STO DVACÁTÝ TŘETÍ DIALOG

10. března 2000

Pán Ježíš Kristus: Přerušíme na krátký čas naši nedostupnost pro tebe, Petře, na tvé vědomé úrovni a na tvoji vlastní žádost sdělíme jisté informace a objasnění ku prospěchu všem, kteří jsou ochotni číst a poslouchat, co je v tomto či jakémkoli jiném dialogu sděleno. Také pro tvou vlastní útěchu a povzbuzení.

Peter: Děkuji Ti moc za tuto příležitost a za poskytnutí úlevy od mé mizerné fyzické kondice. Jak víš, myslí mi prochází jisté otázky, které potřebují Tvou odezvu ve formě objasnění. Samozřejmě předtím, než na něco půjdeme, se Tě jako vždy ptám, jestli nemáš něco, co bys nám v této době sdělil nebo co bys rozpracoval. Konec konců, pokud jsem dostal příležitost s Tebou vést dialog, třebaže jen na krátký čas, mohu také využít tento vzácný čas pro Tvůj osobní vklad ohledně čehokoli, co si přeješ - pokud je tu v tomto ohledu něco důležitého.

Pán Ježíš Kristus: Moc ti, Petře, děkuji, že mi dovoluješ mluvit jako první. Jak víte, v zásadě se v našem světě a ve všech ostatních rozlohách, co nemají časovou a prostorovou povahu, děje vždy něco důležitého. Na druhé straně světy svázané skutečným časoprostorem jsou také ve stavu a procesu svých vlastních důležitých událostí. V tomto smyslu můžete snadno říci, že na povrchu se na jejich konci či za jejich plotem nic moc neděje.

To je ovšem jen zdánlivá situace, protože pod povrchem se v nich něco důležitého utváří, co je odrazem důsledků těch událostí, které se odehrávají tak říkajíc za našim plotem. Jsou tu tedy nějaké aspekty těchto událostí, které vám teď mohou a smí být sděleny? Ano a ne. Na vnitřní, intuitivní úrovni možná odpověď na tuto otázku znáte. Na vnější, vědomé úrovni je povaha těchto důležitých událostí taková, že během toho, jak se rozvíjejí, nemůže chápání jejich přirozenosti proniknout do jejich pravého nitra, významu, procesu a modu jejich manifestace.

Jde tu o faktor izolovanosti a uzavřené smyčky, ve kterých zóna vymístění a vaše planeta v současnosti operují. To znamená, že bezpečnost a naplnění účelu a mise každého v pozitivním stavu, jakož i ve stavu negativním a na planetě Nula, vyžaduje toto uspořádání. Jinými slovy kdokoliv se nachází v zóně vymístění a na planetě Nula, je pro svoji vlastní bezpečnost odříznut od přístupu k čemukoliv, co se odehrává mimo vliv jejich příslušných oblastí a světů.

Na druhé straně tím, že je negativní stav udržován v izolaci a v uzavřené smyčce, každý v pozitivním stavu je ochráněn před vměšováním obyvatel negativního stavu a lidí do jejich záležitostí. Jednoduše řečeno, pokud by věděli, co se děje na naší straně a jak to ovlivňuje samou strukturu jsoucna a bytí, jakož i pseudojsoucna a pseudobytí, obyvatele zóny vymístění a planety Nula, vymysleli by všechny možné prostředky, jak narušovat, podkopávat a anulovat dopad, který by mohly tyto události na ně mít. Zároveň jsou při tomto uspořádání členové pozitivního stavu schopni pokračovat ve svém úsilí bez obavy, že by někdo tam venku mohl negativně ovlivnit běh událostí, u nichž je životně důležité a rozhodující, aby se odehrály za účelem naplnit účel a poslání, pro který souhlasili být a existovat. Takže jak vidíte, prospěch tohoto uspořádání je vzájemně blahodárný pro všechny kdekoliv a kdykoliv.

Rázné vměšování se do těchto událostí ze strany obyvatel zóny vymístění a planety Nula by mohlo způsobit jejich zničení. To by zabránilo jejich spasení od jejich druhu pseudoživota a jejich přivedení zpět do pozitivního stavu, kam nakonec každý patří.

Takže když jsme toto řekli, můžeme pokročit v načrtnutí jistých omezených aspektů událostí, které teď probíhají na našem konci. Především je jedním z nejdůležitějších aspektů těch událostí proces budování základu, na kterém může být všechno související s negativním stavem a lidským životem obráceno tak, že by mohly být spaseny od všeho v nich obsaženého. Integrální součástí tohoto procesu je postupné upozorňování každého na nejdůležitější fakt, který jim všem říká, že ve skutečnosti všichni patří do pozitivního stavu. Do tohoto okamžiku, kdy Já to říkám a ty, Petře, to zaznamenáváš, nikdo nevěděl, že každý, bez ohledu na to, kde a kdy, opravdu patří do kladného stavu. Neboli, aby se to řeklo jinak, že každý patří do skutečného života. Tento reálný život je vždy roven pozitivnímu stavu. Jako integrální část tohoto poselství je každý v negativním stavu a v lidském neživotě informován a ujištěn, že především jeho život není skutečný život, a zadruhé kvůli původní a prvotní dohodě je způsobilý získat vstup do skutečného života.

Jak víte, do teďka byli všichni obyvatelé zóny vymístění a lidé na planetě Nula přesvědčeni, že žijí skutečný život. Dokud mají tuto falešnou víru, nemají žádnou motivaci ani úmysl změnit svůj současný stav. Ale nejen to. Tím, že považují svůj druh života za jediný uskutečnitelný a možný, považují všechno ostatní mimo jejich pseudoživota buď za neexistující, nebo za iluzorní. Jinými slovy, protože považují svůj život za opravdový, všechny ostatní formy a manifestace života nemohou být z jejich pohledu pravým životem. Dokud jsou v této iluzi, nikdo v tom životě (pseudoživotě) nemůže být v pozici, že chce změnit své vnímání a chápání toho, co to je pravý život.

Proto je několik aspektů událostí, které se konají na naší straně nebo v našem světě, věnováno založení velmi důležité kondice, která jim všem bude velmi jasně a přesvědčivě sdělovat velmi přesvědčivým a nepopiratelným způsobem, že jejich život není pravým životem a že přesto, že nikdy neměli pravý život nebo nikdy nebyli v pravém životě, nicméně tímto jsou přece nějak naživu a žijící, i když ne tak, jak je to v pravém životě, ve skutečnosti i fakticky patří do pozitivního stavu. Informace, jež se přivádí do popředí jejich pozornosti, je ta, že život, jakýkoliv život včetně jejich pseudoživota, není možný bez jsoucna a bytí Absolutního Života, který umožňuje udržení jakéhokoliv života a uvádí ho do svého vlastního jedinečného pohybu. Do tohoto momentu nepředpokládali, že tomu tak může být.

Integrální součástí těchto informací a sdělení je orientace ostatních aspektů těchto událostí na budování základu, na kterém lze aktualizovat a realizovat nevolení negativního stavu a jeho druhu pseudoživota. Jak si vzpomínáte z předchozího dialogu (122.), aby se vůbec všechno, co bylo původně vybráno, ukončilo a zastavilo postup svého pokračování a manifestace v životech všech, musí to být nejprve nezvoleno. Takže nic nového či odlišného se nemůže uvést v pohyb, dokud se předchozí faktory, zakládající současně probíhající život nebo pseudoživot, nezvolí všemi účastníky toho života nebo pseudoživota a není ustanoven náležitý základ pro vykonání nové volby ve věci pravého života.

