25. dubna 1999
Peter: V poslední době mi přichází na mysl věc Tvého proměnění, jak je popsána
v Bibli. Pokud uvážím, že náhoda neexistuje, předpokládám, že by ses chtěl této
záležitosti věnovat. Mám pravdu? Samozřejmě, než se pustíme do tohoto tématu, jako
vždy se ptám, zda nemáš Ty něco, co bys chtěl nejdříve dodat.
Pán Ježíš Kristus: Máš úplnou pravdu, Petře. Určité aspekty současného pokračujícího
posunu si vyžadují, abyste byli nyní - ty a všichni čtenáři těchto Dialogů - upozorněni
na záležitost Mého proměnění. Než se však budu tomu věnovat, chtěl bych s tvým
laskavým dovolením, Petře, nabídnout krátkou a stručnou filosofickou rozpravu. Tato
rozprava se týká vzájemného vztahu bezpodmínečné lásky a moudrosti a jejich
různých atributů. Za účelem naší rozpravy se zmíníme o těch, kterým jsme se věnovali
v našich předešlých dialozích. Jsou to: milosrdenství, soucit, empatie, pochopení,
akceptování, odpouštění, objektivita, oprávněnost, spravedlnost a soud.
Řečeno filosoficky a duchovně, lze tyto atributy seskupit následujícím způsobem:
milosrdenství-pochopení-objektivita; soucit-akceptování-řádnost; empatie-odpuštění-
soud. Současně je můžete pojímat následujícím způsobem: milosrdenství, soucit,
empatie, objektivita a spravedlnost pocházejí z femininity, jejíž povaha tkví
v bezpodmínečné lásce, dobru a pozitivních skutcích; a pochopení, akceptování,
odpuštění, řádnost a soud pocházejí z maskulinity, jejíž povaha spočívá
v bezpodmínečné moudrosti, pravdě a víře.
Vzájemný vztah těchto atributů a jejich souběžné působení jsou zjevné z této logické
konstrukce. Bez správného chápání jakékoliv situace nemůžete být objektivní, a proto
ani milosrdní. Vaše objektivita nemůže přijít ke svému životu bez pochopení a smyslu
pro milosrdenství. Nemůžete být soucitní, aniž byste akceptovali jakoukoliv situaci
podle její podstaty a niž byste o ní řádně smýšleli. Nemůžete věci akceptovat, pokud
s nimi nemáte soucit a aniž byste vůči nim zaujali řádný postoj. Nemůžete cítit řádnost
nějaké situace, pokud byste ji neakceptovali a neměli s ní soucit. Nejste schopni zažít
skutečnou empatii, pokud byste neměli nějaký pocit a potřebu odpouštět a aniž byste
byli s to správně posuzovat význam jakékoliv situace. Nejste schopni odpouštět, pokud
byste nebyli empatičtí a aniž byste situaci správně posuzovali. Nemůžete správně
posuzovat význam jakékoliv situace, pokud nejste ochotni odpouštět a být empatičtí.
Jak z těchto logických konstrukcí vidíte, vztah těchto atributů je takový, že jsou
všechny na úrovni souběžného a současného vysílání a přijímání, a přijímání a vysílání.
Není to tak, jako by byl jeden aktivním vysílatelem a druhý pasivním přijímatelem;
anebo jako by byl jeden pasivním vysílatelem a druhý pasivním přijímatelem. A
protože zde v konečném důsledku hovoříme o integraci, sjednocení a jednotě lásky a
moudrosti, dobra a pravdy a pozitivních skutků a víry, a v nejposlednějším smyslu o
sjednocení. integraci a jednotě maskulinity a femininity, jakož i femininity a
maskulinity, je zcela zřejmé, že jsou obě - se vším, co k nim náleží - ve stavu
souběžného a současného vysílání. Takže ve všech těchto případech je to vždy
takříkajíc dvousměrná ulice. V tom typu vzájemného vztahu neexistují stavy, které by
bylo možné považovat za mající pasivní modus. Všechny jsou aktivní a všechny mají
stejný dynamický, progresivní a interaktivní charakter.
