ŠEDESÁTÝ OSMÝ DIALOG

15. dubna 1999

Peter: Ani dnes nebyly položeny žádné multiverzálně anebo naléhavě důležité otázky. Já také nemám nic, na co bych se zeptal.

Už několik dní myslím na něco, co ve mně osobně vyvolává obavu. Protože ve svém pravém významu není tato obava osobní, ale čistě duchovní, chtěl bych ji předložit, pokud smím, do Tvé laskavé pozornosti. Než to však udělám, dovol abych se zeptal, zda nechceš něco v tomto mlhavém ránu uvést.

Pán Ježíš Kristus: Je skutečně velice mlhavé ráno, Petře. I když je mlha tohoto charakteru na pobřeží Kalifornie v této roční době dosti běžná, v současnosti v určitém smyslu odráží tato mlhavost stav tvé mysli. Týká se to tvých obav, které v podstatě do určité míry zamlžují tvé vnímání záležitosti, na kterou myslíš. Než se však do ní pustíme, skutečně mohu dnes ráno něčím přispět. Využívám toho, že jsi tak milý a dáváš mi příležitost promluvit jako první. Děkuji ti za tvou nabídku.

Dnes ráno mám poněkud dobrou správu a - z hlediska situace v doméně negativního stavu a v lidském životě na planetě Nula - určitou špatnou správu.

Dobrou správou pro pozitivní stav je to, že v klanu pseudotvůrců, kteří patří k jejich nejkonzervativnější větvi, vidíme nějaké pozitivní aktivity. Jak víš, ta větev stála vždy na straně radikálního vědeckého postoje a velmi agresivního přístupu k řešení každého problému, se kterým se setkali. Díky tomuto vědeckému postoji byla jejich povaha vždy emocionálně chladná, nezaujatá a ‚objektivní‘, bez jakéhokoliv osobního tepla, soucitu, lásky, skromnosti a pokory. Ve svém postoji byli vždy nějak arogantní, grandiózní, agresivní, hrdí na své úspěchy a bezohlední k jiným. Pro tento typ povahy tito jednotliví pseudotvůrci ztratili jakýkoliv smysl, dokonce jakýkoliv pocit toho, co to je skutečně milovat a být skutečně milován. Jestliže vezmete v úvahu, že základní předpoklad jejich životního stylu byl odvozen z odmítnutí principů lásky, dobra, pozitivních skutků, soucitu a empatie, potom je jasné, že jakékoliv aspekty těchto principů, zakořeněné v povaze femininity, budou pro ně cizí a nebudou vědět, jak je vyjadřovat neboli prožívat. Po rozdělení nezůstalo v jejich zkušenostní modalitě vůbec nic, co by obsahovalo jakékoliv rysy těchto principů. Jak víš, mohli být jedině takovými, pokud chtěli aktivovat negativní stav a jeho pseudoživot.

Tato situace se ještě stále odráží v některých lidských jazycích, jejichž slovník slovo ‚láska‘ neobsahuje v pravém slova smyslu, takovém, jak ho pojímá a chápe každý v pozitivním stavu. Namísto toho jsou v těch jazycích mnohé náhrady za slovo ‚láska‘ i za to, co skutečně pro ně znamená. Moje Božská Prozřetelnost se však postarala o to, že většina lidských jazyků slovo ‚láska‘ obsahuje, i když jeho význam ne vždy odpovídá tomu, co znamená a označuje ve svém pravém smyslu a jak je vnímána, pojímána a manifestována v životě pozitivního stavu.

Zde diskutované větvi pseudotvůrců byla svěřena povinnost najít efektivní náhrady za lásku a všechny její principy.

Pokud by takové náhrady nebylo možné najít a nastolit, pak by museli přijít s takovou interpretací toho, co láska skutečně znamená a jak by měla být manifestována, pociťována a vyjadřována, jen aby pojetí jejich chápání lásky nemělo nic společného s tím, co pravá láska znamená a čím skutečně je.

