DEMOKRACIE A KOMUNISMUS NA ZEMI A V NEBI POHLEDEM PRAVÉ DUCHOVNÍ OPTIKY

30.3.2022

SDĚLENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA BOŽÍ RODINY PROSTŘEDNICTVÍM MICHALA R.

Milovaní představitelé, spolupracovníci a přátelé Boží Rodiny,

dějiny planety Nula jsou vyplněny střídáním bezpočtu společenských a politických systémů, zasazených do určitých geografických míst, dávajících rámec jednotlivým kulturám. V průběhu tisíců let existence typické lidské rasy, v nichž pozemšťané fungují úplně jinak, než fungovali v érách předcházejících (viz Atlantida, Lemurie), se pro poučení zobrazilo mnoho variací těchto systémů, prostoupených různými filozofickými idejemi, jež dávají základ pro rozvoj aparátu, který hýbal či právě hýbe konkrétní lidskou společností. Negativní stav měl zájem na vyzkoušení všemožných společensko-politicko-kulturních teorií, které poté prostřednictvím „svých lidí“ v podobě knížat, králů, císařů, papežů, myslitelů a vojevůdců uvedl do praxe. Některé systémy se jevily jako poměrně spravedlivé a mírumilovné, jiné zase byly charakterizovány jako tyranie, despocie, diktatury apod. Klíčové bytosti stojící za vznikem a udržováním negativního stavu měly velmi dlouhou dobu na to, aby si metody ovládání lidstva prostřednictvím různě koncipovaných idejí náležitě otestovaly a mohly výsledky svého tisíciletí trvajícího působení na pozemšťany použít pro budoucí zavedení Nového světového řádu, jenž bude v očích stavu zel a nepravd tou „nejlepší“ kombinací toho, co zde za uplynulé věky bylo. Ve starověku, středověku, novověku i moderních dějinách se Pseudotvůrci, Renegáti a Datasystém snažili vytvářet při vhodných příležitostech vznik protichůdných myšlenek, které pak tyto vládnoucí složky nejprve přímo, později prostřednictvím svých zástupců v podobě pozemských elit postavily proti sobě a přivedly do vzájemného konfliktu. Je jedno, zda šlo o ideje společenské, politické, náboženské, kulturní či jiné, neboť všechny se prolínají a jejich vznik vzešel ze stejného základu, jenž je definován tezí negativního stavu, která zní „rozděl a panuj“. Právě podle ní se vládnoucí entity snažily v určitém okamžiku přivést jeden lidský systém do střetu s jiným lidským systémem, a to prostřednictvím výše zmíněných loutek dosazených na vládnoucí pozice. V historii se objevuje několik výjimek na vládnoucích postech „na scéně“, které konaly v zájmu podstaty pozitivního stavu, z něhož tyto ojedinělé případy často i přišly, přičemž nebyly na duchovní úrovni vazaly vládců negativního stavu, byť v rámci fyzické reality se tyto osobnosti musely v kontextu dané doby do jisté míry podřídit zaběhnutému stavu věcí a určitým mocenským skupinám, aby vyslanci pozitivního stavu vůbec byli schopni v tomto světě fungovat a splnit své poslání. Většina těch, kteří kdy byli na vládnoucích postech „na scéně“, však bylo vazaly nadřízených mocipánů, připravujících si na této planetě své opětovné zázemí, které tu měli předtím, než jsem Pseudotvůrcům díky misi Ježíše Krista odebral značnou část schopností a možnost přímého zasahování do vývoje lidstva. Jak je obecně známo, vládnoucím negativním entitám bude plné převzetí moci v rámci tohoto světa umožněno až po dokončení procesu rozdělení lidstva na fyzické úrovni. O co razantnější nástup Nového světového řádu nastane, o to rychlejší bude vyčerpání užitečnosti negativního stavu, který po plném zobrazení života bez Boha Pána Ježíše Krista už nebude mít Multivesmíru co nabídnout, proto bude se souhlasem každé sebeuvědomělé bytosti eliminován a navěky odstraněn ze struktury Stvoření, aby jeho příběh navždy přebýval pouze na speciálním „místě“ multiverzálního archivu.