Pokud se důkladně podíváte na tento popis, budete schopni z něho vydedukovat velmi
důležitý závěr: že živě znázorňuje povahu a život pozitivního stavu. Jak tedy z tohoto
faktu vidíte, pozitivní stav neobsahuje nic. co by i jen vzdáleně připomínalo pasivní
stav, anebo stav, ve kterém je jeden aktivním vysílatelem a druhý pasivním
přijímatelem. V každé době oba jak aktivně vysílají, tak aktivně přijímají, a také tak
aktivně přijímají, jak aktivně vysílají. Proč tuto kombinaci opakujeme i v opačném
směru? Protože v obou situacích jde o stejnou angažovanost. Takže to není jen aktivní
vysílání a aktivní přijímání, ale současně ten, kdo vysílá, také přijímá a ten, kdo přijímá,
též i vysílá. V tomto ohledu je jejich rovnoprávnost absolutní.
Takto jsou v pozitivním stavu ustanoveny a manifestovány všechny principy
maskulinity a femininity a femininity a maskulinity. Jsou ve stavu a procesu absolutní
rovnosti ve všech časech a za každých okolností. Z těchto faktů můžeš jasně usoudit, že
za předpokladu, kdy je povaha všech principů ve stavu své absolutní rovnosti, nemůže
být počato ani nastoleno nic z negativního stavu.
Aby se aktivoval pseudoživot negativního stavu a uvedl do stavu nadvlády, bylo nutno
ustoupit od tohoto uspořádání. Jak byste si při tom počínali? Jestliže povaha
pozitivního stavu spočívá v této absolutní rovnosti a souběžném a progresivním módu
jeho života, pak musíte přijít s něčím, anebo s nějakými způsoby, které by tuto rovnost
a simultánní a synchronní aktivní a progresivní modus života anulovaly. Na základě
logické analýzy těchto aspektů pozitivního stavu dospějete k objevení pojmů
protikladů, rozdělení, nejednotnosti, separace, podřízenosti a nerovnosti. Původně
nebyly nikomu takové pojmy v jsoucnu a bytí známy. Než se mohly realizovat, bylo
potřebné je nejdříve vydedukovat.
Aby však bylo možné takovou dedukci vykonat, bylo potřebné objevit a realizovat
odlišný přístup k získávání poznání. Do toho okamžiku veškeré poznání přicházelo
z nitra každého, bez jakéhokoliv zvažování anebo možnosti jeho příchodu zvnějšku.
Problém se získáváním veškerého poznání z nitra je ve faktu, že jelikož Já jsem byl ve
stavu niternosti každého, přicházelo takové poznání vždy přímo ode Mne. Z této pozice
nemohlo být počato či vymyšleno nic, co má negativní povahu; ani nemohla taková
pozice vést k objevení jiných metod, jaké by někomu umožnili položit existenciální
otázku o nějakém jiném životě, než je život pozitivního stavu.
Prvním krokem v tomto procesu tedy bylo odvrátit se od stavu nitra. V okamžiku, kdy
k takovému rozkolu došlo a všechno poznání začalo být vyhledáváno vně, zrodily se
vědecké výzkumné metody, metody zevšeobecňování a usuzování a byly vynalezeny
pojmy protikladů, rozdělení, nejednotnosti, izolace, separace, podřízenosti a
nerovnosti. Jakmile byly tyto termíny objeveny v dosavadních pseudologických
konstrukcích myslí pseudotvůrců, dalším krokem bylo experimentovat s těmito
termíny, aby se našel způsob na vytvoření životního stylu, který by byl na nich založen.
Během tohoto pseudoúsilí se po dlouhém časovém období usoudilo, že jestliže všechny
pozitivní protějšky těchto pojmů - absolutní rovnost, jednota, jednost, harmonie a
integrace - tvoří základ života pozitivního stavu a jestliže se odráží ve stavu a procesu
maskulinity a femininity a femininity a maskulinity, potom, aby vytvořili negativní
protějšky těchto termínů - protiklady, rozdělení, nejednotnost, izolaci, separaci,
podřízenost a nerovnost - funkčními a reálnými, čímž by jim dávali jakési zdání života
a činili je nezávislými na pozitivním stavu, pak bylo nejdříve nutné vypořádat se s
maskulinitou a femininitou a jejich sjednocením, jednotností, integrací a absolutní
rovností. Aby to vykonali, bylo nejprve nutné objevit zvláštní typ metody, která by jim
umožnila zničit stav a kondici femininity a maskulinity, z nichž fungovali a působili
v pozitivním stavu.
