tomu, co je základem pravého života pozitivního stavu nebo života jako takového, v tom případě takové pojmy jako individualita, osobitost, jedinečnost, odlišnost a nekonečné rozmanitosti jsou zhoubné pro pseudoživot nebo neživot. Jakékoliv zachování těchto vlastností nebo rysů by znemožnilo založit cokoliv dokonce i jen vzdáleně připomínajícího něco jako pseudoživot nebo neživot.

Z toho důvodu, aby se uspělo ve fabrikaci, aktivaci a manifestaci tohoto pseudoživota nebo neživota v jakýchkoliv jeho formách nebo podobách, bylo nutní zatlačit, potlačit, izolovat a odstavit tyto vlastnosti nebo rysy a namísto toho přijít s takovými vlastnostmi jako uniformita, stejnost, kolektivnost, obecenství, týmovost a s podobnými rysy či organizačními jednotkami, jež by potřely jakoukoliv potřebu sebeaktualizace, seberealizace a sebemanifestace založenou na vlastní, privátní definici a chápání těchto pojmů. Zatímco v pravém životě pozitivního stavu je jedním z hlavních usilování vlastní nejplněji možná sebeaktualizace, seberealizace a sebemanifestace tím nejosobnějším, neopakovatelným způsobem a cestou, jaká vychází z vlastního jedinečného, odlišného, individuálního a osobního ‚já jsem‘, v neživotě nebo padělaném životě negativního stavu je všemožná snaha vyhnout se čemukoli takové povahy.

Musíte v tomto ohledu pochopit, že pokud dovolíte něco jako osobní, soukromou, jedinečnou a nekonečně odlišnou sebeaktualizaci, seberealizaci a sebemanifestaci každého jedince, zcela znemožníte jejich ovládání nebo vládu nad nimi pseudoprincipy nebo jakýmikoli principy, které byly stanoveny za tímto účelem - ovládat a vládnout. Takže na základě této skutečnosti můžete říci, že ve sféře neživota negativního stavu a jeho lidského neživota existuje taková věc jako kolektivní ‚ego‘. Lidé v této oblasti, z důvodu zakazovaného, potlačovaného a zastrašovaného projevu své vlastní jedinečnosti, individuality a odlišnosti, mají snahu se shlukovat do různých skupin, společností, klubů, zemí nebo jakýchkoliv jiných podobných entit, které jsou řízeny jistými velmi přísně definovanými zákony, předpisy, instrukcemi a ustanoveními, které musí každý stejnou měrou následovat a dodržovat. Žádná odchylka od nich není přípustná ani možná. Kvůli uniformitě a společným rysům takových organizačních jednotek a jejich pravidel nesou tyto ve své povaze všechny znaky, vlastnosti, rysy a životní styl, kterými se vyznačuje typické ‚ego‘.

V tomto smyslu můžeme snadno stanovit, že uvnitř sféry panování neživota negativního stavu a lidského neživota existuje taková věc jako kolektivní ‚ego‘. Uvnitř této oblasti se očekává, že všichni se chovají, jednají, mají vztahy, myslí a chtějí atd. jako každý jiný podle přesně určených a předepsaných pravidel, zákonů, předpisů a čehokoliv, co tam v tomto ohledu mají. Jakákoliv odchylka od tohoto uspořádání dělá z jedince vyvrhele, psance, individualistu a netýmového hráče. Takový jedinec je pronásledován a vyloučen z možnosti vést úspěšnou existenci (pseudoexistenci). A takto v zásadě vzkvétá a udržuje se neživot negativního stavu a jeho lidský neživot. Takže se opakuje, že cokoliv činí pravý život pozitivního stavu nebo život jako takový možný a uskutečnitelný, totéž uspořádání by učinilo neživot negativního stavu a jeho lidský neživot nemožným; a naopak - nic z pseudopřítomnosti a pseudostruktury neživota negativního stavu a jeho lidského neživota by neumožňovalo pravý život pozitivního stavu nebo život jako takový. A tato fakta se vztahují na všechny případné pravé životy a falešné neživoty. Jsou zakořeněna v každé příslušné sféře.