Integrální součástí těchto událostí je nové pověření, které je dáno členům Nového vesmíru a konvertovaným pseudotvůrcům. Prostřednictvím Mého Nového zjevení, a obzvláště a konkrétně prostřednictvím těchto Dialogů a, což je nejdůležitější, prostřednictvím Mé Nové Přirozenosti, jim byla připsána role přinášet všechny tyto skutečnosti do vědomé pozornosti všem obyvatelům zóny vymístění a všem jejich příslušným světům. Mají je přesvědčit všemi možnými prostředky bez porušení jejich svobodné vůle a volby, že především jejich život není pravý život, zadruhé faktorem jejich vlastních individualit, jedinečností a rozdílností a faktorem, že vlastní své ‚já jsem‘, v žádném případě nepatří nikam jinam než do pozitivního stavu. Konec konců pozitivní stav je něco, co je skutečně reálné a naživu. Vše ostatní, co není z pozitivního stavu, tím být nemůže kvůli zákonu Stvoření, který jasně říká, že je jen jedna pravá realita v jsoucnu a bytí - realita pozitivního stavu, která se odvozuje z Absolutní Reality Pána Ježíše Krista, v Němž/Níž věčně přebývá Absolutní Jsoucno a Bytí.

Kvůli faktu, že pravá Přirozenost Pána Ježíš Krista je Absolutní pozitivností, Kdož ji zároveň přesahuje, jediný život, který je reálný a možný, je život pozitivního stavu. Vše ostatní, co není odvozeno z toho života, je ve své esenci a substanci neskutečné. Ale protože všichni účastníci v negativním stavu a v lidském životě nesou v sobě pojetí a vnímání jsoucna svého vlastního ‚já jsem‘, tímto faktorem patří do pozitivního stavu. Není žádné jiné místo, stav, kondice či cokoliv jiného v tomto ohledu, ze kterého by se mohlo získat pojetí, představa, vnímání, uplatňování a chápání ‚já jsem‘. To lze provést jen a jen z Absolutního zdroje Absolutního ‚JÁ JSEM‘, Kdož je Pán Ježíš Kristus.

Pokud je tomu tak, a všechno v pravém jsoucnu dokládá, že je tomu tak, potom nevyvratitelnou logikou tohoto věčného uspořádání kdokoliv, kdo je schopen počít pojímání svého vlastního, jedinečného, individualizovaného a odlišného ‚já jsem‘, taková osoba bez ohledu na to, kde a kdy se nachází, a bez ohledu na to, v jakém typu života či pseudoživota v každém daném čase přebývá, nakonec nepatří nikam jinam než do pozitivního stavu. To je jeden z nejdůležitějších důvodů, proč bylo v celém Mém Novém zjevení mnohokrát zdůrazněno, že nikdo není nikdy ztracen - bez ohledu n to, kde a kdy je. Dokud je pojímání ‚já jsem‘ zachováno uvnitř každého jednotlivého jedince, takový jedinec nakonec patří do pozitivního stavu.

Takže jak vidíte z této rozpravy, nejdůležitější události odehrávající se v současnosti takříkajíc za našim plotem zahrnují stavění základu a kondice pro návrat každého tam, kam skutečně patří - do Mého pozitivního stavu a nakonec ke Mně. Můžu vás, Petře, ujistit, že to je jeden z nejdůležitějších procesů, která se v současné době odehrávají. Povahu prostředků, kterými všechno tohle bude provedeno, a faktor času potřebný k tomu provedení (z hlediska vašeho pojímání času) nelze z bezpečnostních důvodů zjevit. Je ale důležité, aby si všichni účastníci uvědomili, že tato důležitá práce se vykonává a výsledkem toho bude eliminace, nebo lépe řečeno, nezvolení pseudoživota negativního stavu a negativních aspektů lidského života ve všech jeho formách, kondicích a manifestacích a zvolení si pravého života pozitivního stavu, do kterého všichni patří.

V podstatě hledáme nejvhodnější prostředky bez účasti jakýchkoliv vnucujících faktorů pro založení kondice, která by dovolila všem v negativním stavu a lidském životě nevolit nepravdu, která prostupuje jejich mysl a která jim říká, že nepatří nikam jinam než tam, kde jsou a co a kdo jsou. Jde tu o splnění jednoho z nejimpozantnějších úkolů: Nechat každého v negativním stavu a v lidském životě rozpoznat a přijmout fakt, že žije život nepravd a zel. Konec konců, jestliže jste přesvědčeni, že váš život je pravý a dobrý, nemáte žádnou touhu cokoliv v něm měnit. V tom případě koncept nezvolení si ho vám nikdy nepřijde na mysl. Kvůli tomu se v prvním kole tohoto úsilí potřebujete naučit těmi nejvíce zkušenostními a zjevnými způsoby, že to, co považujete za pravdivé a dobré, je ve skutečnosti pravý opak - nepravda a zlo.

Ale jak je přesvědčit o těchto skutečnostech nanejvýš zkušenostními a nepopiratelnými způsoby? Pokud považují svůj druh pseudoživota za jediný pravý život, který je v sobě a sebou nezávislý na čemkoliv a komkoliv, v tom případě musíte vyvinout prostředek, který by jim nad jakýkoliv stín pochybností dokázal, že jejich závěr je čistá nepravda. Tudíž nemají či nežijí pravý život. Takže abyste tento úkol završili, uvedete každého v negativním stavu do zvláštně naplánované kondice, během které je v jejich očích a zkušenostní modalitě zdroj jejich života na okamžik v čase a ne- čase od nich odňat a oni se nacházejí bez napájejícího zdroje svých životů. Jakmile je nebude nic napájet energií, která jim zajišťuje schopnost žít svým vlastním druhem života-pseudoživota, zakusí to nejstrašnější dušení a pocit věčného umírání s nabytím totálního uvědomění, že jejich život nemůže být sám v sobě, sám sebou a sám od sebe bez nějakého druhu napájení přicházejícího odjinud nebo od někoho jiného. A protože nejzazší zdroj jakéhokoliv života bez ohledu na to, jakého typu, formy, tvaru, kondice či čehokoli by mohl být, je Můj Absolutní Život, kterého životní energie jsou soustavně a bez přestání vysílány a vyzařovány všem a všemu v jsoucnu a bytí a pseudojsoucnu a pseudobytí, v tom okamžiku času a ne-času uvidí zcela jasně, že v žádném případě jejich život není a neexistuje sám v sobě, sebou a sám od sebe, ale že je umožněn jen a jen tím, že Já jim opatřuji jejich schopnost být tím, čím nebo kým jsou, faktorem Mého dočasného dovolení, aby vnímali svůj život jako reálný a nezávislý na původním zdroji.