Takovou metodu našli v duchovních zákonech souvztažností a v genetickém kódu těch
sentientních entit, které obývaly přírodní dimenzi Mého Stvoření. V procesu
experimentování se svými vlastními fyzickými těly (v tom čase obývali fyzickou
dimenzi a měli takzvaná fyzická těla) a fyzickými těly dalších obyvatel fyzické dimenze
byli schopni objevit ty geny a jejich duchovní protějšky či souvztažnosti, které byly
odpovědny za stav sjednocení, jednotnosti, integrace a zrovnoprávnění maskulinity a
femininity a femininity a maskulinity a jejich simultánní a synchronní funkci v procesu
jejich aktivního vysílání a aktivního přijímání, a jejich aktivního přijímání a aktivního
vysílání.
Jak si pamatuješ, trvalo pseudotvůrcům hodně, hodně dlouho ve vašem pojetí času, než
byli schopni přijít s řešením, které by je přivedlo k dosažení tohoto nejtěžšího cíle.
Pomocí různých kombinací, štěpení, pitvání a rekombinací těch či oněch genů a všech
jejich duchovních korespondencí byli nakonec s to najít nejvhodnější kombinaci,
vedoucí k vytvoření životní formy, ve které se plně zachovávaly pseudoprincipy
rozdělení, nejednotnosti, separace, izolace, nerovnosti, pasivity, podřízenosti a
podobných charakteristik, jaké se nenacházely v žádných aspektech života
v pozitivním stavu. Uvedením těchto podmínek do aktivní modality se pseudoživot
negativního stavu vydal na svou cestu demonstrace a ilustrace života, postaveného a
zakořeněného v nějakých jiných principech, než jsou pravé principy pozitivního stavu.
Takto došlo k vytvoření negativního stavu. Tuto krátkou diskusi můžeme považovat za
lekci z geneze negativního stavu a všech forem jeho pseudoživota. A nyní můžeme tuto
filosofickou odbočku uzavřít a začít se věnovat záležitosti Mého proměnění, které máš
na mysli, Petře.
Peter: Děkuji Ti mnohokrát za tuto krásnou a poučnou filosofickou rozpravu. Velice se
mi líbila. Událost Tvého proměnění je zaznamenána ve třech Evangeliích. Je to u
Matouše 17:1-9; u Marka 9:2-8; a u Lukáše 9:28-36. Do které verze by ses chtěl pustit?
Pán Ježíš Kristus: I když jsou v chronologii těchto verzí určité malé rozdílnosti,
všechny odrážejí fakt Mého proměnění. Avšak nejvíce vyčerpávající a nejpřesnější
popis této události byl zaznamenán v Evangeliu Lukášově. Z toho důvodu si vezměme
Lukášovu verzi, počínaje prvním až po poslední verš.
Verš 28. I přišlo k tomu, že asi osm dní po této rozmluvě (u Matouše a Marka je to po
šesti dnech) vzal Ježíš se Sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se modlil.
Zde vidíte výše zmíněné nesrovnalosti v chronologii. Matouš a Marek hovoří o šesti
dnech, zatímco Lukáš naznačuje, že se to stalo po osmi dnech. Číslo šest v této
konkrétní konotaci znamená to, co je před úplností určitých důležitých duchovních
stavů. Jak si pamatuješ z první kapitoly knihy Genesis v bibli, takzvané stvoření bylo
dokončeno šestého dne, po kterém přišel stav odpočinku, čili stav završení jednoho
tvořivého úsilí před začátkem dalšího tvořivého úsilí. takže v tomto smyslu ‚šest‘
znamená - předtím, před chvílí, než mohla být ustanovena plnost a kompletnost života
pozitivního stavu, což je zde naznačeno sedmým dnem neboli dnem odpočinku. ‚Sedm‘
znamená plnost a kompletnost života pozitivního stavu, což se odráží v Mém výroku,
zaznamenaném v Apokalypse „Dokonáno jest!“ (Zjevení 21:6). Na druhé straně
znamená ‚osm‘, že se něco stalo po završení této fáze. V této příslušné konotaci slova
‚asi osm dní po‘ znamenají poté, co byl vytvořen velmi důležitý předpoklad ve všech
zúčastněných dimenzích a jejich světech, což Mi umožnilo přikročit k aktu Mé
transfigurace. To, že jsem s sebou vzal Petra, Jana a Jakuba, znamená fakt, že jakýkoliv
taková akt může být iniciován jen z pozice integrace, sjednocení a jednoty všech
principů Lásky a Dobra (Jan), Moudrosti a Pravdy (Petr) a Pozitivních Skutků a Víry
(Jakub). Jen z této pozice lze zažít Mou Pravou Přirozenost. To, že jsem je vzal na
vysokou horu (Matouš a Marek zaznamenali slovo ‚vysoký‘, zatímco Lukáš slovo
‚vysoký‘ vynechává), znamená, že jsem je vzal do samotného jádra pozitivního stavu,
zde označeného slovem ‚hora‘. V blízkosti všeho ostatního je hora vždy vysoká. Takže
toto slovo samo o sobě znamená jeho velikou výšku. Označuje to fakt, že Můj pozitivní
stav je nade všechny a nade všechno. To, že jsem se tam šel modlit, znamená Můj stav
meditace a přesunu z typického lidského stavu zevnějšnosti do pravého duchovního
stavu niternosti (modlitba). Jen v tomto stavu lze rozlišit a pochopit cokoliv
duchovního a pravdivého. Žádný jiný stav nevede k žádnému takovému vnímání a
chápání.