A to nás přivádí k druhé záležitosti. Které bych se chtěl stručně dotknout. V průběhu předvídané fabrikace neživota negativního stavu a následné fabrikace lidského neživota byl předtím, než se dovolilo čemukoliv této povahy se nepříznivě uskutečnit, a předtím, než jakékoliv otázky týkající se možné reality a nereality pravého života pozitivního stavu nebo života vůbec a pravého ‚já jsem‘ vstoupily někomu na mysl, proveden pečlivý výběr omezeného počtu jedinců, kteří by souhlasili nejen s tím, že položí tyto otázka, ale také s tím, že na ně opatří všechny patřičné, zkušenostní a realisticky přesvědčivé odpovědi. Jak víte, tito jedinci se stali pseudotvůrci.

Protože takové otázky by mohly být ve svém autentickém výskytu položeny jen z pozice subjektivního modu pojímání reality, jež souvztaží s vnějším aspektem sentientní mysli, jakož i s vnějším fyzickým vesmírem, byli dotyční jedinci původně umístěni v tom, co je známo a co se nazývá jako vnější fyzický vesmír. Jak si vzpomínáte z Mého Nového zjevení, pouze z této pozice se mohly tyto otázky položit nebo vůbec nastat nebo jim přijít na mysl a rovněž jen z ní se mohly poskytnout i odpovědi na ně.

Protože formulace těchto otázek nastala v subjektivní modalitě vnímání reality, musely být zodpovězeny také v tomto konkrétním modu. Jak si pamatujete, základními vlastnostmi tohoto konkrétního modu jsou následnost a pokračování neboli lineární probíhání, v němž se všechno koná v čase a prostoru postupně, takže jedna událost předchází druhou a ta druhá následuje předchozí. Tento způsob manifestace nebo odpovědi na všechny tyto otázky určuje časový rámec, ve kterém je možné všechny ty odpovědi na všechny otázky zkušenostně aktualizovat a realizovat. Z toho důvodu to v lidském pojetí času a prostoru trvá několik milionů, nebo dokonce miliard let, než jsou opatřeny všechny tyto odpovědi. A samozřejmě, protože tato modalita vnímání je založena na konkrétní a jasné ilustraci všeho, na co se dotazuje, také odpovědi jsou poskytovány v nanejvýš konkrétní, živoucí, faktické a zkušenostní modalitě.

Díky skutečnosti, že původně bylo pseudotvůrců co do počtu velmi málo, byl vstup těchto otázek, které měly být položeny veškerými zbývajícími sentientními entitami v obou modalitách jsoucna a bytí - objektivní a subjektivní nebo v pravém životě jako takovém, do jejich myslí omezen ve svém rozsahu jen na několik zmíněných jedinců. Díky tomuto uspořádání byla valná většina sentientních entit nejen ušetřena nutnosti položit tyto otázky, ale tyto otázky jim vůbec nepřišly na mysl. Musíte velmi jasně chápat, že jestliže by takové otázky bez výjimky a výluky vstoupily do všech existujících sentientních myslí ve stejném čase/stavu, a něco takového se mělo stát, výboj obrovské energie pochybností a nejistot obsažených v takových otázkách by je zahubil. V tom případě by zmizel i účel, pro který jsem stvořil Mé Stvoření. Kdyby se něco takového stalo, Mé celé Stvoření by přestalo být a existovat. Aby se předešlo tomuto rozpadu, souhlasil jsem spolu s několika zmíněnými jedinci, že oni budou jediní, kteří sami dovolí těmto otázkám, aby vstoupily do jejich myslí a následně nejenom, že tyto otázky položí, ale opatří na ně všechny nezbytné a potřebné odpovědi v té nanejvýš zjevné, hmatatelné, skutečné a zkušenostní modalitě. A takto se úspěšně předešlo zmíněnému rozkladu.

V objektivní modalitě pojímání reality, kde je všechno diskrétní, simultánní a synchronní, tudíž odpovědi na všechny možné otázky nastávají ve stejném čase/stavu, se nebezpečí tohoto možného rozpadu maří tím, že plný dopad zničujících následků takových nejistot a pochybností ohledně reality pravého života pozitivního stavu, života všech sentientních entit a jejich příslušných ‚já jsem‘ nemá dostatek času/stavu (toto je velmi obtížné vysvětlit v omezených lidských pojmech!) způsobit jakoukoliv škodu, protože mají okamžité odpovědi ve stejném čase/stavu, jako jsou tyto otázky položeny. Takže v obou modalitách je přítomen faktor plné prevence.