Střet lidských systémů měl různou podobu. Velice často byly konflikty spojeny s otevřeným násilím, jež přivádělo jednotlivce i celé národy do všemožných podob utrpení. Lidská rasa jako celek tak nemohla nikdy najít společnou řeč, protože byla po dlouhá staletí uměle tříštěna a národy této rasy poštvávány proti sobě. Pokud se v mozaice pozemšťanů jedna trhlina přece jen po jistém čase zacelila, negativní entity v jiné části světa vytvořily další svár, vedoucí k dalším prasklinám a propastem mezi jednotlivými celky této mozaiky. Lidstvo se tedy na úrovni celé planety nikdy nemohlo vydat na cestu progresivního duchovního vývoje, poněvadž povaha místa, kde žije, něco takového neumožňuje. I proto při jeho rozdělení vzestoupí do pozitivního stavu jen část připravených jedinců, zatímco převažující zbytek vejde do Boží náruče později v souvislosti s individuálními volbami učiněnými na osobní životní stezce. Jelikož jsou pozemšťané vystaveni permanentnímu ovládání ze strany negativních entit, řeší už tisíce let v podstatě ty stejné problémy. Lidské systémy se střídají, modifikují, vracejí zpátky nebo upadají do zapomnění, avšak podstata problémů lidí zůstává nezměněna. Přesto jsou duchovně spící lidé naprogramováni věřit v určité myšlenky a uspořádání, předkládané jim vládnoucím aparátem nebo dějinným vývojem, v jehož určitých etapách nacházejí mnozí to, co nemohou najít v etapě současné. Mnozí jsou frustrovaní současným vývojem a nenacházejí východiska, jiní vidí východisko ve změně daného systému, která ovšem nepřichází a pokud přece jen přijde, vždy je to jen „naoko“. Elity postupují podle dobře vyzkoušeného scénáře, na jehož počátku stojí vytvoření krize, na kterou dříve či později „naleznou“ předem připravené řešení, přičemž to může přijít v řádech týdnů, let, ale někdy i v řádech desetiletí nebo dokonce staletí, pokud je daný problém globálního charakteru, nikoli jen například přechodnou válkou. Když je řešení nalezeno, lidé ho s chutí přijímají, a tak vystavují vládnoucímu aparátu zelenou pro pokračování jeho většinou dobře skrytých snah držet lidi v šachu a souběžně s tím připravovat živnou půdu pro triumfální návrat konzervativního křídla Pseudotvůrců a uskupení Renegátů. Právě tyto skupiny ve spolupráci s Datasystémem přinesou za cenu očipování lidstva, které bude z 99,9 % zbaveno svobodné vůle, Nový světový řád, jenž bude odpovědí na všechny nejpalčivější problémy, s nimiž se pozemšťané už velmi dlouhou dobu potýkají. Tento řád bude spojen s rychlým duchovním úpadkem a podstata všech lidských problémů se bude nadále násobit. Vyřešení podstatných záležitostí, které se po příchodu strůjců negativního stavu odehrají, budou pouze povrchního charakteru. I pokud by předvedli ty nejúžasnější technologie, vedoucí k vybudování „ráje na zemi“, podstata vládnoucího aparátu zůstane i v této budoucí době stejná, respektive bude jeho podstata ještě daleko negativnější než kdy dřív. Nezáleží na tom, do jaké míry se projeví navenek, na fyzické úrovni, tedy zda negativní stav na planetě Nula vybuduje opravdu „ráj“, nebo jestli rozpoutá neskrývané peklo s rychlou degradací přírodního prostředí a s řadou kataklyzmat, nebo zda dojde ke kombinaci obojího. Důležitý je totiž stav a proces duchovní a zprostředkující úrovně negativního stavu, který bude negativnější tím víc, čím rychleji se bude blížit jeho konec. Do jaké míry a v jaké podobě se tato rostoucí temnota projeví na vnější úrovni tohoto světa, je podružné. Hlavní podstata nezbytného vítězství negativního stavu spočívá ve zmiňovaném očipování lidí, vedoucí k téměř úplné ztrátě jejich svobodné volby, a to na planetě v nulové pozici, obývané lidskou rasou jsoucí vrcholným dílem a konečným produktem negativního stavu, který na pozemšťanech nejlépe ze všech ras zóny vymístění manifestuje své snahy. Byť v zóně vymístění existuje opravdu velký počet nesrovnatelně negativnějších civilizací, žádná z nich není finálním produktem negativního stavu a zároveň žádná z nich nežije v těch nejzevnějších zevnějšnostech, jako je tomu i u lidské rasy, jejíž členové odehrávají své role v těch nejvíce omezujících fyzických tělech, nemajících v podstatě žádné schopnosti a navíc neumožňujících vědomě se spojovat se svým duchem a duší. Lidstvo na Nule žije v naprosté izolaci duchovní, duševní i fyzické, kdežto u jiných ras v zóně vymístění je situace – co se týče schopností – mnohem lepší, nehledě na větší stupeň negativity, v jaké se civilizace v antivesmíru nacházejí a nehledě na nesvobodu a iluzi, v jaké členové pekelné společnosti živoří. Nikdo z nich však není vázán na extrémní zevnějšnosti a ovládán těmito zevnějšnostmi do nejzazší míry, jako je tomu právě u pozemšťanů, kteří se po obdržení čipu stanou ovladatelnými na všech třech úrovních, a to dokonce ještě více, než jsou ovladatelní například členové ras, jaké jsou přímým výtvorem Renegátů, kteří své poddané ovládají na základě specifického kolektivního řízení potlačujícího individualitu jednotlivce. Nový světový řád tak bude v podmínkách planety Nula naprostou raritou, jaká v zóně vymístění ještě nikdy nebyla a naštěstí už nikdy nebude.

