PADESÁTÝ DRUHÝ DIALOG

5. března 1999

Peter: Jako dosti zajímavé bych Ti dnes rád předložil pro Tvé uvážení dvě otázky. O jedné jsem už delší dobu přemýšlel, ale teprve včera, kdy jsem dostal e-mail od pana Beneše, který klade velmi podobnou otázku, mi bylo jasné, že bych ji měl předložit Tobě. druhá otázka, kterou již delší dobu kladla Heather z Rochesteru ze státu Minnesota, má zcela opačný charakter, ačkoliv je poněkud spojena s první. Já se dívám na tyto dvě otázky jako na dva extrémy funkce života a smrti. První otázka se vztahuje na záležitost dobrovolného ukončení vlastního života (nikoliv za lékařské asistence, o čemž byla diskuse dříve) a zda k takovému dobrovolnému ukončení dochází, nebo je-li možné, v pozitivním stavu, jakožto i v negativním stavu podobným způsobem, jak je tomu někdy v lidském životě na planetě Nula. Otázka Heather se vztahuje na záležitost transplantace orgánů za účelem zachování lidského života nebo aby se v něm pokračovalo dodatečnou dobu. Obě věci se týkají svobodné vůle a svobody volby buď ukončit vlastní život, nebo v něm pokračovat. Jestliže jeden je ‚odsouzen‘, tak říkajíc, k věčnému životu, má pak právo a výsadu skoncovat s tím životem navždy a navěky? Jinými slovy, může si kdokoliv zvolit nebýt a neexistovat v absolutním smyslu poté, co souhlasil vejít do svého individuálního a osobního života?

Pán Ježíš Kristus: První otázka o možnosti zvolit si ukončit vlastní život navěky či nebýt a neexistovat v absolutním smyslu poté, co byl dán souhlas vejít do vlastního života, obecně vyvěrá z nepochopení konceptu samotného života. Jak víte, Já jsem Absolutním Životem v Sobě, Sebou, od Sebe a ze Sebe. Díky tomuto axiomatickému faktoru jakýkoliv život, bez ohledu na to, jakého je druhu, v bodě svého původu smí a může být odvozen pouze ze Mne. Za žádných okolností není možný jiný stav a proces života, stejně jako jeho manifestování a zpřítomnění. Jak víte, dokonce i pseudoživot negativního stavu a lidský život jsou možné jenom díky Mému Absolutnímu Životu. Tato životní energie, jež neustále vyzařuje ze Mne, umožňuje produkování jakýchkoliv jiných odvozenin života, z nichž také byly vyprodukovány pseudoživot a lidský život.

Jak se uskutečňuje individuální, jedinečný, neopakovatelný a personalizovaný život, jaký se zračí v každé sentientní entitě ať pozitivní, či negativní nebo lidské? Jak si vzpomínáte z naší rozpravy ve Čtyřicátém třetím dialogu, v Mém Absolutním Stavu jsou vytvářeny a udržovány všechny ideje jakéhokoliv života, včetně sekundárních idejí, jež by byly produkovány v budoucnosti sentientními entitami, v tomto případě pseudotvůrci, specificky a obzvláště idejí lidských tvorů a jiných bytostí v negativním stavu.

Než se ty ideje posunou ze svého stavu jedinečných idejí do procesu, jímž se uskuteční a ztvární ve vlastním sentientním životě, je nastaveno rozpoložení pro uzavření dohody být a existovat na věčnost. Tato dohoda se vykoná na jednom důležitém základu či předpokladu. Případné sentientní entitě, ve formě zvláštních idejí, je v rozpoložení bez času, prostoru a místa ukázán do veškerých možných podrobností veškerý jedinečný a zvláštní obsah jejího budoucího života, který má trvat navěky.