Aby se tedy náležitě postupovalo v zodpovídání všech otázek, které měly být položeny, pseudotvůrci potřebovali ustanovit situaci srovnatelnou s tím, co existovalo v pravém životě pozitivního stavu. Díváme-li se na to z kvantitativního pohledu, otázka byla: Jaký by byl nejvhodnější počet sentientních entit, jimiž by mohla být dána ilustrace, demonstrace a manifestace veškerého obsahu a významu všech těch odpovědí takovým způsobem, aby plně uspokojovaly všechny a všechno? Protože původně bylo za tímto účelem vybráno pouze velmi málo jedinců, s takovým počtem nemohlo být dosaženo mnoho. Aby se tento problém obešel, pseudotvůrci se snažili nejprve přesvědčit co možná nejvíce entit, aby se k nim připojily. Ale protože v tomto konkrétním úsilí měli jen velmi omezený úspěch, museli vymyslet odlišné uspořádání. V procesu experimentování za tímto účelem po mnoha pokusech a omylech uspěli, jak víte, při fabrikaci početných tvorů a nižších tvorů, jakož i lidí, jejichž počet byl stejně velký, nebo dokonce ještě vyšší než počet těch, kteří se nacházeli v pravém životě pozitivního stavu.

Tato fabrikace sloužila několika důležitým účelům: Zaprvé, byla ustanovena velmi přesvědčivá situace pro zodpovězení jedné z otázek o povaze, struktuře, dynamice a manifestaci pseudoživota nebo neživota jako takového, typu života nebo neživota, který nepocházel z Mého Absolutního Stavu. Zadruhé, vědeckým požadavkem, aby byl experiment platný a smysluplný, je, že potřebujete mít srovnatelný počet stvoření, který by se rovnal nebo mnohem převyšoval počet pravých sentientních entit, které už byly ve svém vlastním jsoucnu a bytí. Menší počet by totálně znehodnotil jakékoliv výsledky takového experimentu. Zatřetí, aby se ilustroval externí vědecký přístup jakéhokoliv experimentu, který je založen na kvantitě, a ne kvalitě ve srovnání se stavem vědění bez jakýchkoliv vnějších vstupů. Jinými slovy, jestliže je přirozenost a struktura pravého života jako takového založena na kvalitě nositelů takového života, speciálně a konkrétně na kvalitě jedinečností, individualit a nekonečných odlišností jejich ‚já jsem‘, v tom případě v neživotě negativního stavu a jeho lidském neživotě je potřeba všechno vybudovat na kvantitě, počtech a statistických pravděpodobnostech. Toto je jasná ilustrace rozdílů mezi vnitřním a vnějším přístupem. Pokračováním v této kvantitativní cestě by se mohla poskytnout přesvědčivá a zkušenostní odpověď na otázku ohledně životního stylu založeného na niternostech a odvozeného z niterností na jedné straně a životního stylu založeného na zevnějšnostech a odvozeného ze zevnějšností na straně druhé. Začtvrté, aby se ilustroval a demonstroval životní styl, který je založen na principu společných rysů, uniformitě, stejnosti a podobnostech v porovnání s životním stylem založeným na individualitě, osobitosti, jedinečnosti a odlišnosti. Jinými slovy, aby se ilustroval a demonstroval životní styl zakořeněný v ‚egu‘ a ve všech jeho opovrženíhodných, hrozných, nemožných a podobných rysech a vlastnostech v porovnání s životním stylem vycházejícím z ‚já jsem‘ a všech jeho laskavých, mírných, ohleduplných a podobných rysů a vlastností. A zapáté, aby se ilustroval a demonstroval fakt, že pokud kvalita může dosáhnout čehokoli samotnou povahou své kvalitativní struktury a obsahu bez přílišného ohledu na to, v jakém počtu tu někdo nebo něco je, v tom případě kvantita je schopna dosáhnout vůbec cokoliv, pokud její počty o mnoho převyšují požadavky kvality. A protože vědeckým požadavkem v průběhu experimentu je, že všechny podmínky jsou stejné bez jakékoliv odchylky v čemkoliv vůbec - jinak by jeho výsledek byl znehodnocen - bylo nutné se zbavit jakýchkoliv rozdílů, individualit a jedinečností a uzavřít jakýkoliv přístup k jedincovu původnímu ‚já jsem‘. Namísto toho bylo zfabrikováno ‚ego‘, které každému dává pocit stejnosti, uniformity, podobnosti a obecenství.