Jak jsem uvedl již v druhé dávce Nového Zjevení, k zesíleným přípravám na to, co přijde po rozdělení lidstva, dochází už od období první světové války, po níž přišla v Evropě demontáž starých monarchistických zřízení a rozvoj demokratických systémů na straně jedné a vzestup totalitních systémů na straně druhé. Po skončení dalšího konfliktu v podobě druhé světové války zůstaly demokratické systémy na západě uhájeny, zatímco do druhé poloviny světadílu přišlo nastolení komunistického režimu s marxisticko-leninistickou ideologií, která nemá s komunismem v pravém slova smyslu takřka nic společného. Takzvaná demokracie, která po demontáži marxisticko-leninistické ideologie koncem 20. století převládla téměř na celém světadílu, zase nemá moc společného s pravou demokracií, která je definována jako vláda lidu. Po volbách vždy dochází k předání moci úzké, dopředu vybrané skupince lidí „na scéně“, nad kterou vždy stojí elity „za scénou“. Jedinec, odevzdávající moc jiným, v otázkách směřování své země proto nemá v podstatě žádný podíl, a pokud tento podíl na globální či alespoň lokální úrovni výjimečně má, vždy jde jen o jednu vyhraněnou oblast, jejíž změna je pouze kosmetickou úpravou ve strukturách vládnoucího aparátu, který je kolosem, jehož ubírání se určitým směrem je elitami určeno předem za pokračujícího hraní si na demokracii, k jejíž iluzi přispívá i pravidelné pořádání voleb.