Takže každá taková sentientní entita ví přesně, čemu bude čelit a jaký význam její život bude mít. V průběhu tohoto zobrazení stojí sentientní entita před svou konečnou volbou stát se, nebo se nestát, být, či nebýt, existovat, či neexistovat svým vlastním individualizovaným, zosobněným jsoucnem a bytím.

Jakmile je volba učiněna pro jsoucno a bytí, pak se činí s pochopením a přijetím všech podmínek, za jakých takový věčný život vchází do svého věčného uskutečňování se. Jinými slovy, případná sentientní entita souhlasí být a existovat na věčnost, aniž by si jakkoli přála upustit od svého jedinečného života. pokud původní idea této případné sentientní entity nesouhlasí s těmito ukázanými podmínkami, pak se nepostupuje ke svému stávání se svým vlastním, individualizovaným a personalizovaným sentientním životem. Takže v tomto ohledu je zcela nemyslitelné, aby jakýkoli sentientní život měl představu či přání ukončit svůj život v absolutním smyslu.

Nicméně zde jde ještě o něco jiného. protože jakýkoliv sentientní život ve svém jedinečném uskupení je možný buď díky přímému nadělení ode Mne ve formě zvláštního prvku vzatého z Mé Absolutní Přirozenosti a umístěného do relativního rozpoložení, anebo z derivátů Mých Energií Životní Síly, použitých pro produkci pseudoživota a lidského života, v absolutním smyslu je to Můj Život bez ohledu na to, jak se na to díváte. Tím, že je to Můj Život, Já jsem přítomen v tom životě, ať je v jakékoli formě, tvaru, stavu, procesu nebo rozpoložení. Kvůli této Mé přítomnosti v každém nemohou takové myšlenky, jako je ukončení vlastního života v absolutním smyslu, nikomu přijít na mysl. Bylo by to, jako bych Já učinil rozhodnutí nadobro a navždy ukončit Svůj Absolutní Život. Umíš si představit ty důsledky, výsledky a následky, kdyby bylo možné takový scénář uskutečnit? V takovém případě by nadobro a navždy přestalo být a existovat i celé Stvoření se všemi svými dimenzemi a multivesmírem i se všemi jejich příslušnými sentientními entitami. A protože dokonce i pseudoživot negativního stavu a lidský život žijí a jsou naživu a jsou možné jen dle Mého Absolutního Života, také by navěky zahynuly.

Protože jsem Absolutní a Můj Absolutní Život je zakotven v Mém Absolutním ‚JÁ JSEM‘ a protože Já vždy Jsem, podle definice a logiky této Absolutnosti je pro Mne nemožné nebýt a neexistovat. Zároveň podle logiky tohoto uspořádání a rozpoložení není pro žádnou sentientní entitu, která obsahuje Můj život a jež ním žije a je na živu, možné nebýt a neexistovat. Faktorem této vzájemné souvislosti je zhola nemožné, aby nějaká sentientní entita měla ve své mysli nějakou ideu anebo i jen přání nadobro a navždy ukončit svůj život. Životní síla v každé sentientní entitě je taková, že již samou svou povahou nevytváří nic jiného než neustálou absolutní touhu nadobro a navždy jakkoli být a existovat. Jednoduše řečeno, žádná jiná touha, přání anebo tendence jí navěky ani nemohou nebo neumí přijít na mysl. To jsou podmínky jsoucna a bytí sentientního života.

V této záležitosti je tu ještě něco dalšího. Vaše otázka, Petře a Josefe, pochází z pozice vašeho lidského života. Struktura a dynamika typického lidského života je taková, že smí a umí produkovat takové stavy, jako je nuda, bída, utrpení, pocit marnosti, nesmyslnosti a podobné nepříznivé stavy a pochody. Jestliže má někdo takovýto druh zážitku, může to v jeho mysli vytvořit touhu takový život ukončit. Avšak, jak víte, ukončením tohoto typu života nekončí jedinečnost toho života jako takového. Na základě volby může být ukončena jen jeho lidská část, ale ne část pravého života, která je v lidském životě obsažena. Nezapomínejte, že pravý život, obsažený v lidském životě, činí lidský život vůbec možným. Protože část pravého života v životě lidském pramení z Mého Absolutního Života, podrobuje se stejným podmínkám i situaci, jako jakýkoliv jiný sentientní život, popsaný výše uvedeným způsobem.