V negativním stavu a ve větší části lidského života v podstatě pojem láska a to, jak se chápe a vyjadřuje, velmi často nemá se skutečnou láskou nic společného. Můžeme ji nazývat pseudoláskou.

Problémem, kterému pseudotvůrci čelili během svého úsilí vynalézt a aktivovat negativní stav, bylo to, že aby uspěli ve svém úsilí, potřebovali přijít s něčím, co by se dostatečně podobalo pravé lásce, a přece by nemělo nic z povahy té lásky.

Důvodem této potřeby je fakt, že jakýkoliv život vůbec může být vynalezen a ustanoven jen na principech lásky. Láska je samotným základem jakéhokoliv života. Je jeho esencí, tak jako je moudrost jeho substancí. Takže aby nastolili život negativního stavu, bylo potřebné vynalézt a uvést do pohybu nějaký druh falešné náhrady pravé lásky. Toto byl nanejvýš těžký úkol a přijít s něčím takovým trvalo mnoho tisíciletí. Pro vás by nebylo možné ani vzdáleně pochopit, jak to všechno pseudotvůrci uskutečnili.

Při vědecké analýze pojmu láska i toho, co obsahuje a jak je vyjadřována a zaměřena, přišli pseudotvůrci s něčím, co nikdy v jsoucnu a bytí nebylo a co nikdo nikdy ve svém osobním životě nezažil.

Jestliže byla pravá láska založena na sdílení s ostatními, s co největším ohledem na druhé, jestliže směřovala z nitra ven a vždy nejdříve k ostatním, jestliže byl význam lásky v dávání, přijímání, opětování a chtění dobra, potěšení, radosti a štěstí pro všechny - a ve všech podobných faktorech a charakteristikách - pak bylo potřebné zaujmout opačné směřování té lásky, a to tak, aby byla zaměřena jen na sebe, zvenku na své nitro a na všechno, co může sloužit svému vlastnímu sobeckému blahu, bez jakéhokoliv ohledu na druhé. Jestliže je pravá a skutečná láska bezpodmínečná, protože být takovou je v její povaze, potom v pseudolásce negativního stavu, tak jak ji vynalezli a zavedli původní pseudotvůrci, byla lásky změněna na podmínečnou. Ukládáním své lásce, vlastně pseudolásce, podmínky, účinně anulovali jakýkoliv pozitivní význam pravé a ryzí lásky. Protože však museli začít s původním pojmem lásky, byli schopni přesvědčit pseudoživot negativního stavu, který byl nastolován, že je skutečně a hluboce milován.

Zde je tajemství živototvorného procesu. Aby cokoliv bylo a existovalo, je jedno v jaké formě, tvaru, stavu, kondici či čemkoliv, potřebujete to přesvědčit, že je to milováno. Jinak by neexistovala žádná možnost takový život udržet. Jednoduše řečeno, všechno živé potřebuje být milováno. Pokud to není milováno, nemůže to být ve svém vlastním jsoucnu a bytí účinné a úspěšné, a tedy nemůže to ve svém vlastním životě pokračovat.

Takto byli vědečtí pseudotvůrci schopni dosáhnout svého cíle. Dokázali nově vytvořenému pseudoživotu negativního stavu, že ho milují. Jeho milováním, pečováním a staráním se o něj uspěli v jeho zfunkčnění ve všech jeho početných aspektech. A protože je jakýkoliv život záležitostí nitra, pro to, aby negativní stav milovali, bylo nutné si ho zvnitřnit a zindividualizovat a učinit ho samotným jádrem svých jedinečných individualit.

Logika tohoto uspořádání tkví ve faktu, že pokud učiníte pseudoživot negativního stavu svými vlastními niternostmi, tedy pokud učiníte negativní stav esencí a substancí svého ducha a své duše, jejichž prostřednictvím budou žít a fungovat, pak abyste ho v sobě zachovali, musíte směřovat všechnu tu lásku k sobě samému, a ne k někomu jinému. Takto vešel do své škodlivé plodné zralosti ve všech svých negativních aspektech pojem sebelásky. A takto je udržován a vzkvétá a znásobuje se život negativního stavu.