Výše bylo zmíněno, že jakékoliv takové otázky a všechno, co s nimi souvisí, můžou nastat pouze ve vnějším vesmíru a ve vnějších myslích sentientních entit, které se v tomto vesmíru nacházejí. Tento údaj lze vyložit jako odporující našemu sdělení, že tyto otázky měly vstoupit do zbytku sentientních myslí, nacházejících se všude a kdekoli a kdykoli v objektivním i subjektivním modu vnímání a rozlišování jejich příslušných realit. Jak urovnáme tento zdánlivý rozpor?

Nejdříve ze všeho, před aktivací negativního stavu a jeho lidského pseudoživota byla vzájemná propojenost všech úrovní jsoucna a bytí od té nejvnitřnější duchovní úrovně po nejzevnější fyzickou úroveň. Tato vzájemná propojenost určovala faktor předávání nebo rozšiřování informací po celém Mém Stvoření a do myslí všech sentientních entit. Takže ať by vstoupily do jakékoliv sentientní mysli na jakékoliv úrovni Stvoření jakékoliv otázky, byly by zaznamenány všemi zbývajícími sentientními myslemi. Za druhé, jak si vzpomínáte z předchozích dialogů, každá sentientní entita byla ve vztahu k sobě umístěna v pokračujícím a postupném modu vnímání jakýchkoliv informací či čehokoliv jiného. Jinými slovy, každá sentientní entita byla umístěna ve svém vlastním subjektivním čase a prostoru neboli v subjektivním vnímání reality. V této modalitě je dojem, že vůbec všechno někde a někdy začíná a z bodu svého vzniku, jak se vyskytuje v sentientní mysli, postupuje sekvenčním a pokračujícím způsobem ke všem ostatním sentientním entitám, v jejichž myslích je tento výskyt registrován a stává se svojí vlastní realitou, neboli v našem případě se stává formulovanou otázkou.

Otázky, které měly být položeny, a pochybnosti a nejistoty, které měly být vyjádřeny a prožity, samou povahou jejich obsahu mohly vzniknout pouze v úplně zevní úrovni Mého Stvoření, jakož i ve zcela zevních aspektech sentientních myslí. Žádná jiná úroveň Mého Stvoření, jakož i žádná jiná úroveň sentientní mysli by nemohla přijít s takovými otázkami nebo mít takové druhy pochybností a nejistot.

Jednoduše řečeno, ty ostatní úrovně byly umístěny ve stavu vědění. V tomto stavu nemáš žádné zkušenosti s potřebou klást otázky mající povahu pochyb a nejistot. Avšak kvůli tehdy existující vzájemné propojenosti všech a všeho v momentě, kdy by takové otázky, pochybnosti a nejistoty vstoupily do externích myslí sentientních entit, nacházejících se v externí či fyzické dimenzi, okamžitě by se rozšířily po celém Stvoření a vstoupily by do zbytku sentientních myslí, nacházejících se ve všech ostatních dimenzích. Kdyby se něco takového stalo, v tom případě by jejich devastující účinek způsobil totální rozklad Mého Stvoření a všech sentientních myslí. Ty sentientní entity, které byly ve stavu vědění, by z pozice objektivního nebo simultánního a synchronního modu vnímání nemohly unést rozpor těchto dvou stavů - stavu vědění a stavu nevědění zároveň.

Jak si pamatujete z předchozího, aby se tomuto předešlo, učinil jsem zvláštní opatření s vybranou skupinou lidí v zevním vesmíru a v jejich externích myslích, že se stanou jedinými, kteří jak položí tyto otázky, vyjádří tyto pochybnosti a nejistoty, tak i opatří všechny nezbytné a přesvědčivé odpovědi na ně. Současně, aby tato skupina lidí ve svém souhlasu ptát se a vyjádřit všechno toto při své vzájemné propojenosti se všemi a vším nerozšířila nic této povahy, a aby se nic této povahy nezaznamenalo do ostatních myslí sentientních entit, bylo nezbytné restrukturalizovat stávající uspořádání, ve kterém všechny dimenze Mého Stvoření působily.