Vaším problémem v tomto ohledu je, že nemáte absolutně žádné ponětí o tom, jak je strukturován život v pozitivním stavu a na jakých druzích podmínek je založen. Pokud vůbec máte nějaké představy o tom, jaký je život pozitivního stavu, pak jsou zcela nesprávné a ani zdaleka se nepřibližují realitě toho života. Protože žádné spolehlivé anebo pravdivé poznatky o obsahu a způsobu života v pozitivním stavu nemáte, jevíte tendenci do něho promítat tytéž stavy, procesy a podmínky, které jsou vlastní vašemu lidskému životu. Tedy jen z pozice vašeho lidského života vám taková otázka o možnosti ukončit svůj život může vůbec přijít na mysl. Nikdo v pozitivním stavu nikdy nechtěl anebo by nechtěl takové myšlenky, přání nebo tužby uplatňovat. Všichni přece dle své vlastní svobodné vůle a volby souhlasili s tím, že je navěky mít nebudou. Jinak by nikdy nevešli ve své vlastní jedinečné, zosobněné a individualizované jsoucno a bytí.

Nepřítomnost jakýchkoliv zkušenostních anebo teoretických poznatků o pravé struktuře a dynamice života pozitivního stavu byla ve vaší mysli vytvořena záměrně, abyste neukončili svou dohodu účastnit se lidského života. V podstatě to bylo to, jak vám to bylo ukázáno předtím v těchto Dialozích, pro vaši vlastní ochranu. Pokud byste měli vědět, jaký je život v pozitivním stavu nebo čím vůbec je, nebyli byste schopni splnit své poslání na planetě Nula a vykonat svou důležitou práci pro Mne během svého pobytu tam. Je pro vás o mnoho snazší lidský život vydržet, jestliže takové poznatky nemáte. Jinak by se váš lidský život stal natolik nesnesitelným a netolerovatelným, že byste skutečně měli tendenci ho ukončit. V tom případě byste ve svém poslání bídně selhali.

Protože nemáte žádné hmatatelné anebo realistické srovnání mezi vaším lidským životem a jakýmkoliv jiným typem života, váš lidský život se prozatím stává jedinou realitou, která vám dává - přinejmenším do určité míry - nějaký smysl. Tak jste schopni ochotněji přijmout cokoli, co se odehrává během vaší účasti ve vašem lidském životě. Ve chvíli, kdy vám bylo poskytnuto Mé Nové zjevení, byla vám všechna tato fakta zpřístupněna, takže nyní víte, v čem celý lidský život i negativní stav spočívá. Pro svou vlastní ochranu a kvůli úspěšnému završení svého poslání si však na své lidské vědomé úrovni povahu, strukturu a dynamičnost života pozitivního stavu ještě stále neuvědomujete. Jen na své niterné, duchovní úrovni jako Moji praví představitelé jste schopni ji rozeznat. Avšak prozatím, dokud vaše poslání není zvršeno, se toto poznání do vaší lidské vědomé mysli nedostane. Jde o uvědomění si, že přirozenost pozitivního stavu je taková, že poskytuje všem svým obyvatelům nekonečně vzrušující, produktivní, tvůrčí a inovační možnosti pro jejich rozvoj a vývoj, což jim dává neustálé podněty navěky pokračovat ve svých životech. Pročež například nemohou zažít pocity vyčerpanosti, nudy, marnosti, únavy, nečinnosti, nesmyslnosti a podobné pocity, tak jasně viditelné a zřetelné v lidském životě, které by je vedli k závěru, že jejich život nemá žádný smysl a žádný význam, a proto by měl být ukončen.