Dva uvedené systémy jsou příkladem za všechny ostatní a lze na nich vidět, jak elity dokáží vždy obratně využít a následně zneužít určitou pozitivní ideu – v tomto případě demokracii a komunismus – ke svým temným plánům na ovládání lidstva. Stejně jako světovládci zneužili odkaz Ježíše Krista a vytvořili z něj církevní nauku, demokracii zase ověnčili vznešenými pojmy, jako jsou například lidská práva a svoboda slova, načež k tomu ještě připojili instituci parlamentu, senátu, majestát prezidentského úřadu a podobně. Málokomu pak už došlo, že například lidská práva mohou být osekána při jakékoli zámince, jako třeba v podobě uměle vyvolané pandemie covidu, že svoboda slova přestává být při cenzuře názorů přinášejících alternativní informace aktuálním pojmem a že lidé volení do parlamentu a senátu ve velké většině nehájí národní zájmy a jdou na ruku cizím mocnostem. Málokomu pak už došlo i to, že světoví bankéři a podstatná část elitářských rodin západního křídla má zázemí právě v „největších“ demokraciích světa, odkud plánují a vyvolávají další kola vnitrostátních a mezinárodních krizí. Do ideje komunismu byla zase přimíchána marxistická doktrína, orientující se na hmotu, výrobní prostředky a peníze, později do něj byla přimíchána ještě doktrína leninistická a následně stalinistická, od které pak opět bylo opuštěno. Do toho všeho začala po druhé světové válce v souvislosti s vedoucí úlohou komunistických stran v zainteresovaných státech pronikat do politického spektra idea lidové demokracie a následně myšlenka socialismu, který od roku 1960 pronikl i do názvu tehdejšího Československa. Doktrína marxismu-leninismu v kombinaci nejprve s lidovou demokracií a posléze se socialismem, z něhož měl vykrystalizovat komunismus, uvedla mysli lidí do cíleného zmatku, zklamání a rozčarování z panujícího režimu, aby mohli po určitém čase opětovně přijmout rádoby demokracii. V Československu k tomu došlo prostřednictvím převratu, který dostal název sametová revoluce. Idea ryzího komunismu, která je v podmínkách planety Nula utopistickým konstruktem, byla lidmi během působení komunistických režimů pozapomenuta, respektive začala být odsuzována jako něco, co se od počátku vyvíjelo špatným směrem pod záštitou nesprávných lidí, načež to vedlo až k totalitním poměrům s větší či menší intenzitou. Dle plánu se elitám podařilo docílit toho, že převážná část tzv. západní civilizace začala komunismus ztotožňovat s panováním komunistických režimů, zatímco komunismus ve své prapůvodní podstatě přestal být brán vážně. Tak mohla demokracie a kapitalismus převzít vedoucí úlohu v převážné části planety a stát se překlenovacím činitelem mezi érou starého světa, který postupně končí, a érou světa nového, který souběžně s tím přichází, což se razantně projeví po rozdělení lidstva. V řadě jiných zemí bylo komunistickým nebo jiným autoritářským režimům dovoleno přetrvat i ve 21. století. Pro každý stát vybírají elity ten nejvhodnější režim, který na tomto území potřebují jako prostředek k pozdějšímu přijetí Nového světového řádu. Každý režim má omezenou dobu trvání, proto když poslouží svému účelu, je nahrazen jiným zřízením. Nový světový řád bude zaveden souběžně po celé planetě po příchodu hlavních aktérů posledního dějství, Pseudotvůrců a Renegátů, kteří si v každé oblasti planety vytvářejí ty nejvhodnější podmínky k tomu, aby svůj nový globální systém mohli zavést bez problémů a se souhlasem většiny pozemšťanů. Tato příprava probíhá v postupných krocích a z hlediska lineárního času trvá celá staletí. Vždyť kolik systémů si zažili například obyvatelé českých zemí jen za posledních dejme tomu sto let. Tato dlouhodobá příprava se odehrává ze dvou důvodů: Prvním z nich je skutečnost, že obě hlavní skupiny bytostí zóny vymístění i samotný Datasystém mají omezené schopnosti a zdaleka ne všechno jim je dovoleno. Druhým důvodem je pak to, že z pozic, odkud řídí vývoj lidstva, plyne čas zcela jinak než na planetě Nula, respektive neplyne vůbec, pokud se nacházejí v duchovním či zprostředkujícím světě pekel, v jehož doméně mohou operovat mimo čas a prostor a částečně podnikat cesty do minulosti za účelem usměrnění vývoje jejich pozemského experimentu. V současných letech nicméně jejich dlouhodobé plány vrcholí a na pozadí probíhajících mezinárodních rozepří probíhají přípravy na budoucí nalezení jednotné řeči, na všeobecné sjednocení všech států, ras, kultur a veškerých společenských, politických, duchovních a dalších směrů pod jednotnou světovou vládu.