V momentě, kdy se všichni v negativním stavu a lidském životě naleznou na této důležité křižovatce, faktorem tohoto způsobu prožitku a nabytí náležitého náhledu geneze svého pseudoživota plně rozpoznají nepravdy svých předpokladů vztahujících se k povaze jejich pseudoživota; takže skutečná pravda o životě obecně a o tom, kdo je zdrojem jakéhokoliv života konkrétně, vstoupí do jejich vědomých myslí. Takovéto uvědomění a rozpoznání je uvede do kondice, která jim umožní nevolit všechny nepravdy a zla, na kterých byly jejich pseudoživoty založeny a postaveny. A díky faktu, že jejich schopnost mít své jedinečné, individuální a rozdílné ‚já jsem‘ pramení v nejzazším smyslu z Mého Absolutního ‚JÁ JSEM‘, a díky faktu, že Mé ‚JÁ JSEM‘ je Absolutně pozitivní, dávající vznik a život Mému pozitivnímu stavu, v důsledku této logiky každý, kdo je schopen pojmout své vlastní ‚já jsem‘, nepatří nikam jinam než do pozitivního stavu.

A zde přicházejí filosofické a mystické důvody, proč bylo v první řadě dovoleno vynalézt negativní stav a následně ho aktivovat. Jak vidíte z těchto slov, negativní stav potřeboval být především vynalezen, a jakmile byl jednou vynalezen, bylo nutné ho aktivovat a uvést v jeho vlastní, zdánlivě nezávislý pohyb. Jak taková idea vynálezu něčeho, jako je negativní stav, přišla na mysl, když předtím nic takového neexistovalo v žádné formě nebo tvaru a nebylo to ani obsaženo v repertoáru idejí v sentientní mysli? Kromě toho, co na toto téma bylo zjeveno skrze celé Mé Nové zjevení, obzvláště v moskevských dialozích 89. a 90., bylo k tomu vynálezu nápomocno ještě něco jiného. Sentientní mysl tkvící ve svém vlastním relativním ‚já jsem‘, které je relativní k Mému Absolutnímu ‚JÁ JSEM‘, skrze vnímání a poznání sebe samé jako jsoucí svým vlastním ‚já jsem‘ hledala význam svého individuálního, jedinečného a rozdílného života, jakož i života obecně. Jak zodpovíte tak důležitou otázku o významu individuálního a obecného života, jestliže nemáte nic jiného zcela odlišné povahy a významu, s čím byste mohli porovnat povahu svého vlastního života a života obecně? Pokud máte jen jeden význam a nemáte žádné zkušenosti s jinými možnými významy, potom jak si můžete být jisti, že vaše ‚já jsem‘ je skutečně ‚já jsem‘, a ne něco jiného? A že váš individuální život je pravý život?

Otázkou zde bylo zjistit, zda vnímání sebe sama, poznání sebe sama, identita sebe sama a život sebe sama v individuálním, jedinečném a rozdílném způsobu žití toho ‚já jsem‘ byly skutečné a faktické a zda se skutečně nacházely v pravém jsoucnu a bytí, nebo někde jinde či v něčem jiném. Ale to někde jinde a něco jiného, v tom bodě času a ne- času neexistovalo. Jestliže něco takovéto povahy neexistovalo, pak by v tom případě bylo možné počít ideu, že ‚já jsem‘ ve svém vlastním jedinečném, individuálním a rozdílném životě, jakož i život obecně, by také nebyly a neexistovaly. V tom případě všechno, co toto ‚já jsem‘ prožívá, by mohlo být iluzí a podvodem; a idea, že se nachází v pravém životě by tudíž také mohla být iluze.

Aby se toto dilema vyřešilo, ‚já jsem‘ sentientní mysli se pouští do průzkumu některých jiných možností, které by vedly k odpovědi na jeho životně důležitou otázku o realitě a významu života obecně a jeho ‚já jsem‘ konkrétně. Všechno, co bylo té sentientní mysli do toho okamžiku dostupné, a všechno, co bylo ve zkušenostní modalitě, nemohlo být využito pro výzkum jiných možností a pro náležité zodpovězení její otázky. Bylo nutné vynalézt něco jiného, co vůbec neexistovalo a co by mohlo být založeno ve svém vlastním jsoucnu a bytí nezávisle a odlišně od všeho, co bylo sentientní mysli do toho okamžiku dostupné.

Hlavním problémem zde byly příslušnost a struktura ‚já jsem‘. Otázkou bylo také odvození života a pojímání ‚já jsem‘ z Absolutního stavu Života a jeho Absolutního ‚JÁ JSEM‘. Jestliže patřím k něčemu, k někomu a někam a jestliže můj život a jedinečné, odlišné a individuální ‚já jsem‘ je v modalitě totální závislosti na někom či něčem jiném, co je Absolutní povahy, v tomto případě na Mně, a jestliže zde není jiná modalita života a modalita stavu a procesu mého ‚já jsem‘, potom jak bych si vůbec mohl být jist, že skutečně patřím do pozitivního stavu a že můj život a mé jedinečné, individuální a odlišné ‚já jsem‘ se skutečně odvozuje z Absolutního Stavu? Tím, že jsem relativní k Absolutnímu, by bylo pro mne obtížné či dokonce nemožné vědět, že tato situace a kondice mého života je absolutně pravdivá. Konec konců, nemám k dispozici nic, s čím bych mohl srovnat záležitost příslušnosti a závislosti mého ‚já jsem‘ vůči Absolutnímu Životu a jeho Absolutnímu ‚JÁ JSEM‘. Není dostupný žádný jiný stav, proces, kondice, životní styl nebo cokoli jiného v tomto smyslu, co by mne ujistilo, že skutečně náležím k někomu, kdo je Absolutně Pozitivní, a že se nacházím v něčem, co se nazývá pozitivní stav. Jak mám vědět, že tato situace je pravdivá? Jak mám vědět, že to, co je mi dostupné a co je mi prezentováno jako pozitivní stav a jako moje ‚já jsem¨, je skutečně tak a že žádný jiný stav, kondice, proces a cokoliv jiného není uskutečnitelné a možné?

Aby se zodpověděly tyto důležité a závažné existenciální otázky, bylo nezbytné vynalézt něco odlišného, něco, co by eliminovalo a zapudilo faktor a nutnost náležitosti a závislosti ‚já jsem‘ na životě, stavu, kondici a procesu Absolutního Života a Jeho Absolutního ‚JÁ JSEM‘. Otázkou především bylo: Je vůbec možné ustanovit kondici, která by vyloučila takovouto příslušnost a závislost ohledně kohokoliv či čehokoliv a která by byla úplně odlišná od toho, co bylo do toho okamžiku dostupné? Jak byste založili něco, co v pravé skutečnosti neexistuje? Vynaleznete to! Pokud se všechno vám dostupné definuje jako pozitivní stav, pak potom vynaleznete něco, co pozitivním stavem není. Abyste to mohli udělat, potřebujete přijít s ideou separace od všeho a každého, kdo je integrální součástí toho, co se nazývá pozitivní stav.

Klasifikováním všech aspektů pozitivního stavu ustanovíte odlišný způsob životního stylu, který nemá nic společného s tím, co je v pozitivním stavu obsaženo a co je jeho charakteristikou. Jestliže to není pozitivní stav, v tom případě se to potom musí nazývat negativní stav. Protože všechno v negativním stavu je postaveno na principu opozice ke všemu ze stavu pozitivního a protože pozitivní stav neobsahuje nic, co je typickou vlastností stavu negativního, každý, kdo si zvolí být integrální součástí negativního stavu, už více nepatří do stavu pozitivního. Tím, že už více nepatří do pozitivního stavu, jeho ‚já jsem‘ ztrácí jakékoliv zjevné spojení se svým původním zdrojem.