Rozšířením této sebelásky - života negativního stavu - je láska jen k tomuto světu a k zevnějšnostem. Základním principem sebelásky je mít všechno jen pro sebe. Kvůli tomuto principu musí všechno sloužit jen svým vlastním potřebám, bez jakéhokoliv ohledu na někoho jiného, anebo na něco jiné. Aby se tomuto principu vyhovělo a aby se vyloučil každý ze sféry sdílení s kýmkoliv či čímkoliv, měla podstatná část té sebelásky potřebu ovládat a kontrolovat. Pokud miluji jen sebe, pak každý a všechno tam venku mne musí milovat, respektovat, sloužit mi, starat se o mne a uctívat mne. Jsou zde jen pro mne a já jsem tady pro sebe sama. Budu je milovat, jen pokud budu mít nad nimi totální kontrolu a plnou moc. Proto je budu milovat výhradně kvůli sobě samému, a ne kvůli nim samým.

Takto došla svého škodlivého uskutečnění podmínečná láska a stala se láskou k tomuto světu. Tato forma pseudolásky je založena na předpokladu, že všechno tam venku je mým rozšířením a procesem, jehož účelem je sloužit mi a být pod mou kontrolou a plnou mocí. Pokud by tam venku nemělo nic existovat, nebyl bych schopen naplnit potřeby kontroly, moci a nadvlády své sebelásky. Přece, nad kým anebo nad čím bych mohl mít moc, kontrolu a nadvládu, kdyby tam venku nic neexistovalo? Takto byla nastolena láska k tomuto světu čili k zevnějšnostem.

Tedy s těmito dvěma faktory v ruce - sebeláskou a láskou k tomuto světu - byli pseudotvůrci schopni podvodem přesvědčit nově založený životní styl negativního stavu a všech jeho obyvatel, za prvé, že jsou milováni, a za druhé, že jejich život je jediný možný, jaký má nějaký význam, účel a realitu. A aby vytvořili nějaké zdání, že je to láska skutečná, vynalezli pojem ‚manželství‘, který jim poskytoval jakousi představu sdílení.

Podívej se však, za jakých podmínek byla taková pseudosjednocení zavedena. Jsou založena na vlastní exkluzivitě, majetnictví, zotročování, vzájemné závislosti, uzavřené smyčce, žárlivosti a na podobných negativních charakteristických rysech, které se neživí ničím a nikým jiným než vlastní sebeláskou a láskou k tomuto světu, a tak se to zvěčňuje donekonečna. S takovými charakteristickými rysy má život negativního stavu nadále pevnou půdu pod nohama. V současnosti však pod vlivem studovaných důsledků, výsledků a následků tohoto pseudoživota začíná být pseudotvůrcům, jejich nejkonzervativnějšímu křídlu, jasné, že je takový život jakousi samou sebe se napájející smyčkou, která nevede nikam. A nejenže nevede nikam, ale produkuje přesný opak toho, co chtěli pseudotvůrci dokázat a dosáhnout.

Zatímco dvě další frakce neboli větve pseudotvůrců si před nějakým časem tento fakt uvědomily, a proto se rozhodly vstoupit do zvláštního oddělení Nové školy za účelem své konverze do pozitivního stavu, třetí větev si nyní jen začíná uvědomovat marnost svého úsilí a experimentování. Proto vidíme docela první členy tohoto klanu přicházet na naši stranu a vstupovat do Nové školy za účelem konverze do pozitivního stavu. Toto je dobrá správa pro pozitivní stav, o čemž jsme hovořili na začátku tohoto dialogu.