Dokud nebylo negativnímu stavu a lidskému životu dovoleno vejít ve své pseudojsoucno a pseudobytí, nebylo dovoleno mít takové myšlenky, pocity, přání a tužby. Existuje zřejmý důvod, proč bylo dovoleno, aby se vynořily v lidském životě zvlášť a v negativním stavu obecně. Takové stavy odrážejí iluzorní a neskutečné podmínky, na kterých je založen a zřízen jejich život. Pokud žijete v iluzi života, pokud nemáte žádnou zkušenost ohledně povahy pravého života a o čem všem ten život vlastně je, v takovém rozpoložení je myslitelné vytvořit ideu ukončení toho typu pseudoživota. Podívejte se však na to takhle. Co ve skutečnosti toužíte ukončit? Pravý život? Nikterak! To, co toužíte ukončit, je iluzorní, neskutečný život.

Tužba ukončit iluzorní život odráží dočasnost jeho kondice. Umíte si představit scénář, ve kterém by měl lidský život i pseudoživot negativního stavu stejné podmínky a uspořádání jako pravý život? Nikdo by nechtěl takový život ukončit. V tom případě by negativní stav nemohl být nikdy eliminován, protože by bylo rozhodnuto, aby byl a existoval navěky. V tom případě by se tedy nemohla nikdy uskutečnit ani plnost života pozitivního stavu.

Pamatujete se na podmínky, za jakých bylo dovoleno, aby negativní stav vešel do svého vlastního pseudojsoucna a pseudobytí? Podmínkami bylo na přechodné a dočasné bázi ilustrovat jiný typ života, odlišný od života pramenícího ze Mne. Toto byla závazná dohoda mezi námi všemi. Na základě této závazné dohody si ti z vás, kteří dobrovolně souhlasili, že se zúčastní toho života, nepamatují, že byla taková dohoda uzavřena, anebo že jste ji uzavřeli na základě své vlastní svobodné vůle a volby. Kvůli pomíjivosti a dočasnosti života negativního stavu a lidského života byla do mysli každého zúčastněného v tomto životě - také na základě závazné dohody a volby - vložena potřeba jeho ukončení, aby se tak navěky nikdy nemohla stát skutečností žádná představa pokračovat v něm nadobro a navždy.

Jestliže zvážíte logiku tohoto uspořádání a přijmete fakt, že negativní stav a typický lidský život jsou ve skutečnosti iluzí života, a ne životem samým od sebe a samým o sobě, kde pak skončíte? Skončíte u iluze života, a ne u samého života. Můžeš vidět logiku této situace?

Peter: Rozhodně, dává to dokonalý smysl. A co dobrovolná sebevražda?

Pán Ježíš Kristus: Z hlediska duchovního všechny formy sebevraždy, a do určité míry i vraždy, pocházejí z představy o dočasnosti lidského života a pseudojsoucna a pseudobytí negativního stavu. Jestliže lidská mysl obsahuje představu iluze života, ne života skutečného, jestliže ani lidem a ani žádným jiným tvorům v zóně vymístění není k dispozici žádné zkušenostní poznání a chápání skutečného života, tak potom takový život je v procesu svého neustálého znehodnocování. V takovém případě se život, jak ho znáte vy, stává bezcenným a nehodným toho, aby se žil, anebo v případě vražd, je možno se ho zbavit bez jakýchkoliv výčitek svědomí. Co vlastně zabíjíte? V konečném smyslu nic. Zabíjíte jen prázdnou představu, bezvýznamnou iluzi. Takto si lidé na své nevědomé a velmi často i na své vědomé úrovni zdůvodňují své vražedné a sebevražedné sklony. Tyto sklony nejsou ničím jiným než reflexí pravé přirozenosti negativního stavu a jeho konečného produktu - lidského života. Pokud by neměly sloužit k nějakému důležitému poučení, jak to bylo vylíčeno, a k potřebě každého poznat rozdíly mezi různými formami životů a pseudoživotů, takové pseudoživoty by skutečně byly bezcenné a bezvýznamné. Jak to bylo mnohokrát v celém Mém Novém zjevení uvedeno, jasně všem ukazují, co si nezvolit, jakým nebýt, jak neuvažovat, jak necítit, jak se nechovat a jak nežít život. Jen v tomto znázornění je jejich hodnota.