Ale problém s touto situací je ten, že stále existuje vědomí, že vlastní život, individualita, jedinečnost a odlišnost, zakořeněné v povaze a struktuře ‚já jsem‘, patří do pozitivního stavu a že se odvozují z Absolutního Stavu a jeho Absolutního ‚JÁ JSEM‘. Dokud takové vědomí existuje, předpokládaná realita negativního stavu nemůže být ustanovena. Aby se tento problém a to vědomí obešly, je nutné vymýtit jakékoli vědomí a upomínání si takové záležitosti a závislosti. Pokud jste s to dosáhnout tohoto cíle, v tom případě můžete založit životní styl, který z pozice vašeho vědomí a sebeuvědomění nepatří do pozitivního stavu a je nezávislý na čemkoliv, co je definováno jako Absolutně Pozitivní. Založením takového životního stylu máte nyní zkušenostní modalitu bez náležení a bez závislosti. Ustanovíte-li tento stav, kondici a proces, máte něco ve svém repertoáru, co vám umožňuje porovnat to, co se nazývá pozitivním stavem nebo co je postaveno na principu náležitosti do pozitivního stavu, s tím, co k němu nenáleží. Současně tedy máte prostředek, kterým můžete zažít, jaké to je, když se domníváte, že vaše jedinečné, odlišné a individuální ‚já jsem‘ je nezávislé na Absolutním ‚JÁ JSEM‘. Nakonec jestliže Absolutní ‚JÁ JSEM‘ je čistě a naprosto pozitivní povahy, v tom případě jakékoliv jiné relativní ‚já jsem‘, které ve svém vlastním uvědomování si a vnímání sebe sama a vnímání obecně už více nepatří do pozitivního stavu, nemůže s Ním mít jakékoliv spojení, poněvadž nic jiné povahy, než je povaha pozitivního stavu, nemůže být obsaženo v tomto a odvozeno z tohoto Absolutního ‚JÁ JSEM‘. Jinak by to nebylo absolutně pozitivní.

V tomto pojetí výše zmíněných faktů se nic nemůže odvozovat nebo pocházet ze Stavu Absolutní Pozitivnosti něčeho, co není integrální součástí Jeho Vlastní Povahy, Stavu a Kondice. Aby se to opět zopakovalo: nebylo by to jinak absolutně pozitivní. Ale protože nic jiného než pozitivního se nemůže odvodit z Absolutního Stavu, cokoliv z Něho není odvozeno, může se odvodit, ustanovit, zpříkladnit a žít někým, kdo je pouze relativní k tomu Absolutnímu.

Logika tohoto uspořádání bez stínu pochyb dokazuje, že cokoliv je neschopné původu v Absolutním Stavu, nemůže v sobě nést žádné elementy toho Absolutního. V tom případě se může skládat jen z relativních elementů. Všechno relativní, co není odvozeno z Absolutního, je ve svém jsoucnu a bytí omezeno a vyčerpá se nebo mu dojdou všechny a jakékoliv možnosti pokračovat navždy. Taková je povaha něčeho, co se neodvozuje z Absolutně Pozitivního, ale jen z relativního.

Zde je odpověď na otázku, jaké by to bylo, být ve stavu domnělé nenáležitosti a nezávislosti. Cokoliv a kdokoliv, co/kdo nepatří nikomu a ničemu a nezávisí na náležení k nikomu či ničemu, separované a izolované od stavu, ve kterém patří a závisí na svém Absolutním Zdroji, nemůže být a existovat do nekonečna, na věčnost v sobě, sebou, od sebe a ze sebe. Tím, že kromě Absolutního Stavu je každý relativní, samotnou definicí významu slova ‚relativní‘ v jeho relativní kondici tím, že toto relativní nenadělilo samo sobě svůj život, nemůže být ani existovat samo v sobě, samo sebou, ze sebe a od sebe. Jinak by nebylo relativní, ale Absolutní. Logika a princip života jasně říká, že může být a existovat pouze Jedno Absolutní. Je nepředstavitelné mít víc než jedno Absolutní. Jak si jasně pamatujete, mnoho absoluten by se navzájem anulovalo, protože by se navzájem vylučovala.

Ustanovením tohoto relativního a odlišného života ve srovnání s původním životem - životem pozitivního stavu - může se odehrát prožívání a poznávání toho, jaké to je, být v takovém životě ne-náležení a ne-závislosti. Nyní je každý schopen experimentálně a fakticky vědět, k čemu tento druh života, vlastně neživota, vede a jaké je to být a existovat v něčem, co nebylo odvozeno z Absolutního Zdroje Života a jeho pozitivního stavu. Proč nazýváme ten druhý život neživotem? Filosofická otázka je zde velmi jasná: pokud je jen jeden Pravý Zdroj života, jakéhokoliv života, potom cokoliv, co se přímo neodvozuje od tohoto Zdroje, který je Životem Sám v Sobě, Sám Sebou, Sám ze Sebe a Sám od Sebe, se nemůže nazývat životem. Jestliže to není pravý život, potom v tom případě je to neživot.

Takže vidíte, Petře, a každý, kdo čte tato slova, že nejdůležitější a rozhodující existenční otázkou zde je potřeba srovnat pravý život s neživotem. Původní otázka byla: Jak můžeme vědět, že máme pravý život nebo že jsme v pravém životě, jestliže nemáme žádnou zkušenost, žádnou znalost a žádné chápání něčeho, co je neživot? Máme pouze život. Ale jak víme, že je to skutečně život? Jak tedy vidíte, problém zde je tedy daleko hlubší, než jen odpověď na otázku, zda jste v životě pozitivního stavu.

Jedná se zde o to, abyste věděli, že máte a zažíváte skutečný život jako takový, a ne jen život pozitivního stavu. Aby se zodpověděla tato jedna z nejdůležitějších otázek, bylo absolutně nezbytné dát svolení k založení něčeho, co není pravý život, ale ve skutečnosti neživot. Dokud jste si vědomi povahy života, který současně žijete, nemůže se stav, kondice a proces neživota ustanovit. Pokud je primárním obsahem vašeho vědomého uvědomění cokoliv z elementů skutečného života, nemůže neživot dosáhnout svého protivného uskutečnění. Aby se tudíž tento neživot přivodil, musíte z něho vyloučit vše, co je zahrnuto ve skutečném životě.