Verš 29: A jak se modlil, vzhled Jeho tváře se změnil a Jeho oděv zbělel a třpytil se. Během
přesunutí se do niterností a během uvádění stavu integrace všech aspektů Mé
Přirozenosti (proces modlení) se manifestuje Má Pravá a Ryzí Přirozenost, spočívající
ve Stavu Mé Absolutní Nevinnosti a v Mé Absolutní Pozitivnosti, osvobozená od
jakékoliv kontaminace, znečištění a otrávení čímkoliv z negativního stavu a
z negativních aspektů lidské přirozenosti (vzhled Mé tváře se změnil a Můj oděv zbělel
a třpytil se).
Verš 30-31: Tu pak rozmlouvali s Ním dva muži, kdož byli Mojžíš a Eliáš, kteří se zjevili
ve slávě, a hovořili o Jeho úmrtí, které se chystal podstoupit v Jeruzalémě. Rozprávění se
dvěma muži znamená vyjadřování všech věcí z pozice správného chápání všeho;
z pozice zákonného uspořádání všech aspektů jak pozitivního, tak i negativního, za
účelem uskutečnění jednoho z nejdůležitějších kroků v procesu spásy všech
z negativního stavu a vybudování pevného základu, na kterém bude možné eliminovat
negativní stav. Mojžíš reprezentoval všechny zákony a principy, které nemohl naplnit
nikdo na planetě Nula či v negativním stavu. Všechny tyto zákony nejenže nebyly
naplněny, ale byly zcela přestoupeny a porušeny. Eliáš reprezentoval naplnění všech
proroctví ohledně způsobů, jakými by se všechny tyto věci mohly uskutečnit a nastolit.
Z té pozice jsme my tři diskutovali o všech aspektech Mého Božského Údělu a o tom, že
neexistovaly žádné jiné možnosti dosažení Mých cílů než jedině zažitím smrti Mého
fyzického těla ukřižováním a vstoupením do všech pekel vůbec a pekel pseudotvůrců
zvláště, jakožto i uvězněním pseudotvůrců na dlouhé časové období. Také jsme
probírali následek všech těchto událostí a jak to přispěje k úplné eliminaci negativního
stavu a k aktivaci plnosti a kompletnosti života pozitivního stavu. To, že se Mojžíš a
Eliáš zjevili ve své slávě, znamená, že byli ve stavu své pravé přirozenosti - bez
jakýchkoliv známek čehokoliv typicky lidského v negativních aspektech lidské
přirozenosti. ‚Být ve své slávě‘ znamená být úplně osvobozen a nezávislý na čemkoliv
špatném, nepravdivém a negativním, a tedy být ve své pravé přirozenosti.
Verš 32: Ale Petra a ty, kteří byli s ním, přemohl spánek; a když se probrali, viděli Jeho
slávu a ty dva muže, kteří stáli s Ním. Být přemožen spánkem znamená být v hlubokém
hypnotickém transu (v plenárním stavu). Jen v takovém stavu mohli přesáhnout svá
lidská omezení a zevnější zásah donucení a probudit se do stavu vyššího uvědomění a
schopnosti vidět věci v jejich pravé esenci a substanci. Být v hlubokém spánku a
probrat se z toho stavu neznamená doslovně se probrat, ale transcendovat do stavu,
jaký je nad a mimo spánek. Ve tvých profesionálních kruzích, Petře, to bylo známé jako
plenární stav hypnózy. V tomto konkrétním případě byli tedy Petr, Jan a Jakub uvedeni
do nejhlubšího stavu svého nitra, ze kterého byli vzbuzeni do plenárního stavu, stavu,
který integruje všechno, z čeho sestávali v celistvosti svých jedinečných osobností a
individualit. Jen v takovém stavu mohli rozeznat Mou Pravou Přirozenost a pravou
přirozenost těch, kteří byli se Mnou přítomni (Mojžíš a Eliáš), označovanou zde jako
jejich sláva.