Zatímco planetu Nula čeká poslední dějství pod přímým působením strůjců negativního stavu, vzestoupenou část lidstva čeká život na Nové Zemi, kde odpadne všechen státní aparát. Na Nové Zemi bude fungovat ryze pozitivní systém v úplném souladu s pravými duchovními zákony a principy Lásky, který lze připodobnit k pojmu „nebeská demokracie“ a „nebeský komunismus“ (těchto pojmů nebude v pozitivním stavu používáno, jsou zde použity pouze pro přiblížení podstaty věci). Nebeská demokracie bez jakýchkoli parlamentů, senátů, prezidentů a voleb bude vládou lidu, v níž každý obyvatel Nové Země bude moci bez jakýchkoli omezení spolurozhodovat o směřování pravého lidského společenství, a to bez nutnosti vše složitě prodiskutovávat, odhlasovávat či schvalovat složitým procesem byrokracie, která nebude existovat, stejně jako se stanou minulostí i různé zákoníky a instituce soudů a armády. K budování nové společnosti bude každý jedinec individuálně i kolektivně přispívat zcela přirozeně každým okamžikem, který na Nové Zemi stráví. Zda bude jednotlivcova idea aplikována v praxi, to bude záležet vždy na tom, do jaké míry bude přínosná pro něj samotného, pro ostatní i pro celé Stvoření. Vzhledem k tomu, že každý bude v přímém spojení se mnou, Pánem Ježíšem Kristem Boží Rodinou, nikdy se nestane, že by daná idea měla přinést jiný nežli pozitivní užitek. Každá bytost bude v pozitivním stavu v novém cyklu času už nadobro zbavena jakýchkoli negativních myšlenkových pochodů, proto žádná záporně nabitá myšlenka nebo nápad nebude sužovat jakoukoli sentientní mysl. Pokud bude jedinec určitý nápad probírat se mnou a s ostatními, nikdy se od žádné ze stran nesetká s jiným, než pozitivním názorem na danou věc – a to i v případě toho, že se nápad nebude jevit jako vhodný k aplikování do praxe. Nic takového, jako pocity vyjadřující například odsouzení nebo zavržení daného nápadu nebudou mezi členy nové společnosti existovat. Pokud se dotyčný setká z mojí strany či ze strany někoho jiného se stanoviskem, který dotyčného na základě vlastního uvážení nakonec dovede k rozhodnutí ideu neaplikovat do praxe, bude se tak dít na základě předchozího ocenění pozitivních kvalit jeho návrhu, ne na základě znegování tohoto návrhu. Určitá idea, pokud se ukáže napoprvé jako ne příliš konstruktivní, navíc bude moci být kdykoli přetvořena do podoby, která ji nakonec dovede až do procesu plného uskutečnění. Zde se ještě sluší podotknout, že svobodné rozhodnutí kohokoli učinit cokoli bude vždy v plném souladu s mým Božím plánem, a tedy i se samotnou povahou pozitivního stavu. Nikdy se tedy nestane například to, že by se jedinec rozhodl aplikovat určitou ideu do praxe, přestože by k tomu nebyla dostatečně konstruktivní či jinak vhodná.

I v pozitivním stavu bude docházet k výměně názorů na určitou skutečnost, výměna názorů ale nebude nikdy provázena náznaky rozepře. Neshody nebudou mít v novém cyklu času místa. Proto nebude docházet ani k situacím, kdy by jeden člověk na Nové Zemi v něčem nesouhlasil s jiným člověkem. Komunikace bude probíhat vždy s plně otevřenými srdci a bez nevědomých procesů, tudíž se jeden bude moci vždy přesvědčit, jak to ten druhý myslel, čímž plně pochopí jeho stanovisko, respektive dojde ke vzájemnému pochopení stanovisek obou komunikujících bytostí, které se jedinečným náhledem na určitou skutečnost vzájemně obohatí, čímž se vyloučí projev nesouhlasu. I na planetě Nula můžete respektovat názor jiného, ale přesto s ním můžete nesouhlasit, kdežto v pozitivním stavu vždy panuje v názoru oboustranná shoda, která je pro oba zainteresované jedince obohacením. Jedinečný náhled na danou věc jednoho člověka je totiž přijat, pochopen a prožit druhým člověkem – a naopak. To vše se zachováním vlastního jedinečného náhledu na určitou skutečnost. Náhled na cokoli, který je neustále obohacován druhými, zůstává vždy čistě pozitivním, nevede tudíž k žádným rozepřím.

Termínu nebeského komunismu jsem užil proto, že na Nové Zemi, potažmo v celém pozitivním stavu nebude existovat soukromé vlastnictví. Každý však bude mít zajištěno výhradní právo k užívání určité věci, o kterou jeho srdce vysloví zájem a která bude v jeho životě k užitku. I přes neexistenci soukromého vlastnictví si nikdo nebude činit nárok na věc, která je svěřena někomu jinému. V nitrech ani v myslích obyvatel pozitivního stavu nebudou přítomna egoistická přání, megalomanské tužby, nesmyslné požadavky apod. Tužba po nějaké věci, která se v srdci určité bytosti vyskytne, bude vždy v souladu s povahou pozitivního stavu, v souladu s plánem duše této bytosti a tudíž i v souladu s mým Božím plánem. Proč je v pozitivním stavu soukromé vlastnictví nereálným pojmem? Celý Multivesmír patří mně a všem jeho obyvatelům zároveň a role peněz v mojí říši zcela odpadá, tudíž se v ní nehraje na to, co znáte na planetě Nula. Všichni mají v každém okamžiku to, co potřebují pro šťastný a po všech stránkách spokojený život. Už samotná povaha pozitivního stavu nevyvolává v jeho obyvatelích touhu po soukromém vlastnictví. Tzv. hmotných statků, bavíme-li se v kontextu fyzického světa Pravého Stvoření, lze ovšem nabývat snadno, přičemž je lze obdržet přímo ode mne, od jiné bytosti, ale je rovněž možné si je vytvořit bez těžké práce. Schopnost tvoření se odvíjí od duchovní vyspělosti dané bytosti.