Aby to bylo možné udělat, tehdy existující cyklus času/stavu/procesu se uzavřel a začal nový cyklus s totálně odlišnou strukturou a uspořádáním. V této nové struktuře a uspořádání byly různé dimenze Mého Stvoření uvedeny do modu vzájemné separace a izolace jedna od druhé, takže cokoliv se dělo v jedné dimenzi, a obzvláště v pseudodimenzích zóny vymístění, nevstoupilo do žádné jiné dimenze bez patřičného bezpečnostního a zajišťovacího třídění všech vstupujících informací.

Ve vztahu k zóně vymístění a lidem na planetě Nula šlo toto uspořádání ještě dále v tom, jak si vzpomínáte, cokoliv se dělo v jejich sféře vlivu, bylo všemi v pravém Stvoření vnímáno jako hieroglyfy, jež jim nedávaly žádný smysl. A opět jen prostřednictvím Mých speciálních agentů bylo to, co pro ně bylo nutné a nezbytné přeložit, vykonáno příklady jejich reakcí, chování, činností, životního stylu atd. A takto byl ochráněn zbytek Mého Stvoření a všech jeho příslušných dimenzí od ničivého vlivu důsledků, výsledků a následků pokládání těchto druhů otázek, vyjadřujících tyto druhy pochybností a nejistot. Nicméně však získali všechny nezbytné odpovědi, aby byli schopni porovnat cokoliv, co obsahuje jejich způsob pravého života a jejich ‚já jsem‘ s něčím, co nemá s nimi a s jejich životem as jejich ‚já jsem‘ nic společného.

Musíte velmi jasně pochopit, že jestliže by v tomto cyklu času/stavu/procesu atd. nebyla ustanovena současná separace a izolace rozličných úrovní Mého Stvoření, jakož i rozličných úrovní zóny vymístění, v tom případě by položené otázky a vyjádřené pochybnosti a nejistoty neodvratně vstoupily do myslí všech v subjektivním i objektivním modu vnímání reality. Výsledkem by byl zmíněný rozklad Mého Stvoření. Z toho důvodu, na základě původní dohody mezi Mnou a zmíněnou malou skupinou lidí, nyní nazývaných pseudotvůrci, byli tito krátce předtím, než vyslovili tyto otázky a vyjádřili pochybnosti a nejistoty, izolováni a separováni od všech a všeho v Mém Stvoření a uvedeni do zvláštního typu ochranné sféry a atmosféry, která by nedovolila rozšíření a registraci těchto otázek, pochybností a nejistot v myslích všech ostatních sentientních entit. V biblických termínech je tento proces separace a izolace vyjádřen jako jejich vyvržení ven do vnější temnoty. Vnější temnotou samozřejmě byla zóna vymístění. Výraz ‚temnota‘ v této konotaci znamenal udržení všech jejich otázek, pochybností a nejistot v modalitě nepřístupnosti všem ostatním, kteří byli mimo tu temnotu neboli fakticky pobývali v pravém světle. Jak víte, cokoliv se děje v temnotě, nemůže spatřit nikdo, kdo je mimo tu temnotu. Žádné oči jí neproniknou.

Takže kvůli postupnému a pokračujícímu modu vnímání reality v subjektivním stavu a rozpoložení každého, charakterizovaném subjektivním časem a místem, předtím, než jakékoliv myšlenky, otázky, pochybnosti, nejistoty, pocity a cokoliv jiného této povahy má vstoupit do sentientní mysli od někoho, kdo se nachází a je umístěn ve svém vlastním subjektivním čase a prostoru nebo někde jinde či někdy jindy, mohou být izolovány a separovány takovým způsobem, že jejich vstup do proudu vědomí všech ostatních sentientních entit je zadržen a zablokován. Na druhé straně, v objektivní nebo diskrétní a simultánní a synchronní modalitě vnímání takových faktorů, protože jejich vstup a registrace do toho modu nastává v nečasovém a neprostorovém stavu, jsou náležité odpovědi na všechny takové otázky, pochybnosti a nejistoty dostupné v tomtéž čase/stavu, v jakém nastávají. Jak bylo zmíněno výše, kvůli této souběžnosti a současnosti by z tohoto uspořádání nemohla vzejít žádná újma, protože v tomto stavu a kondici je souběžná znalost všech odpovědí na jakékoliv takovéto otázky, pochybnosti a nejistoty nebo cokoliv, co se v tomto ohledu vyskytuje.