Jak vidíte z tohoto popisu, vymezení neživota nespočívá ve faktu, že nežije, jak by naznačovalo pojímání tohoto termínu a obsahu neživota, ale v tom, že neobsahuje žádné vlastnosti pravého života. Život, podle definice, je něco, co je samo v sobě, samo sebou, samo ze sebe a samo od sebe a vždy je kondicí a stavem svého Absolutního Zdroje. Z toho důvodu život vždy byl, je a bude od věčnosti do věčnosti. Na druhé straně úplně všechno, co od věčnosti nikdy nebylo, není a nebude v sobě a samo sebou, je neživot. Protože negativní stav nebyl a nebude od věčnosti do věčnosti - konec konců jeho původ se může vysledovat až k pátrání relativních sentientních entit po významu života a jejich ‚já jsem‘ - nemá ve své povaze nic, co se odvozuje ze života jako takového. Touto logikou je to proto neživot. V tomto ohledu jakákoliv sentientní entita v sobě, sama sebou a od sebe nemá život, protože nebyla od věčnosti. Aby mohla žít a být naživu, dostává život z Absolutního Zdroje Života, který byl a bude na věčnost. Dokud rozpoznáváte a uznáváte tento faktor náležitosti a závislosti na Absolutním Zdroji, třebaže jste nežili od věčnosti tímto rozpoznáním a uznáním jsouce vědomým a sentientním nosičem toho života, váš život bude na věčnost. V okamžiku, kdy tato fakta odmítnete, postupem toho odmítnutí ustanovíte, paradoxně řečeno, pseudoživot neživota. Takový neživot, nemající v sobě nic z pravého života, je neschopný zůstat na věčnost. Takže jak vidíte z tohoto uspořádání, pouze někdo nebo něco, kdo/co obsahuje uvnitř sebe elementy pravého života, kterými žije a je naživu, může a smí zůstat věčně.

Jaké je tedy správné ponaučení z toho všeho? Každému v jsoucnu a bytí to dává jasné chápání, že jejich život je skutečný, že žijí pravý život neboli mají život jako takový, protože teď mají jasné zkušenostní srovnání mezi svým životem a neživotem - což je negativní stav. Kdyby jim nebylo takové porovnání dostupné, nikdo v pozitivním stavu by nedošel k žádnému rozumnému závěru, že skutečně žije život a že jeho život je ve skutečnosti život pozitivního stavu. Takže to, co má, je skutečně život. Všechno ostatní mimo život je neživot. Důsledky toho neživota se ilustrují v chování a životním stylu všech, kteří žijí v neživotě. Z těchto skutečností je ponaučení velmi jasné: Pravý život a každého ‚já jsem‘, které jim dává pocit života, může být a existovat jen z Absolutního Života, od Absolutního Života, v Absolutním Životě a Absolutním Životem - Pánem Ježíšem Kristem. Cokoliv se neodvozuje z toho Zdroje a není na Něm závislé, nemá žádný život, ale jen neživot. A toto je Absolutní Pravda v této věci. Tím, že máte ten život, patříte ke všemu a jste závislí na všem, co vychází a vyzařuje z Absolutního Zdroje Života - z Pána Ježíše Krista a Jeho/Jejího pozitivního stavu. Pravý význam života je zakořeněn v tomto faktu.

Na základě těchto faktů, proč bylo na začátku tohoto dialogu sděleno, že každý kdekoliv a kdykoliv, včetně těch v negativním stavu a lidském životě, nakonec patří do pozitivního stavu? Konec konců někdo, kdo je v negativním stavu či v neživotě, faktorem ne-náležení, paradoxně řečeno, nepatří do pozitivního stavu. Jak jste si výše všimli, bylo tam poukázáno na to, že uvědomění si náležitosti a závislosti na pozitivním stavu bylo vymýceno z jejich vědomí a vzpomínek. Jinak by nemohli vynalézt a založit negativní stav a jeho neživot. Postup vynalezení a ustanovení je bez ohledu na to, jaký je a jak negativní může být, tvořivým postupem. Schopnost tak činit je závislá na Absolutní Tvořivé Snaze Absolutního Života - Pána Ježíše Krista. Odmítnout, že to tak je, nebo se stát neuvědomělým si tohoto neruší pravdivost tohoto neoddiskutovatelného faktu. Jakýkoliv pohyb, skutek, chování, aktivita nebo cokoliv máte, je nemožné zažít nebo mít bez Absolutního Jsoucna a Absolutního Bytí Nejzazšího Zdroje Života, který jim umožňuje se manifestovat, aktualizovat a realizovat.

Je zcela něco jiného popírat, že to tak je. Tímto popřením se nastolí iluze, která vás vede k víře, že v pojetí svého vlastního jedinečného, individuálního a odlišného ‚já jsem‘ nikam nepatříte a nejste na nikom ani na ničem závislí. Ztotožněním se s touto iluzí a jejím zvnitřněním jako pravé reality se stane pro vás osobně reálnou a jedinou skutečností. Protože to je však pouze iluze, z pozice pravého života je cokoliv, co prožíváte, neživotem. Takto byl založen pseudoživot neživota. Ale protože vaše jedinečné, individuální a odlišné ‚já jsem‘ pokračuje v tom, , že je závislé na čemkoliv, co vychází a vyzařuje z Absolutního Zdroje Života, je jakýkoliv život závislý zcela a kompletně na tomto faktu nehledě na vaše popírání, že to tak je, a nehledě na vaši iluzi, že vlastníte reálný život a žijete sami v sobě, sami sebou, sami ze sebe a sami od sebe - vaše schopnost si myslet a věřit, že to tak je, je umožněna jen a jen kvůli energiím Mého Absolutního Života, jež přenáší, vyzařují a vydávají Můj Život každému kdekoliv a kdykoliv. Proto logikou těchto faktů nakonec nepatříte nikam jinam než do pozitivního stavu a pravého života.

Tak jak vidíte, Petře, v současné době je jednou z hlavních událostí probíhajících v pozitivním stavu přivést tato fakta do pozornosti všech kdekoliv a kdykoliv. Pro lidi v negativním stavu a lidském životě se toto provede obnovením jejich uvědomění si těchto faktů a otevřením jejich pamětí ohledně původu neživota a toho, jak bylo potřeba ho vynalézt a uvést do pohybu, aby se náležitě, vyčerpávajícím způsobem, zkušenostně a fakticky odpovědělo na jejich otázky o významu života obecně i konkrétně jejich individualizovaného a osobního života, zakořeněného v jejich ‚já jsem‘.

Aby se splnil tento úkol, členové pozitivního stavu jsou v procesu vývoje nejvhodnějších a bezpečných prostředků, aby tato fakta mohla být přivedena do vědomého uvědomění každého a mohla být otevřena jejich paměť bez jakéhokoliv ublížení jim či šoku, rovněž tak aby byl ustanoven časový a ne-časový rámec, ve kterém se všechny tyto věci mohou dokončit nejefektivnějším, nejsprávnějším, neškodným a trvalým způsobem. Jak víte, jakékoliv ohromné úsilí jako toto vyžaduje hodně času (ve vašem časovém pojetí) nebo toho, s čím v nečasové dimenzi souvztaží. Neočekávejte tedy, že se to stane takříkajíc přes noc. Z vašeho hlediska to může zabrat dlouhou dobu, možná roky, století nebo dokonce tisíciletí.