Jako důsledek a následek jejich moudrého rozhodnutí se Ludmila setkala poprvé s pseudotvůrcem z toho klanu, který ji byl přidělen, aby se naučil, o co všechno v pravé lásce jde a jak se to týká femininního principu. Protože se zde jedná o lásku, dobro, sdílení a pozitivní skutky kvůli principu, bez jakéhokoliv dalšího negativního, sobeckého významu, a protože mají povahu femininní, jsou ti pseudotvůrci ze zmíněné nejkonzervativnější větve přiděleni vám, Mé dámy, které jste spojeny s Mým Novým zjevením. Kromě těch ostatních pseudotvůrců mají tito velmi zvláštní a silnou potřebu dozvědět se o lásce, sdílení, dávání, laskavosti, soucitu a empatii, tedy o femininitě a všech jejích atributech, charakteristických rysech a manifestacích. Jen vy, dámy, jim můžete a smíte tento zážitek poskytnout. Při setkání s tímto jednotlivým pseudotvůrcem si Ludmila správně povšimla nápadného rozdílu mezi ním a druhými, kteří jsou jí z ostatních dvou větví přiděleni. Tento pseudotvůrce měl kolem sebe atmosféru arogance, hrubosti, odstupu, lhostejnosti a chladu. Avšak díky spolupráci s Ludmilou se rychle učí novým způsobům navazování vztahů, které mu Ludmila poskytuje. A toto je způsob, jakým k vám budou přicházet za stejným účelem všichni ostatní z té větve. Protože je to učebním procesem nejen pro tuto větev, ale pro všechny pseudotvůrce, kdokoliv z vás, kdo je a bude s nimi zaangažován, je a stane se integrální součástí akademického sboru, který vede zmíněné zvláštní oddělení Nové školy. Toto je velmi vznešený a životně důležitý úkol pro vás všechny, kteří souhlasili s účastí na tomto procesu.

Takže toto je dobrá správa. Z pozice negativního stavu je to, samozřejmě, špatná správa.

Dalšími aspekty špatné správy pro lidi a všechny ostatní v negativním stavu je to, že jak více a více pseudotvůrců konvertuje do pozitivního stavu prostřednictvím Nové školy, renegáti a všichni jejich poskoci se stávají méně a méně zvládnutelnými, horšími a horšími, nemilosrdnějšími a odhodlanějšími udržet si svoji kontrolu, moc a nadvládu.

V důsledku jejich negativního a zlého úsilí se život na této planetě stane komplikovanějším, chaotičtějším, nesnesitelnějším, horším, negativnějším, nepředvídatelnějším a netolerantnějším. Toto všechno jsou znamení, že negativní stav je v konečné fázi svého vítězství na vaší planetě.

Samozřejmě, při pohlížení na tuto špatnou správu, z perspektivy pozitivního stavu je to pro každého v něm zpráva dobrá, protože to urychluje čas, kdy bude negativní stav se všemi svými ukrutnostmi a ohavnostmi navěky eliminován a uskuteční se nanejvýš očekávaný život pozitivního stavu ve své plnosti a kompletnosti.

A toto je všechno, Petře, čím jsem chtěl dnes přispět. Nyní můžeš mluvit o svých starostech. Vím, jaké jsou a jak se přihodily, bylo by však dobré, kdybys je vyjádřil vlastními slovy.

Peter: Děkuji Ti mnohokrát za Tvůj příspěvek a osvětlení. A skutečně oceňuji, že máš trpělivost s mými bláhovými obavami. Jak dobře víš, týkají se doslovného významu Bible, zejména Tvých vlastních doslovných výroků, zaznamenaných ve čtyřech Evangeliích (Matouše, Marka, Lukáše a Jana), jakož i v Apokalypse. Velmi dobře si uvědomuji, že ve všech knihách Tvého Nového zjevení bylo řečeno a vysvětleno mnoho, proč byl použit tak negativní jazyk a proč bylo nutné hovořit takovým způsobem, jakým jsi hovořil. Zdá se mi však, že jsem nebyl zcela úspěšný ve zbavování se pocitů, že je něco v nepořádku v tom, jak všechno chápu a jak to oznamuji ostatním i sobě samému. Jak víš, byl jsem vychován ve velmi konzervativním, evangelickém, baptistickém prostředí. V tom prostředí jsem byl takříkajíc odkojen mateřským mlékem v tom smyslu, že co je napsáno v Bibli, má v jejím úplném doslovném smyslu věčnou, nezměnitelnou a neměnnou platnost, a že každý, kdo vysloví něco, co je v rozporu s tímto faktem, páchá neodpustitelný hřích a zaslouží si věčný trest v nejhlubším z nejhlubších pekel.