Doufám, Petře, že toto vysvětlení je dostatečně jasné, abyste ty i všichni čtenáři těchto Dialogů plně pochopili, o čem jsme hovořili v několika posledních dialozích. Tato důležitá informace je potřebná pro všechny v Mém Stvoření a pseudostvoření jako integrální součást přípravy na uzavření tohoto cyklu času/stavu/procesu, na ustanovení přechodného období a na otevření následujícího cyklu času/stavu/ procesu, jehož povaha, struktura a manifestace bude zcela odlišná o čehokoliv, co je obsaženo v současném cyklu. Na prvním místě a jako to nejdůležitější se v příštím cyklu úplně a navždy odstraní všechny separace, izolace, uzavření nebo cokoliv, co máte v tomto cyklu. Na druhém místě nebude nastávající cyklus obsahovat vůbec nic, co by se i jen vzdáleně podobalo něčemu z neživota negativního stavu, lidského neživota a jejich stavů ega.

Peter: Moc Ti děkuji za tuto smysluplnou informaci a zjevení. Mně osobně to dává perfektní smysl. Jsme teď připraveni se zabývat otázkou od Leilani?

Pán Ježíš Kristus: Bylo mi potěšením, Petře, hovořit o těchto důležitých záležitostech. Ano, jsme připraveni. Pokračuj a polož její otázku.

Peter: Tady je: ‚Zdá se, jako by mě moje tělo informovalo o tom, co se děje s mým egem, a potom žádám Pána Ježíše Krista o pomoc při odstranění tohoto konkrétního stavu ega. Jsem zvědavá, jestlipak tato informace u nás jako reprezentantů chrání naše těla, aby nešla naprosto opačným směrem oproti naší duši a duchu, které jsou v pozitivním stavu. Nenavrhuji metodu, ale spíše se tážu na náš vztah, který máme k chodu našich těl, který snižuje negativní vliv těch těl na nás. Také se zajímám o kontakty, které máme, vědomě či nevědomě, s bytostmi z pozitivního stavu nebo se skrytými agenti pozitivního stavu. Jsou zapojeni do procesu přivádění konce tohoto cyklu času/stavu/procesu a jak? Je ještě něco jiného, co potřebujeme vědět o duchovní hierarchii a o tom, jak se nám jeví tady a teď?‘ Konec otázek. Máš slovo.

Pán Ježíš Kristus: První část otázky o informaci, kterou tělo poskytuje o čemkoli, co souvisí se stavem vlastního ega, je příliš individualizovaná a osobní. Žádná obecná, všezahrnující odpověď platící pro všechny v tomto ohledu neexistuje. Někteří z Mých představitelů budou mít takovéto uzpůsobení a někteří nebudou. To vše záleží na dohodě, která byla v tomto ohledu sjednána ohledně typu a povahy zjišťování, jak funguje vlastní ‚ego‘ a jak ovlivňuje vlastní život. Je tu však jistý stupeň souvztažné propojenosti mezi typickým lidským tělem a jeho funkcí a typickým lidským ‚egem‘ a jeho funkcí. Jak si vzpomínáte, původně bylo lidské tělo zfabrikováno z idejí zel a nepravd, nebo lépe řečeno, z potřeby ilustrovat a demonstrovat povahu a strukturu lidského těla ve všech aspektech jeho funkce i jeho přechodnosti a dočasnosti v porovnání s jinými typy těl a se způsobem, jakým fungují v pravém životě pozitivního stavu.

Současně bylo typické lidské ‚ego‘ také zfabrikováno z idejí zel a nepravd, nebo lépe řečeno z potřeby mít něco, co bylo totálně odlišné, jakož i protikladné ke všemu, co bylo obsaženo v pravém ‚já jsem‘ za účelem výše zmíněného srovnání a poučení. V tomto ohledu můžete říci, že funkce lidského těla závisí na funkci lidského ‚ega‘ a funkce lidského ‚ega‘ závisí do jisté míry na funkci lidského těla. Kvůli faktoru této vzájemné závislosti, aby se ilustrovala tato fakta, někteří Moji představitelé (dříve Moji agenti) souhlasili s ilustrováním tohoto faktoru v jejich vlastním životě. V tomto smyslu můžete říci, že jejich těla jim mohla dát informace o tom, co se děje v jejich ego stavech.