Ve vaší pozici, jako Mých pravých představitelů na této planetě, je jedním z vašich pověření v tomto ohledu nastavit příklad, jaké to je a co představuje náležet do pozitivního stavu a být závislý na Absolutním Životě Mého Absolutního ‚JÁ JSEM‘. Jak víte, a opakuji to již několikrát, být na Mně závislý znamená v pravé realitě být totálně a kompletně nezávislý a svobodný kvůli absolutnímu faktoru, že Já jsem Absolutně Svobodný a Nezávislý tím, že Já jsem ve své Absolutní Přirozenosti samou Absolutní Svobodou a Absolutní Nezávislostí. Kdokoliv je v tomto či jiném ohledu na Mně závislý, je tím, že nese Moji Přirozenost ve své relativní kondici, také svobodný a nezávislý. Konec konců jediné, co můžu komukoli dát nebo cokoli udělit, je pouze to, co obsahuje Má Absolutní Přirozenost. Na druhé straně, každý, kdo si o sobě myslí, že je nezávislý a svobodný beze Mne, jako si myslí každý v negativním stavu a v lidském životě, je ve skutečnosti nesvobodný a závislý tím, že je otrokem své vlastní iluze. V tomto smyslu závisí na posilování své vlastní iluze a pokouší se přesvědčit sám sebe, že má a žije pravý život.

Vaším vlastním životním stylem máte předávat toto poselství každému, kdo s vámi přichází do styku. Tím, že jste uprostřed pozitivního stavu a že jste spojeni s Mým Novým zjevením, a hlavně s Mou Novou Přirozeností, můžete připravit lidstvo na planetě Nula na osvojení si plného uvědomění si těchto faktů a na otevření jejich pamětí, takže si budou moci vybavit všechno, co se k těmto věcem vztahuje. Abyste tak činili, je nutné, abyste se každý den velmi silně a opětovně uvnitř sebe utvrzovali, že skutečně nepatříte nikam jinam než do pozitivního stavu a že vaše jedinečné, individuální a odlišné ‚já jsem‘ absolutně závisí na Mém Absolutním Životě, který vychází z Mého Absolutního ‚JÁ JSEM‘. Neustálým opětovným potvrzováním těchto faktů uvnitř sebe a předáváním tohoto poselství ostatním prostřednictvím vašeho životního stylu budete moci nastavit v lidské mysli, v jejích nevědomých částech, kondici, která pro ně učiní všechna tato fakta familiárními a rozpoznatelnými, až všechny tyto věci dostanou do jejich vědomé uvědomělosti a až se jejich paměti plně otevřou. Důvěrná známost této situace jim zabrání se dostat do jakéhokoli možného osudového šoku. Současně vaše opětovná potvrzování, protože máte mnohoúrovňovou propojenost s rozličnými oblastmi zóny vymístění, v tomto ohledu také pomůže těm, kteří jsou umístěni v negativním stavu.

Tak jak vidíte, plně se zúčastňujete událostí, které se konají v našem světě v tomto čase a ne-čase (z naší perspektivy) nehledě na to, jestli si vědomě uvědomujete, či nikoli, že je to tak. Ve většině případů u vás si vědomě neuvědomujete vaši účast v těchto událostech. Toto je nezbytné uspořádání, aby se lidská část vaší mysli nebo vaše povaha nevměšovala do tohoto procesu. Také aby vám renegáti a jejich nohsledové nemohli zabránit v této vaší důležité práci.

Toto je jedna důležitá událost, která právě teď probíhá v pozitivním stavu neboli v našem světě. Je ještě jedna důležitá aktivita, probíhající v současnosti takříkajíc za našim plotem. Tato aktivita nemá přímou souvislost s ničím, co se vztahuje k negativnímu stavu či jeho neživotu či lidskému životu. Jak si pamatujete z Nového Zjevení Pána Ježíše Krista, kvůli pseudojsoucnu a pseudobytí negativního stavu v jeho neživotě bylo mnoho věcí zatajeno také před členy pozitivního stavu.

Takže členové Mého pozitivního stavu byli na dlouhý čas - od vynalezení a aktivace negativního stavu a jeho neživota - připraveni o životně důležitou a rozhodující informaci o většině toho, co se vztahovalo k Mému svolení, aby byl negativní stav a jeho neživot vynalezen a aktivován a uveden v pohyb. Kvůli tomu, jak si vzpomínáte, byl dokonce i jejich život nějak omezen či limitován restrikcemi a omezeními, která na ně byla vložena nutností tohoto Mého svolení. To se učinilo především z bezpečnostních důvodů.

Ale je ještě jeden důležitý důvod, proč bylo nutné zavést tato omezení, restrikce a nedostupnost rozhodné znalosti týkající se těchto záležitostí. Tento důvod se nevztahuje k ohledům na bezpečnost. Souvisí s něčím, co může být určeno jako prevence před chtěním nebo touhou založit plnost a úplnost pravého života pozitivního stavu. Taková touha, promítnuta do multiverzálního vědomí, by zabránila zodpovězení všech otázek souvisejících s potřebou vynalézt, aktivovat a uvést v pohyb neživot negativního stavu a jeho lidského života. Nemít žádné náležité odpovědi na tyto existenční otázky by s promítnutými touhami a chtěními být v plnosti a úplnosti pravého života pozitivního stavu navždy znemožňovalo založení tohoto druhu života. Důvod pro tento závěr může být nalezen ve skutečnosti svobody volby přijmout či odmítnout ideu popírání, že se život může odvozovat z nějakého jiného zdroje, než je Absolutní Zdroj Života - Já, Pán Ježíš Kristus. To bylo původní uspořádání života pozitivního stavu.

Jak víte, aby se bez této ideje denně obejít, bylo potřeba vynalézt a uvést do pohybu stav, kondici a proces, které by umožňovaly té ideji vypadnout ven a který by zároveň ilustroval a demonstroval životní styl v souladu stou ideou a jejím přijetím jako jediné možné reality - odtud negativní stav, lidský život a jejich neživot. Aby bylo možné se ve vhodném čase a stavu natrvalo zbavit té ideje, bylo nejprve nutné povolit ustanovení životního stylu, který by byl v souladu s přijetím povahy té ideje, tedy plně se ztotožňující se samou povahou té ideje. Promítnutá touha a chtění ustanovit pravý život pozitivního stavu v jeho plnosti a kompletnosti, by bránily tomu, aby se to stalo. Paradox této situace je ve faktu, že jestliže si žádáte a chcete ustanovit plnost a kompletnost pozitivního stavu s uchováním této idey ve své mysli - konec konců by stejně neměla kam vypadnout - nutili byste se do nevyhnutelné kondice, která by neumožňovala založit takový život. Z toho důvodu bylo nutné zatajit mnoho věcí před členy pozitivního stavu o tom všem, aby jim nejprve byla dána příležitost pro náležité odpovědi na všechny otázky ohledně záležitosti života, neživota, příslušnosti, závislosti a všeho ostatního vztahujícího se k nim.

V současné době, jak vás informuji o těchto faktech, jsem započal postupnou a kompletní eliminaci všech těchto restrikcí, utajeností a omezení, které byly uvaleny na členy Mého pozitivního stavu kvůli pseudojsoucnu a pseudobytí negativního stavu, lidského života a jejich neživota. To je ohromně důležitá práce. Je nezbytné tuto práci nejprve dokončit, aby se postavil pevný základ, na kterém se každý kdekoliv a kdykoliv bude moci přivést tam, kam náleží - ke Mně a do Mého pozitivního stavu. Tento proces, který začíná teď a bude pokračovat po dlouhý čas a ne-čas, má přímou souvislost s uzavřením tohoto cyklu času/stavu/kondice/procesu, s nastolením přechodného období a s otevřením následujícího cyklu času/stavu/ kondice/procesu - jak bylo zjeveno v Dialogu stém (100.). Jako výsledek tohoto procesu proběhne trvalé odstranění všech mezer ve znalostech členů pozitivního stavu. Nemáte ani ponětí, jak tato eliminace umožní vylepšit a obohatit život každého v pozitivním stavu, jakmile se všechny tyto mezery trvale odstraní. Tento proces odstraňování právě začal. Toto jsou hlavní události, které se právě teď odehrávají v našem světě.