V pozitivním stavu není známý ani pocit ohrožení. Pokud má tedy někdo hmotný statek, který lze připodobnit například k rekreačnímu objektu v horském údolí, který mu byl dán do užívání, tento dotyčný jedinec se nemusí obávat, že by se do jeho objektu kdokoli vloupal nebo přišel bez pozvání či jaksi nevhod. Nemusí se obávat ani přes fakt, že objekty v pozitivním stavu nepotřebují být oploceny (pokud ano, tak jen z estetického hlediska), stejně jako nepotřebují být chráněny zámky nebo jinými zabezpečovacími zařízeními. Někam se vloupat, něco ukrást nebo zničit, to nikomu nepřijde na mysl ani na kratičký okamžik. Uživatel onoho rekreačního objektu se nemusí obávat ani o to, že by na tuto stavbu nebo na okolnosti jeho osobního života někdo jiný žárlil. V Pravém Stvoření žárlivost v žádném ohledu nefiguruje, každý je maximálně přejícný, nikdo není ani coulem závistivý.

Na planetě Nula existuje hospodářský trh, který je mnohdy sužován nedostatkem určitých komodit nebo surovin, které jsou často dosažitelné jen pro ty, kteří jsou ochotni zaplatit co nejvíce. Protože moje říše peníze nezná a energie nutné pro tvoření nových věcí je vždy nadbytek, lidé nejen na Nové Zemi už nebudou nikdy více čelit nedostatku v jakékoli podobě. Láska, která je v pozitivním stavu plnou součástí každé částečky, se vždy postará o to, aby bylo všeho dostatek.

Co se týče soukromí, nikdo nemá potřebu před nikým nic skrývat, přesto je respektováno rozhodnutí každé bytosti, co ze sebe a svého osobního života bude chtít sdílet s jinou bytostí. Nevhodné dožadování se nějaké informace nebo nevhodné dožadování se návštěvy objektu obývaného jiným jedincem je opět něčím, co je v Pravém Stvoření neznámou situací. Nikdo nemá potřebu chodit na ta místa nebo navštěvovat ty bytosti, s nimiž si jedinec v daný moment nemá co podstatného předat. Každý v jakémkoli okamžiku spolehlivě vycítí, kde má zrovna být a s kým se má právě stýkat. Nemůže se tak stát, že by někdo navštívil například domácí zázemí proti vůli toho, kdo jej obývá, stejně jako se nemůže stát, že by se někdo před někým objevil nevhod. Abych to tedy shrnul, soukromí jednotlivce, které nikdo z dalších bytostí neporušuje, je součástí života obyvatel nejen Nové Země, avšak funguje na odlišném principu, než jak jej chápou obyvatelé planety Nula. Obtěžující nebo vtíravé chování taktéž nemá v mojí říši žádného místa. Pokud je někdo „přitáhnut“ k někomu jinému, děje se tak na základě touhy nejen jednoho, ale i druhého.

Vzhledem k neexistenci peněz a s absencí potřeby hromadit majetek nevzniká ani dělení obyvatel Pravého Stvoření do sociálních tříd. Není bohatých a chudých, nadřízených a podřízených, ani není těch, kdo by snad rozhodovali o mnohém, zatímco jiní by nerozhodovali o ničem. Všichni jsou si rovni nejen přede mnou, ale i mezi sebou, i když každý je na jiné duchovní úrovni. To však není důvodem k tomu, aby byl někdo považován za méněcenného. Povyšování se nad druhé, předsudky vůči jiným, dávání svých kvalit na odiv a mnoho dalšího tak jednoduše v pozitivním stavu není a nikdy nebude.

Výše zmíněné je pouze malou ochutnávkou podstaty pozitivního stavu, který čeká každého, kdo je ochoten vzdát se pomíjivých věcí a prchavých požitků, které obyvatelům zóny vymístění a planety Nula nabízí negativní stav. Moje říše nabízí úžasný život té nejvyšší jakosti, která vychází z trvalé hodnoty věčné Lásky. A ta se nikdy neomrzí.

Miluji vás všechny.

PÁN JEŽÍŠ KRISTUS BOŽÍ RODINA | 30. 3. 2022

Zdroj: https://www.facebook.com/Novezjevenipjkbr/