Na druhé straně mohou ego stavy určovat kondici lidského těla do takové míry, že reaguje na tyto stavy v souladu s jejich obsahem, povahou a důvody, pro které takové stavy nastaly. Takže v tomto konkrétním smyslu budou někteří z vás reagovat ne z pozice svých těl, ale z pozice svého ega. Náležité poznání a vnímání, že je taková vzájemná spojitost mezi vašim egem a vašim fyzickým tělem, by se mohla stát efektivním nástrojem pro zacházení nejenom s vašimi stavy ega - které jsou vždy negativní a nepatřičné - ale také s vašimi tělesnými kondicemi. Ego stavy mohou negativně, nezdravým způsobem ovlivňovat kondici a stav těla, takže by mohlo onemocnět. Tím, že toto víte předem, můžete a smíte potlačit funkce svého ega do takové míry, že má velmi malý účinek či dopad na váš osobní, individuální, soukromý a tělesný život.

Takže jak vidíte z tohoto faktu, jakákoliv snaha z vaší strany jakýmkoliv způsobem zamezit a nedovolit vašemu egu, aby ovládalo a řídilo váš každodenní život, by mohla mít velmi pozitivní vliv nejen na vaši celkovou kondici, ale v omezené míře i na vaše tělesné funkce. Z toho důvodu je vaší výhodou fungovat ne z pozice vašeho zapáchajícího ‚ega‘, ale z pozice vašeho pravého ‚já jsem‘, ve kterém je zakořeněna vaše původní přirozenost.

Povaha vašich kontaktů s jinými sentientními entitami byla v těchto Dialozích již mnohokrát popsána. Bylo také jasně ukázáno, že v současné době, za současných podmínek a v rámci současné fáze probíhajícího posunu se každý a vše kdekoliv ve svém celkovém úsilí orientuje na uzavření nebo ukončení tohoto cyklu času/stavu/ procesu. Jak bylo také dříve zjeveno v posledních dialozích, aby taková úsilí všech mohla být ve svých výsledcích efektivní a úspěšná, je nutné, aby ukončení tohoto cyklu, ustanovení přechodného období a otevření následujícího cyklu předcházely důležité informace a odhalení obsažené v Mém Novém zjevení, a obzvláště v těchto Dialozích. Bez takových informací a odhalení, které do tohoto okamžiku nebyly dostupné (a to se týká především jednotlivě a konkrétně záležitosti, proč byly tyto otázky položeny; proč mohly pochybnosti a nejistoty vůbec vstoupit do mysli kohokoli; proč bylo dovoleno, aby byly neživot negativního stavu i lidský neživot s jejich egy vynalezeny, zfabrikovány, aktivovány a uvedeny do pohybu), by jakákoliv taková snaha byla anulována. Nebyl by žádný náležitý základ, na kterém by mohlo být úsilí všech o uzavření a ukončení tohoto cyklu času/stavu/procesu postaveno.

Jednoduše řečeno, bez takové znalosti, informace a zjevení by neexistovala žádná potřeba ukončit tento cyklus. V tom případě by neživot negativního stavu, lidský neživot a jejich stavy ega musely pokračovat ve své pseudofunkci a kvůli tomu by se nemohla ustanovit ani plnost a kompletnost pravého života pozitivního stavu nebo života jako takového.

Jak se tento postup odehrává u lidí v pozitivním stavu, nelze zjevit z bezpečnostních důvodů. Musíte rozumět velmi jasně, že v momentě, kdy byste četli tuto informaci o tomto ‚jak‘, jak by byla zaznamenána v tomto konkrétním dialogu, v průběhu jejího čtení vaší externí myslí by se okamžitě stala vlastnictvím renegátů, jakož i jejich nohsledů. Ze své vlastní pozice by mohli vytvořit všechny druhy úděsných prostředků, aby, jak je to jen možné, brzdili, hatili a zdržovali aktivity nebo, lépe řečeno, jejich dopad na uzavření tohoto cyklu času/stavu/procesu atd.

Avšak na základě sdělení v Dialogu 127. už víte o některých aspektech toho ‚jak‘. Jak si pamatujete z tohoto dialogu, probíhá otvírání multidimenzionální a multiverzální diskuse. Povaha té diskuse přímo souvisí s tím ‚jak‘. Je to úplně první krok, velmi důležitý krok, ve směru k ukončení a uzavření tohoto cyklu času/stavu/procesu atd. Možná by bylo dobré, abyste si svou paměť osvěžili opětovným přečtením onoho dialogu.