Tato situace obsahuje dva problémy. Za prvé, jak víš, ve svém bláhovém mládí jsem kázal přesně tytéž věci ve všech baptistických kostelech v místech svého narození. Jsem tedy vinen stejným duchovním zločinem. A za druhé, a to je nejdůležitější, všechno, co je nám oznamováno ve Tvém Novém zjevení, je v totálním a úplném rozporu se vším, či téměř se vším, co je obsaženo v křesťanské bibli, anebo ve všech ostatních takzvaných svatých knihách.

Kdybych byl následovníkem islámu, pak by fanatici pravděpodobně uzavřeli kontrakt na milion dolarů na můj život, jak to udělali autorovi Satanských veršů. Samozřejmě, křesťanští fanatici by mi pravděpodobně udělali totéž, co udělali lékařům, provádějícím potraty. Jsem překvapen, že mě ještě nikdo z nich nezavraždil.

Máš nějaké komentáře ohledně těchto mých starostí? Ne že bych se obával, že mne zavraždí. Nebyl bych první a pravděpodobně ani poslední; víc se však obávám toho, že až přijdu do duchovního světa, budu čelit tomuto strašnému dilematu a že se ocitnu v pozici věčného trestu za všechno, co jsem udělal a co jsem doposud přenášel Tvým Jménem. Byl to ale dlouhý proslov. Promiň mi, prosím.

Pán Ježíš Kristus: Rád ti promíjím. Dokonale chápu tvoji nepříjemnou situaci a pozici, Petře.

Jak si vzpomínáš, minulou noc jsi měl během spánku velmi tíživé a rušivé sny, ve kterých ses ocitl v situaci, ve které se neustále ukrýváš a vyhýbáš se nějakému nejasnému, neidentifikovatelnému nebezpečí. Nemohl jsi přijít na kloub tomu, co bylo to, před čím ses schovával a čemu ses vyhýbal. Ty sny odrážely tvé pocity úzkosti a obavy ohledně této záležitosti.

Ano, hodně bylo vysloveno a zjeveno v Mém Novém zjevení o tom, proč bylo nutné, abych Já promlouval, a proč to Moji učedníci zapisovali obvyklým způsobem té doby, a jakým to bylo zaznamenáno v Bibli. Pro klid tvé duše si znovu zopakujeme některé aspekty tohoto úzkost vyvolávajícího ‚proč‘.

Vezmi v úvahu kvalitu, stav, povahu a rozpoložení té doby v porovnání s nynější dobou a s různými dobami v historii lidstva na planetě Nula, a nejen v historii celé zóny vymístění, ale také v historii celého pozitivního stavu, jakož - což je nejdůležitější - v historii Mého Vlastního působení, manifestace a tvořivých snah.

Předpokládejme na okamžik, že všechno, co bylo napsáno v Bibli a v ostatních takzvaných knihách, má absolutní, věčnou, nezměnitelnou, neměnnou a nemodifikovatelnou platnost, za kterou a nad kterou již nic víc nemohlo, anebo nemůže být zažito nebo vysvětleno či zjeveno.