Mluvíce o sebevraždách, sebevražda v lidské kultuře až na několik málo výjimek vždy byla považována za něco negativního, nevhodného či dokonce špatného. Odsuzující postoj vůči sebevraždě byl vždy tak trochu krutý. To, zda je takový akt ukončení vlastního života, ať jde o jakýkoliv jeho typ, odsouzeníhodný či nikoliv, je z duchovního hlediska určován, jak i ve všem ostatním, motivačními a intenčními faktory. Pokud sebevražda slouží jako prostředek pomsty někomu, jeho potrestání a vyvolání pocitu viny v něm či z podobných sobeckých a negativních důvodů, pak se podobným aktem osoba páchající sebevraždu sama odsuzuje do jednoho z pekel, kde ponese důsledky takových nenáležitých, sobeckých, negativních a/nebo zlých úmyslů a motivací. Další typy sebevražd, podobně jako i případy lékařem asistované sebevraždy, jsou buď neutrální nebo ilustrují něco důležitého z lidského života a negativního stavu. V tom případě je dotyčnému dána možnost volby vstoupit do zvláštního oddělení Nové školy, která se specializuje na tyto typy záležitostí.

Samozřejmě ukončení vlastního lidského života skrze sebevraždu je bez ohledu na to, jaké motivační nebo intenční faktory jsou základem takového činu, vždy na základě dohody. V některých případech je to dovoleno pro ilustraci a demonstraci důsledků takových faktorů a toho, jak neukončit svůj život. Kvůli individualizaci a zosobnění, jako i ve všem ostatním, co tvoří základ takových činů, je jasné, že je to mezi Mnou a každým jedincem, který páchá takový čin. Proto by pro vás bylo nevhodné kohokoliv v tomto ohledu soudit anebo se pokoušet v tomto určitém čase o tom více hovořit.

Peter: A co transplantace orgánů?

Pán Ježíš Kristus: Do určité míry jde o totéž, o čem byla řeč výše. Fakticky je to druhá strana stejné mince. Jestliže vezmete v úvahu, že lidský život je jediným životem, který je vám dán k dispozici; a jestliže nemáte ani ponětí o žádném jiném typu života ani o tom, jak je strukturovaný a prožívaný a zda vůbec existuje, paradoxně byste měli ve své mysli obě tendence jak k ukončení, tak i k prodlužování svého života, pokud je to jen možné. Na straně jedné máte tento pocit marnosti a nereálnosti svého lidského života, a zároveň vaše lidské tělo na tomto životě lpí, protože ví, že je to jediný život, který má. Touží ho tedy prodlužovat tak dlouho, jak jen je to možné.

Je tu však ještě jeden paradox a s ním i důležité duchovní poučení. Jak víte, funkce každého tělesného orgánu a taktéž funkce celého těla má nějakou důležitou duchovní souvztažnost buď pozitivního, nebo negativního rázu, ba i obojího charakteru. Zastavení funkce některého tělesného orgánu odráží fakt, že funkce, které ten který orgán sloužil, z nějakých důležitých duchovních důvodů vyčerpala svou užitečnost a dosloužila svému účelu, což znamená, že potřebuje být buď nahrazena, anebo ukončena. V případě náhrady je potřebné získat a realizovat v životě dotyčné osoby něco odlišného, anebo něco nového. Na základě předešlé dohody s další osobou, která náhle zemře, anebo která se rozhodne darovat jeden ze svých duplicitních orgánů, je vhodná a uskutečnitelná transplantace jejího orgánu nebo orgánů. Funkce toho orgánu, který pocházel z mrtvé osoby, anebo od osoby darující svůj orgán, potřebuje pokračovat v odlišném prostředí čili podmínkách. Jinak by to bylo plýtváním drahocenné funkce poskytnuté těmto orgánům.