Pokud se týká otázky, týkající se duchovní hierarchie a toho, jak se vám tato zde a nyní jeví v současnosti a za současně existujících duchovních podmínek ve vašich vlastních individuálních, soukromých, jedinečných a odlišných životech, nemůže vám být zjeveno nic víc kromě toho, co vám bylo sděleno doposud. Musíte se učit být spokojeni s jakoukoliv informací, která je vám dostupná na každé křižovatce vašeho života. Nic víc by vám v této konkrétní době nedávalo žádný smysl. Ale nejen, že by vám to nedávalo žádný smysl, ale také by to mohlo představovat jistý stupeň nebezpečí pro váš současný duchovní stav. Takže buďte vděčni za to, co je dostupné.

Peter: Moc Ti děkuji za tyto odpovědi. Doufám, že Leilani s nimi bude spokojena. Je ještě něco jiného, co bys nám nyní rád sdělil?

Pán Ježíš Kristus: Rádo se stalo, Petře. Já také doufám, že Leilani bude s těmito odpověďmi spokojena. A ano, je tu ještě něco jiného, o čem bych se rád stručně zmínil. Asi před rokem jsi, Petře, obdržel zajímavý dopis od jedné čtenářky Mého Nového zjevení (v tomto případě četla Velkou knihu) v Austrálii. Ta paní tebe nebo nás oba v zásadě obvinila z toho, že Mé Nové zjevení v sobě nemá žádnou lásku. V jejím pohledu je velmi chladné a intelektuální bez jakéhokoliv odkazu na Moji Lásku. Důvod, proč vás na tuto skutečnost upozorňuji právě nyní, je dát vám výstrahu nebo lépe řečeno připomínku ohledně záměru a motivace, s jakou někteří lidé přistupují ke čtení Mého Nového zjevení.

Kdykoliv někdo přistupuje k tomuto čtení z jakýchkoliv jiných důvodů než za účelem poznání pravdy samé a kvůli skutečnému poznání Mne v Mé Absolutní Nové Přirozenosti, skončí zablokovaný nebo slepý ohledně vidění faktu, že nejzákladnější principy, na kterých je Mé Nové zjevení založeno a postaveno, jsou Má Absolutní Božská Láska a Má Absolutní Božská Moudrost a všechny jejich odvozeniny. Jestliže jakýkoliv čtenář Mého Nového zjevení ve všech jeho třech zdrojích není schopen vidět velmi jasně, že veškeré Mé Nové zjevení se soustavně odvolává na tyto Mé nejzákladnější duchovní principy, potom je ta osoba duchovně slepá a hluchá a její přístup k jeho čtení byl naprosto postranní, nemající žádný základ ve chtění poznat Mou Pravdu za účelem jejího praktikování kvůli Mé pravdě samotné.

Tento faktor může být použit pro vaše poznání, kdo je kdo - pokud se týká záležitostí Mého Nového zjevení. Může se očekávat, že někteří lidé budou chtít číst Mé Nové zjevení z jakéhokoliv jiného důvodu než za účelem poznání a přijetí všeho, co je v něm obsaženo. V tom případě jim unikne veškerý smysl, kvůli kterému vám Mé Nové zjevení bylo nebo je poskytnuto; a také nebudou schopni vnímat hlavní principy, na kterých je Mé Nové zjevení založeno a postaveno. Toto je věc předtím zmíněného faktu, že někteří lidé jsou v pozici, že na věci hledí, ale nerozpoznají je; slyší je, ale nerozumí jim, takže v této konkrétní době by nemohli být spaseni.

Kdokoliv, kdo přistupuje ke čtení Mého Nového zjevení z postranních důvodů, nemůže být jeho prostřednictvím spasen. Pouze čtení kvůli principům samotným, jak jsou obsaženy v Mém Novém zjevení, může kohokoliv uvést do pozice, ze které vidí a slyší tyto principy náležitě, takže na jejich základě může být spasen ze své duchovní slepoty a hluchoty.

A to je vše, o čem jsem se chtěl na závěr tohoto dialogu zmínit. A nyní bych, Petře, doporučoval pro dnešek skončit. Jdi a odpočívej.

Peter: Moc Ti děkuji za všechno obsažené v tomto dialogu.

Zdroj: http://triangulum.cz/dialog2.html

ÚVOD | DUCHOVNO | KONTAKTY | MAPOVÁNÍ STRÁNKY | ZPĚT