Peter: Velice Ti děkuji za tuto důležitou smysluplnou informaci.

Pán Ježíš Kristus: Není zač, Petře. Dočasně jsme přerušili tvou vědomou izolaci a nedostupnost k nám, abychom tebe osobně, jakož i všechny čtenáře těchto Dialogů upozornili na tato důležitá fakta. Bylo by obtížné lidským aspektem vaší povahy vytušit ohromnou důležitost a význam této informace. Dovolte Mi vás ujistit, že je to důležité a potřebné předat to vám všem, poněvadž to ustanoví jistou kondici ve vašem životě, na vaší vnitřní úrovni, která změní váš vlastní pohled na vše, co se týká života obecně a vašeho individuálního, jedinečného a odlišného ‚já jsem‘ obzvláště.

Peter: Rozumím a velmi mnoho oceňuji tuto informaci. Je ještě něco jiného, co bys nám rád nyní sdělil?

Pán Ježíš Kristus: Ano, Petře, je. Má to jistou spojitost s naší rozpravou o životě a neživotě, načrtnutou výše. Způsobuje problém tobě, jakož i některým ostatním čtenářům těchto Dialogů. Toto jsou otázky, které procházejí vaší myslí. Jak si pamatujete, v těchto Dialozích bylo mnohokrát řečeno, že bez ohledu na to, co se má s vámi stát, zvláště a konkrétně na úrovni vašeho fyzického zdraví, neohrozí to váš život. Přesto se stalo zřejmým, obzvláště v tvém konkrétním případě, Petře, že u tebe, jakož i u některých jiných Mých představitelů, se rozvinula takzvaná život ohrožující fyzická kondice. Odporují tyto fyzické kondice Mému výroku, že nic takového nebudete zažívat, protože jste plně chráněni před tím, aby se vám cokoli této povahy stalo?

Příklad této situace je dobrou ilustrací, jak jsou výroky a jejich významy přijímány buď naprosto, nebo úzce aplikovány na zvláštnosti lidského života. Berte prosím na vědomí, že tu teď mluvíme o ohroženích života. O jakém druhu života mluvíme? Mluvíme o životě vašeho fyzického těla, nebo o vašem životě jako takovém, který nemá nic společného s takzvaným fyzickým tělesným životem. Je zde několik možností. V případě vašeho fyzického tělesného života navzdory skutečnosti, že někteří z vás opravdu zakoušeli a zažívali, tak říkajíc, život ohrožující podmínky (rakovinu), stále žijete ve svých fyzických tělech a plně fungujete způsobem, s jakým jste souhlasili, a pokračujete ve svém poslání a úkolu. Jen se, Petře, podívej na svou kondici. Tvá fyzická kondice byla jedna z nejnebezpečnějších a nejvážnějších, třebaže rakovina Heather a Ernesta byla také vážná a komplikovaná. Přesto, navzdory tomu, jsi stále zde a stále se Mnou vedeš nějaké dialogy, zaznamenáváš ty nejnovější a pokračuješ v práci na přípravě publikování těchto Dialogů s tím, že trávíš nejméně půl dne touto významnou prací. Třebaže je to pro tebe velice únavná práce, dále pokračuješ v konání toho nejlepšího. Takže v podstatě dokonce i z tohoto pohledu negativní stav selhal, když chtěl obrátit tvůj život ohrožující stav ve tvůj fyzický zánik.

Druhý aspekt této situace se může nalézt ve faktu naší vzájemné dohody o prostředcích a způsobech, jakými opustíte planetu Nula poté, až budete odvoláni. V některých případech vaše život ohrožující fyzická nemoc může a smí být využita pro vaše odvolání. Až přijde čas, abyste byli tímto způsobem odvoláni, vaše kondice povede k ukončení vašeho fyzického tělesného života. Konec konců, nemůžete navždy žít ve svém lidském životě kvůli jeho přechodnosti a dočasnosti. Právě proto musí být nějaký způsob, kterým opustíte své tělo a vrátíte se na svou domovskou základnu. Avšak je tu ještě jeden, více duchovní aspekt tohoto problému. Jestliže vezmete v úvahu to, co bylo nastíněno výše ohledně pravého života a neživota, potom o jakém druhu života mluvíme? Je váš život ve fyzickém těle pravý život? V žádném případě to není pravý život. Váš pravý život je život vašeho ducha a duše, které nikdy nemohou být v pozici ohrožení představou ztráty svého života. Protože život vašeho ducha a duše se odvozuje přímo z Mého Absolutního Života, nemůže nikdy zažít žádný druh život ohrožující kondice. Negativní stav nemá absolutně žádné prostředky nebo způsoby, jak tento život ohrozit bez ohledu na to, s kolika opatřeními přijde, aby zničil váš pravý život. Takže v tomto smyslu je váš život nezničitelný. A to je vlastně to, co bylo míněno Mým výrokem, že nemáte život ohrožující kondici. Váš problém byl v tomto ohledu ten, že jako v mnoha jiných případech jste vzali tento Můj výrok doslova, a ne duchovně, a úzce jste ho aplikovali či redukovali na svá fyzická těla. Tohle je běžná chyba, které se všichni lidé dopouštějí. Ve vašem případě, pokud se díváte na tyto záležitosti z aspektu vaší lidské povahy, jste náchylní si nesprávně vysvětlovat takové výroky typickým lidským způsobem. Toto je příslovečná záležitost dívání se na věci na scéně a ze scény, a ne za scénou. V tomto smyslu můžete říci, že kdykoliv redukujete význam života na pouze lidský aspekt svého tělesného života, díváte se na život, jak se objevuje na scéně a ze scény. V tomto ohledu se pouze jeví jako reálný život, ale v pravé realitě, která je skryta za scénou, to není život, ale pouze neživot.

Je pro vás velmi snadné spadnout do pasti lidského uvažování o tom, co je pravý život vůbec zač. Oni svůj lidský život považují za jediný možný a proveditelný. Toto je nepravda a iluze jejich vnímání a chápání. Proto se jako Moji praví představitelé potřebujete učit pohlížet na záležitosti života a žití v daleko širším smyslu a ze zcela odlišné perspektivy, než mají typičtí lidé. Jestliže pokračujete v přemýšlení o svém životě ve smyslu jeho lidských aspektů, obzvláště v pojmech svého tělesného bytí naživu, zaměřujete na sebe renegáty a jejich pochopy. Konec konců, dívat se na život v tomto úzkém lidském pojetí znamená dívat se na něj z pozice zevnějšku. V tomto případě ignorujete duchovní konotaci života a žití. Jakékoliv přehlížení duchovní konotace vás umísťuje do negativního stavu. Odtud pochází možnost, že se na vás zaměří renegáti a jejich poskoci. Je nejvyšší čas pro vás, jako Moje pravé představitele, začít se dívat na svůj život jako na duchovní entitu, která je nezničitelná a která nemůže být ohrožena nikým a ničím. Její lidské aspekty, aspekty lidského těla, mohou a smí být subjektem takových hrozeb. Ale v tom případě, čemu se zde hrozí, není pravý a nezničitelný život, ale pouze neživot, který se jeví omezeným lidským smyslům jako reálný a pravý život, ale který jim ve skutečnosti není, nikdy nebyl a nikdy nebude. A tohle je skutečná pravda. Jak vidíte z tohoto vysvětlení, neexistuje rozpor mezi Mým výrokem o život ohrožujících stavech a vaší situací kdykoliv během vaší služební cesty na planetě Nula.