Nicméně objevuje se zde paradox: Lidské tělo chce přežít jakýmikoliv jemu dostupnými prostředky, zároveň má však silnou a tvrdošíjnou tendenci odmítnout jakýkoliv orgán, který nemá jeho kvalitu, přičemž nezáleží na tom, do jaké míry by dotyčný orgán tomu tělu pomohl pokračovat v jeho životě. Proč je tomu tak? Jak víte, duch a duše každého jedince jsou jedinečné a nekonečně odlišné. Tato jedinečnost a odlišnost pramení z Mého jedinečného prvku, ze kterého byly stvořeny. Proto jsou samotné a samy o sobě konglomerátem svých zvláštních a jedinečných schopností, které jsou neopakovatelné. Díky tomuto faktoru si duch i jeho duše volí velmi specifické a jedinečné tělo, shodné s jejich specifikou a jedinečnou přirozeností. Jakékoliv přijetí čehokoliv cizího, co nepochází z konglomerátu všech prvků, ze kterých pozůstávají, je považováno za hrubé porušení této jedinečné individuality a osobnosti. Jinými slovy, vaše tělo a jeho orgány jsou uzavřeným systémem.

Ještě jednou připomeňme, že z duchovního hlediska je to záležitostí zosobnění a individualizování vlastního jsoucna a bytí. Lidské tělo odráží tento důležitý duchovní faktor. Proto navzdory faktu, že by kterýkoliv takový orgán mohl zachránit jeho fyzický život, nemůže přijmout nic, co nepochází z originálního genetického materiálu, ze kterého vzniklo podle návrhu svého ducha a své duše. Z toho důvodu musíte to tělo krmit všemožnými speciálními léky, které by značně snížily jeho tendenci odmítnout dotyčný orgán. A toto platí dokonce i u některých velmi běžných orgánů, které mají do určité míry podobnou genetickou strukturu. I když je podobná, ještě stále není stejná.

Další záležitost při selhání některých tělesných orgánů ve výkonu svých funkcí a s nimi spojené potřeby transplantace se týká velmi zvláštní duchovní souvztažnosti, jakou má každý orgán. Jak bylo výše uvedeno, taková souvztažnost může mít jak pozitivní, tak negativní ráz. Tento výrok musíte chápat tak, že jestliže kterákoliv osoba zodpovědná za svůj život ve všech jeho aspektech, duchovním, duševním i fyzickém - tento zanedbává nebo o něj náležitě nepečuje, anebo dělá všechno, co brání a vzpírá se základním faktorům zodpovědným za tyto funkce, pak uvedené orgány začnou selhávat. Takovým postojem dotyčná osoba ničí pozitivní duchovní souvztažnost funkce orgánů a otevírá dveře tomu, aby začala fungovat negativní duchovní souvztažnost funkce orgánů. Pokud v tomto případě nedojde v postoji té osoby v určitém časovém bodě k nápravě, dotyčný orgán přestane v určitém okamžiku úplně fungovat. Odtud tedy potřeba transplantace. V této určité konotaci má transplantace orgánu význam negativní. Na duchovní úrovni to znamená nahrazení pravé a původní funkce funkcí umělou, která pochází z vnějšku. Protože byly zanedbávány niterné faktory - a to je čistě záležitostí duchovní - jakýkoliv orgán, který je uvnitř lidského těla, má tendenci chřadnout nebo ochořet. v tomto smyslu je transplantace orgánu ilustrací nahrazení niterných faktorů faktory vnějšími. Protože však žádný pravý život nelze udržovat zevnějšími faktory, kdykoliv vložíte nějaký orgán do toho těla zvenku, anebo v tomto případě od někoho jiného, kdo je mimo vás, tělo bude mít tendenci ho odmítnout. Z toho důvodu to tělo musíte oklamat tím, že ho krmíte všemožnými zevnějšími léky, které by odňaly anebo alespoň značně oslabily schopnost těla vše přicházející z jeho vnějšku odmítnout.