Pokud by tato situace měla být pravdivou, co by se stalo? Každý, nacházející se kdekoliv a přicházející odkudkoliv, by byl navěky uvězněn a zůstal by ve stejné kondici, stavu, situaci a procesu, v jakém byl v okamžiku takových výroků a zjevení. Žádný pokrok, žádný vývoj, žádné změny a vůbec nic by nebylo vůbec možné či uskutečnitelné. (Jsem si vědom toho, že anglická gramatika netoleruje dva zápory, v tomto případě ‚vůbec nic‘. Kvůli zdůraznění to však chci nechat tak, jak to je). Avšak jak víš, nic není takové, jaké to bylo v té době, či v době Swedenborga, anebo v jakékoliv jiné době, anebo jaké je to v současnosti, či jaké to bude v budoucnosti.

Vezmeš-li v úvahu povahu každé jednotlivé doby, pak zjistíš, že můžeš fungovat, můžeš hovořit o věcech a můžeš zjevovat věci jen z pozice povahy a požadavků každé příslušné doby.

Během Mé inkarnace na planetu Nula byla situace v jsoucnu a bytí a v pseudojsoucnu a pseudobytí taková, že za jejich tehdejšího duchovního vývoje a pokroku, respektive regrese v negativním stavu, v té době existujících, žádný jiný způsob oznamování duchovních anebo jakýchkoliv jiných idejí nejenže nebyl k dispozici, ale nebyl ani představitelný či potřebný. Nikdo by žádnému jinému jazyku neporozuměl. Není nutné zacházet do žádných jiných aspektů této záležitosti, protože byly obšírně prodiskutovány při několika příležitostech v předcházejících částech Mého Nového zjevení.

Zde bych chtěl zas a znovu zdůraznit, že díky lidské povaze a díky povaze každého v negativním stavu se projevila tendence vnímat všechno ve stagnujícím, nezměnitelném a neměnném stavu. Nezapomínej, prosím, že všechna ta slova zaznamenaná Mými učedníky, jsem vyslovil Já. Pokud něco vyslovím Já, lidé to vnímají jako něco, co má věčnou platnost, protože Já jsem přece věčně stejný a neměnitelný. Proto musí mít Má slova stejný význam a nemohou být nikdy změněna stejným způsobem, jakým jsem Já neschopen změnit se ve Své Přirozenosti, ani změnit Své Mínění. Jak z tohoto příkladu vidíš, problém není v tom, co jsem v té době řekl, ale v tom, jak je pojímána, chápána a vykreslována Má Přirozenost.

Úplně falešné a zkreslené vnímání, chápání a přijímání Mé Přirozenosti anebo toho, Kdo skutečně jsem, vede ke zkreslením, falzifikacím, nepochopení a dezinterpretaci všeho, co jsem vyslovil či zjevil a co bylo vysloveno a zjeveno Mým Jménem. Zjevným rozporem v této situaci je to, že jestliže je Bůh - Já - považován za jediného Stvořitele, který dává popud jakémukoliv pokroku, evoluci, revoluci, změně či čemukoliv, jestliže se Já v absolutním smyslu vůbec neměním čili nevyvíjím, jak se potom může vůbec něco takového stát? Má nějaký smysl uvažovat o věcech z jiného hlediska? Přemýšlej o tom, Petře, a uvidíš krásnou logiku v potřebě přijít vždy s něčím novým a zanechat za sebou všechno to, co bylo nové a správné tehdy, anebo v každé jednotlivé době, ale co je nyní staré a vyčerpané, neboť to dosloužilo svému účelu a splnilo své potřeby, co by však bylo zcela nevhodné, regresivní a destruktivní v každé nové a odlišné době. Nyní tě nechám jít, abys o tom mohl meditovat. Přeji ti příjemný den při meditaci po zbytek dnešního dne.

Peter: Děkuji Ti mnohokrát za všechno, co jsi nám sdělil, i za Tvé pochopení.

Zdroj: http://triangulum.cz/dialog1.html

ÚVOD | DUCHOVNO | KONTAKTY | MAPOVÁNÍ STRÁNKY | ZPĚT