Je velmi důležité si uvědomit, že jeden z nejdůležitějších aspektů vaší role, pozice, úkolu a životního stylu jako Mých pravých představitelů je trvale se oprostit od vaší typické lidské snahy všechno hodnotit, na všechno se dívat a uvažovat o všem, a nezáleží, co to je, ze svého typicky lidského náhledu. Moje Nové zjevení vám velmi jasně říká, že lidský náhled je falešný, že nemá žádnou pravdu nebo pochopení toho, jak se věci mají, co jsou zač nebo proč jsou takové, jaké jsou. Sklonem typicky lidské povahy je dívat se na všechny věci ze své externí pozice bez schopnosti proniknout do samé bytnosti a podstaty všeho a všech. Kvůli tomu lidští tvorové během celé své historie nikdy nemohli přijít na správný a pravý závěr o čemkoli vůbec. Jejich závěry byly v tomto ohledu buď čisté překrouceniny pravé reality úplně všeho, nebo byly úplně a zcela falešné. Naneštěstí, kdokoliv vlastní typickou lidskou povahu, nezáleží na tom, v jakém stupni a do jaké míry, strukturou této povahy a uspořádáním, na kterém byl lidský život původně založen, ‚přirozeně‘ a geneticky inklinuje vidět věci ve zvrácené a falešné podobě. Toto je skutečná tragédie lidského života, jež vedla lidstvo do mnoha pohrom a nesmiřitelných nepochopení a špatných výkladů čehokoli vůbec.

Vaší rolí jako Mých pravých představitelů tedy v tomto ohledu je učit se, jak se totálně a kompletně obejít bez pohledu na věci způsobem, jakým to činí většina lidí. Konec konců, proč si myslíte, že jsem vás učinil - a vy jste svojí vlastní svobodnou vůlí a volbou souhlasili se stát - Mými pravými představiteli? Abyste nastolili životní styl, ve kterém se během jeho manifestace na všechno a každého díváte v jejich pravé esenci a substanci. Jinými slovy, díváte se na všechno z čistě duchovní perspektivy, a ne z externí lidské perspektivy. Tento duchovní pohled, který vnímá a chápe všechny události v jejich pravé duchovní přirozenosti, takové, jaké skutečně jsou, se potřebuje zobrazit, demonstrovat a ustanovit v lidském životě někým, kdo žije na planetě Nula, aby umožnil lidem, až přijde správný čas, zbavit se jejich prokletého sklonu zanedbávat nebo dokonce nikdy nebrat v úvahu pravé duchovní faktory života. Musí se naučit velmi rychle, že v jejich typicky lidském pohledu není obsaženo nic, co odráží pravou nepřekroucenou a nezfalšovanou zkušenost všeho vůbec. A protože ve své typicky lidské povaze přistupují dokonce i k duchovním otázkám z pozice svých zevnějšností, z toho důvodu nic v chápání jejich duchovních faktorů nemá žádnou cenu, protože je to buď úplně překroucené, nebo totálně nepravdivé. Jak víte, tato situace s lidmi nevedla nikam jinam než k tomu, co lidstvo zažívalo během celé své krvavé, strašné a kruté historie. Dokud se kloníte k typické lidské perspektivě a díváte se na všechno a všechny z lidského aspektu své povahy, neúmyslně podporujete pokrouceniny a nepravdy lidského neživota. Takže potvrzujete typický lidský životní styl. Abyste se jednou provždy zbavili této tendence, radí se vám, jako Mým pravým představitelům, zaprvé si svojí svobodnou vůlí a volbou nezvolit být, jednat, chovat se, mít vztah, dívat se, uvažovat a všechno ostatní tak, jak to činí typičtí lidé. Jelikož máte odlišné vinutí, máte schopnost tak činit. Pokud si přejete, smíte Mne požádat, abych vám pomohl ve vašem úsilí se zbavit svých sklonů být jako ostatní lidé. Jak víte, není lehké, majíce typicky lidskou povahu, jakož i navíc odlišné vinutí, vyhnout se tomu, být typický člověk. Ale můžete to dokázat a dokážete to, pokud se neustále, každodenně ujišťujete, že jste Mými pravými představiteli a že patříte do Mého pozitivního stavu a ke Mně osobně.

Za druhé, jako Moji praví reprezentanti, máte všemožně usilovat o otevření své mysli a svého srdce duchovní realitě života, jakéhokoliv života. Máte se učit hodnotit všechny věci pouze z duchovního pohledu života. Tím, že tak konáte, a jak bylo uvedeno několikrát předtím, dáváte velmi důležitý příklad zbytku lidstva, jak by lidé měli nahlížet na všechny věci a dění ve svých vlastních životech. Když nebudete činit totéž ve vašem vlastním životě, nebudete moci překonat váš typický lidský sklon dívat se na věci, jak jsou na scéně nebo ze scény, a ne za ní. Tento problém je velmi důležité si uvědomit. Tato doba je velmi zralá, abyste ustanovili životní styl shodný s tím, že jste Mými pravými představiteli. A to je všechno, co jsem vám v tomto dialogu chtěl sdělit.

Pokud se tvé kondice týká, Petře, velmi rychle se přibližujeme k okamžiku konečného určení a rozhodnutí tvého osudu - zůstat na planetě Nula, nebo být z ní odvolán. Zatím buď trpělivý a vydrž do úplného konce. Pokud vyvstane potřeba mít více dialogů během této přechodné doby, intuitivně to poznáš a zaznamenáš ještě jeden nebo více dialogů, jak bude potřeba či jestli bude potřeba. Tak jdi v míru.

Peter: Mnohokrát děkuji za tuto nádhernou příležitost s Tebou vést dialog. Bylo mi obrovským potěšením. Znovu se cítím užitečný.

Pán Ježíš Kristus: Není zač, Petře. Ale chci, aby sis byl vědom toho, že jsi užitečný dokonce i bez zaznamenávání našich dialogů. Třebaže se na úrovni vnějšího vědomého života cítíš neaktivní a neužitečný, dokonce když čteš nebo se díváš na televizi nebo neděláš nic, jsi velmi užitečný na jiných úrovních jsoucna a bytí a pseudojsoucna a pseudobytí. Nikdy na to nezapomínej.

Peter: Budu to mít na zřeteli a udělám, co mohu, abych si tento fakt zapamatoval. Ještě jednou děkuji. Někdy příště.

Zdroj: http://triangulum.cz/dialog2.html

ÚVOD | DUCHOVNO | KONTAKTY | MAPOVÁNÍ STRÁNKY | ZPĚT