Duchovní důsledek těchto faktů je úplně jasný. Pokud nedodržujete správné duchovní procedury - z nitra navenek - skončíte zničením schránky, která slouží k manifestaci vašeho ducha a vaší duše. A nejen to, ale hlavně svým nevhodným duchovním životem podkopáváte správné duchovní vnímání jakékoliv reality. V tom případě je pravá realita nahrazena realitou umělou stejným způsobem, jako pravý tělesný orgán ve vašem vlastním těle, a je nahrazena něčím, co tam nepatří a co přišlo zvenku. Toto je duchovní souvztažností transplantace fyzických orgánů. Z tohoto vysvětlení můžete úplně jasně vydedukovat, že každá fyzická nemoc, ať je jakákoliv, má duchovní kořeny.

Vidím ve tvé mysli otázku, Petře, zda existuje nějaká pozitivní konotace transplantace fyzického orgánu a/anebo nějaké fyzické choroby.

Peter: Ano, máš pravdu. Jsem na to zvědavý.

Pán Ježíš Kristus: Protože jakékoliv selhání čehokoliv, ať už duchovní, duševní, fyzické anebo organické, je způsobeno negativními pseudoduchovními souvztažnostmi, je jasné, že jejich konotace může být jen negativní. Avšak pozitivní aspekt jakýchkoliv takových selhání není v nich samotných, ale v ilustraci schopností jedinců vědět si rady a najít pro ně léčbu, anebo v tom, jak je eliminovat. V podstatě tyto schopnosti demonstrují, že ať je jakkoli, negativní stav nemůže zvítězit v absolutním smyslu, protože bez ohledu na to, s čím za účelem podkopání pravých duchovních faktorů jakéhokoliv života přijde, lze v tomto ohledu najít účinná protiopatření k anulování jeho snahy. Ano, občas může vyhrát nějakou bitvu, nikoliv však válku.

Ve vašem zvláštním případě, jako Mých pravých představitelů, vaše schopnost zvládnout anebo zdolat jakékoliv takové nepříznivé zdravotní stavy, vlastní vaší fyzické struktuře, tvoří důležitý precedens pro negativní stav i lidi. Tím, že se pokušením negativního stavu nevzdáváte a přijímáte fakt nevyhnutelnosti mít občas takové poruchy, ilustrujete každému, že ať se negativní stav jakkoliv pokouší vás zničit pomocí všech těch nepříznivých fyzických stavů, nemůže uspět. Vy budete ve své práci pokračovat dokonce lépe než kdykoliv předtím. A toto by bylo pravdou dokonce i tehdy, kdyby někdo z vás potřeboval transplantaci nějakého orgánu.

Pozitivní konotace je v ilustraci, demonstraci a poskytování příkladu zdolávání jakýchkoliv takových nepříznivých kondicí.

Existují nějaké další záležitosti týkající se této otázky, je však předčasné je odhalit. Proto pro dnešek náš rozhovor právě zde ukončíme. Měj se krásně, Petře. Doporučoval bych ti připravit se na cestu do New Yorku, abys tam mohl strávit nějakou dobu s Mými lidmi.

Peter: Děkuji Ti mnohokrát za Tvé odpovědi.

Zdroj: http://triangulum.cz/dialog1.html

ÚVOD | DUCHOVNO | KONTAKTY | MAPOVÁNÍ STRÁNKY | ZPĚT