Verš 33: A stalo se, jak od Něho odcházeli, že Petr řekl Ježíšovi: „Mistře, je nám zde dobře;
udělejme tři svatostánky; jeden pro Tebe, jeden pro Mojžíše a jeden pro Eliáše“, nevěda,
co mluví. Proces odcházení těch dvou ode Mne byl pro Petra a pro další dva procesem
návratu do jejich předešlého zevnějšího lidského rozpoložení. V tomto rozpoložení byli
zmateni a nevěděli, co se děje, kromě toho, že jaksi cítili, že tento stav byl nejkrásnější
a nejvíce žádoucí stav bytí, ve kterém by chtěli být navždy. Proto z pozice pravdy té
záležitosti, zde reprezentované Petrem, chce Petr navodit situaci, která by jim
umožnila zůstat v tom stavu donekonečna, aniž by vůbec něco vědomě věděl, co si
přeje či po čem touží. Je to ten přechodný stav, ve kterém se odehrála ta další událost,
která je vylíčena ve verších 34-36.
Verš 34-36: Zatímco toto hovořil, přišel oblak a zastínil je; a když se ocitli v oblaku,
zmocnila se jich bázeň. Pak z oblaku vyšel hlas říkající: „Toto je Můj milovaný Syn.
Poslouchejte Ho.“ A když hlas ustal, Ježíš se nacházel sám. Protože teď, jak Petr
promlouval, byli v přechodné fázi, jdoucí ze stavu sjednocené niternosti do svého
typického a obvyklého vnějšího lidského stavu, a v této fázi všechno vypadá zmateně,
nehmatatelně, zatemněně a nejasně. Takový zážitek vyvolává pocit bázně. Toto je stav
nevědomosti a záhadnosti, ve kterém není nic jasného. V něm je vnímána separace
mezi něčím, co není možné pochopit a rozlišit samo od sebe a samo o sobě, a něčím, co
je fyzicky skutečné a hmatatelné. Slyšet v tomto stavu hlas znamená mít určité nejasné
povědomí, že se jedná o mnohem víc, než mohou uchopit a pochopit svou lidskou
myslí, a že jde o původní zdroj toho, co mohou uchopit a pochopit. V tomto případě
jsou Mé fyzické aspekty jako lidské bytosti pochopitelné a rozlišitelné. Na straně druhé
s Mým původem tomu tak není. Proto je ten původ vnímán jako hlas Mého Otce, která
Mne uznává jako Svého Milovaného Syna, Kterého mají poslouchat, Jemuž mají
naslouchat a Kterého mají následovat. Duchovní indikace tohoto požadavku -
poslouchat čili následovat Mne - naznačuje fakt, že Já jako Milovaný Syn Toho z Oblaku,
Jsem Jediný, Který vám může poskytnout všechno, co potřebujete ve všech aspektech
vašeho života. A protože neexistuje nikdo jiný, kdo to může udělat, logika tohoto faktu
vás přivádí k závěru, že Já jsem Jediný Pravý Bůh, který se dočasně a prozatím rozhodl
odloučit od své Božské Esence a zkombinovat určité Své prvky s některými lidskými
aspekty, aby se stal typickým lidským tvorem. A toto je jeden aspekt události Mé
transfigurace, který může být nyní odhalen.
Význam této události pro vás a pro tuto dobu je obsažen s důrazem na fakt, že musíte
mít neustále na paměti, jak je důležité vidět věci za scénou, a ne na scéně, a jak je
důležité být ve stavu integrální niternosti s vědomým uvědoměním si toho stavu. Jen
v tomto typu stavu jste schopni rozlišit a pochopit všechny věci v jasnosti jejich esence
a substance bez jakýchkoliv zkreslení a falzifikací, tak typických pro lidskou povahu.
Takovým způsobem se skutečně stanete Mými pravými představiteli. A toto je
všechno, co jsem vám dnes chtěl oznámit. Přeji ti velmi prospěšný den.
Peter: Děkuji Ti mnohokrát za tuto připomínku i za všechno.
Zdroj: http://triangulum.cz/dialog1.html